Zpravodaj 3/2004: Emisní plán známek – volba nebo dogma?

V dnešním pojednání o emisní činnosti současných českých známek se pokusím shrnout vše, co bylo za poslední tři roky řečeno a napsáno a vyhodnotit tak diskusi, která na toto téma byla zahájena. Jak napsal pan Miroslav Langhammer pro časopis Filatelie 8/2001, "Už přes sto let vydávají poštovní správy známky, a už přes sto let filatelisté vydávání známek kritizují." Nás, sběratele současných českých známek, zajímá logicky emisní politika současného zřizovatele naší poštovní správy České republiky, tedy Ministerstvo informatiky. Kritika zaznívá z různých pohledů, pro mé pojednání si vystačím z pohledu námětu. Již v tomto článku se podařilo autorovi nastínit obecnou problematiku tradičních známek, na které útočí komercionalizovaná vydání některých zemí. Ztotožňuji se s autorem v názoru, že nějaké samolepky s "atraktivními motivy" by se mohly stát žádanými u dětí, ale filatelisty z nich zřejmě neudělají. Ostatní skupiny sběratelů o ně rozhodně nestojí.

Ve zmiňovaném článku mne zaujala ještě jedna myšlenka. Autor sděluje svůj názor na výplatní známky, které jsou určené pro běžné poštovní použití, "měly by mít vždy určitý vztah k zemi vydání a specifickým způsobem ji reprezentovat a propagovat." Dále zdůrazňuje, že známky příležitostné jsou na většině malých pošt jakýmsi "nadstandardem". Toto mohu potvrdit, jelikož jako obchodní zástupce jezdím po větším území ČR a některé známky se leckde koupit nedají. Napadá mne otázka, proč se současně vydávané známky rozdělují na známky výplatní a příležitostné? Zalistujeme-li v katalozích bývalého Československa, nalezneme většinu známek v kategorii "výplatní" s různými motivy a různým nákladem, menší část nalezneme v kategoriích: "letecké", "novinové", "doplatní", "služební", "spěšné" nebo "doruční". Ano mění a zdokonalují se poštovní služby, automatizuje se poštovní provoz. Máme k dispozici APOST, který umí "rozlišit" jakoukoli zásilku a bez klasické známky; máme známky automatové. Ale proč tedy vydáváme známky výplatní, které se svým námětem dokola opakují několik let a příležitostné, které sice reagují na události a výročí, ale objevují se v menších nákