Zpravodaj 2/2006: Druhy perforátorů a jejich použití v PTC a.s. Praha - II

Druhý díl povídání o perforátorech z PTC by mohl mít podtitul „Co má společného Krištof Kolumbus, hora Říp a Andulka vlnkovaná?“ Na takovou otázku by sběratel „námětář“ hledal odpověď velmi zdlouhavě, našel-li by vůbec nějakou. Nevím, zda-li by hbitě odpověděl nějaký jiný sběratel, věnující se filatelii. Po přečtení tohoto článku naleznete odpověď snadno. Abych zdlouhavě nenapínal, odpovím ihned. Všechna jmenovaná témata byla výtvarně ztvárněna a přenesena našimi mistry na naše známky, i když v různém časovém sledu. To by nebylo tak zajímavé, kdybych nedoplnil odpověď o její druhou část – TL a A s těmito známkami byly vytištěny technikou vícebarevného ocelotisku z plochých desek nebo technikou ocelotisku z plochých desek kombinovanou s tiskem ofsetovým. Všechny tři emise (a bylo jich daleko více) byly perforovány stejným blokovým perforátorem, podívejme se za chvíli na důkazy.

Když se můžeme podrobně zabývat studiem známek vytištěných po roce 1993 – tedy známek České republiky, proč bychom se nemohli stejně pečlivě věnovat studiu známek vytištěných před rokem 1993, když se na nich podíleli i stejní lidé a stejné stroje? Nebo si myslíte, že na těchto známkách již není co studovat? Já si to rozhodně nemyslím. Ve Zpravodaji 4/2004 jste si určitě přečetli studii Fr. Beneše o aršíku 60 let FIP a já bych se vsadil, že jste se podívali na ty své aršíky, uložené ve vašich zásobnících a albech, aby jste se přesvědčili, zda máte exempláře s křížky či bez nich. Není to pravda? Neudělalo vám to radost, prohlédnout si ty skvosty onoho období a zavzpomínat si trochu na časy, kdy se otevřely brány Světových výstav Praga 68, 78 nebo 88? Já to udělal a řekl si sám pro sebe: Je tu tolik pěkných známek ve všelijaké tiskové úpravě a je mezi nimi tolik známek, o kterých toho ještě moc nevíme. Měli bychom s tím něco udělat. Materiálu je snad u obchodníků i sběratelů dost, tak proč nedoplnit do sbírky varianty, které ještě doma nemáme? Někteří filatelisté sbírají varianty druhů papíru, lepu, jiní varianty barevných odstínů, tak proč nezkusit sbírat varianty s odlišnou perforací? Pokusím se proto nastínit některé možnosti.

Vraťme se nyní do roku 1965. Naše tehdejší známková tvorba již slavila ve světě dostatek úspěchů za techniku vícebarevného ocelotisku z plochých desek. Uměli jsme barvitě ztvárnit květiny, hmyz, zvířenu i sportovce, portréty všelijakých osobností. Proto vznikl na patřičném oddělení známkové tvorby nápad, přenést na relativně malou plochu známky původní umělecké dílo většího rozsahu. Prvním a velice zdařilým výtvorem byla Tiziánova „Toaleta mladé ženy“ z emise Obrazárna Pražského hradu. Pro velký úspěch tohoto aršíku mezi sběrateli doma i v zahraničí vzniká v roce 1966 v oddělení známkové tvorby velkolepý projekt, nazvaný Umění 1966. Tato poslední „zkouška ohněm“ přesvědčila všechny, jež se na schvalování emisí poštovních známek tehdy podíleli. V části realizace snad nebyl s ničím problém. Techniku ocelotisku z plochých desek měli všichni v tiskárně již vyzkoušenou, jen velikost obrazu známek byla pro tiskárnu něčím novým. Formát 38 x 50 mm na výšku ve čtyřnásobném uspořádání a s vynechanými kupony ještě nikdy neperforovali. Velikost TL nebyla ničím neobvyklým, bylo jen třeba upravit blokový perforátor na patřičný rozměr. Tehdy se většina známek tištěných OTp tiskla ve formátu 38 x 23 mm v desetiblocích (některé ve dvanáctiblocích). Byly opatřeny RZ 14. Stačilo tedy vyndat z perforátoru některé řady razníků a umění se mohlo perforovat. Zlom nastal ihned poté, když bylo rozhodnuto v emisi Umění pokračovat. Tiskárna za tímto účelem nakoupila nové blokové perforátory s mírně pozměněnou velikostí u šířky perforátoru a s novým rozměrem zoubkování RZ 11 3/4. Domnívám se, že se jednalo o takzvané „dvacetibloky“. Již z názvu je patrné, že perforátor byl předvrtán tak, aby byl schopný perforovat dvacet známek o velikosti 19 x 23 mm, (tedy běžné velikosti známé u výplatních známek tištěných rotačkou), v uspořádání 4 x 5 na výšku nebo 5 x 4 na šířku. Pro rok 1967 bylo rozhodnuto, že se kromě Umění 1967 bude v rámci propagace Světové výstavy Praga 68 tisknout ještě jedno umělecké dílo s názvem Já, portrét - krajina od H. Rousseau. Pro tuto známku byl poprvé použit nový perforátor, a to v uspořádání, které je nám všem velmi dobře známé. TL obsahuje čtyři známky velikosti 40 x 50 mm na výšku, mezi nimi je potištěný kupon. V souvislosti s výměnou perforátorů ještě dodávám, že předešlý užší formát perforátoru byl naposledy využitý u emise Světová výstava EXPO 67 Montreal.


Další OTp známka tištěná v desetibloku má již také upravený formát na 40 x 23 mm. Aby mohly být i takové známky perforovány novým perforátorem v uspořádání do desetibloku, byl i pro tento rozměr zakoupen minimálně jeden nový perforátor. Jednalo se o první emisi tohoto rozměru – XIII. kongres mezinárodní astronomické unie v Praze v roce 1967 (tento perforátor autoři Fr. Graman a Z. Koupal v seriálu M-R evidentně nepopisují). Nyní zpět k našemu „dvacetibloku“ (Fr. Graman a Z. Koupal označují tento perforátor VI). Na známkách Pofis č. 2983/84 lze tedy objevit jeden z určujících prvků, které usnadní rozlišení mezi stejnými novými perforátory. U jednoho z nich je typický posunutý PO – viz obrázek. Jedná se o 5. PO zleva mezi ZP14 a 18 na perforátoru postaveném na výšku (čtvrtá vodorovná řada od shora), viz předcházející obrázek.


U druhého perforátoru tato odchylka není. Za dobrý porovnávací materiál lze použít PL o dvaceti známkách (jediná emise, kdy byl perforátor použitý ve dvacetibloku na šířku) emise Krásy naší vlasti z roku 1991. Vlastním PL 2984 s Řípem, kde je patrný posunutý PO mezi ZP 6 a 7 a PL 2983 Kriváň, kde posunutí není (viděl jsem ale tento PL s posunutím, které bylo mezi ZP 14 a 15, tehdy byl perforátor vložen do perforačního zařízení otočený o 180° vůči perforování PL 2984). Z toho usuzuji, že existují minimálně dva perforátory tohoto uspořádání a nabádá mě k tomu i fakt, že se poslední tištěná emise ČR – Chráněná fauna a flóra Krkonoš perforovala stejnými perforátory, což lze dokázat oběma variantami perforace. Zbývá doložit, zda posunutý PO byl na jedné z variant perforátoru hned od počátku (z výroby), nebo se vychýlil až v průběhu používání (při poruše razníku, který mohl otvor v matrici poškodit a vlivem opravy zatemováním byl otvor posunut; toto je má domněnka, kterou zbývá doložit). Běžně se také perforují TL na dvou strojích souběžně, proto evidujeme výskyt dvojí perforace.


Bude vhodné porovnat PL, TL a A s touto perforací a doložit, na kterých je patrný posunutý PO a na kterých ne. Je dobré si dávat dobrý pozor. Stejnými perforátory byly perforovány i UTL 225 k 125. výročí UPU z roku 1999. Studii od J. Konečného jsme otiskli ve Zpravodaji 3/04. Na této studii bylo doloženo, že některé UTL mají posunutý PO vlevo, jiné vpravo a některé vůbec. Vyplývá z toho, že se začalo perforovat perforátorem s posunutým PO, poté byl perforátor zaměněn (třeba z důvodu broušení) za náhradní bez posunutého PO a po nějakém čase opět zaměněn za původní s posunutým PO, ovšem otočeným o 180°. Analogii můžeme proto hledat všude, kde byl tento perforátor použitý.


Je logické, že u známek emisí Umění, a veškerých známek tohoto velkého formátu – Pražský hrad 1969 – 1982, Slovenské lidové ikony, Mezinárodní Hydrologická dekáda, Střelecké terče, Bratislavské gobelíny 1974 – 1976, Bratislavské historické motivy 1977 – 1986 a řady dalších emisí, tento rozlišovací prvek nenalezneme, neboť pro velký formát známek je třeba odebrat první a čtvrtou vnitřní řadu razníků. Bude třeba nalézt další prvek, který nám k rozlišení napomůže.


U emisí tištěných v uspořádání desetibloků - Propagace 50. výročí Československa, Tatranský národní park (malý formát), čtyřbloku - XVI. kongres UPU, ale také letecké známky L69 – L71 a L74 – L79 není jednoznačně prokázáno použití tohoto perforátoru. U 70. výročí VI. všeruské konference SDDSR v Praze, Shromáždění za mír a život, proti jaderné válce, Praha 1983, 110. výročí UPU, 500. výročí objevení Ameriky, , a známky ČR – 80. výročí vzniku ČSSR nebo Ochrana přírody – ohrožení motýli, je prokázání snazší, neboť u těchto známek k odebrání první a čtvrté řady dojít nemuselo.

Nyní si ještě ukážeme několik obrázků částí TL a A, kde se mi podařilo tento rozlišovací znak objevit. Ostatní je na vás, čtenářích. Bylo by od všech šlechetné příležitostně dát vědět, které varianty jsme našli u svých exemplářů pro možnou evidenci. Já mohu prozatím doložit Motýli v obou variantách (varianty bez posunutého otvoru nezobrazuji), Dopravu – železnice roku 1900 a 2000, aršík Praha - Evropské město kultury, PL 80. výročí vzniku ČSR mám jen s posunutým PO, Národní slavnosti a svátky – masopust jen s posunutým PO, jízdu králů jen bez posunutého PO, Umění plakátu mám jen bez posunutého PO, nevím, zda se s posunutým vyskytují. 125. výročí UPU sice nemám, ale dostatečně to zdokumentoval J. Konečný ve své studii již zveřejněné.

Pokud se během doby objeví důkazy o dalším použití perforátorus posunutým PO nebo se vypozoruje období, kdy k posunutí došlo, dáme to vědět v některém z dalších pokračování seriálu o perforátorech. Je jich ještě celkem slušný počet a o každém z nich bych chtěl sdělit nějaké zajímavé informace.

Mezi ukázkami vidíte také tři z produkce Slovenské pošty, neboť jak je známo, do konce roku 2003 se i známky Slovenska tiskly v PTC včetně známek tištěných rotačkou. Během roku 2004 byly této tiskárně svěřeny mimo dotisků „výplatek“ i známky z emise „Umění“, a tak se pro výrobu těchto známek velkého formátu logicky mohly použít i dnes popisované perforátory. V tomto článku se ale slovenskými známkami zabývat nemohu, neboť nemám dostatek srovnávacího materiálu.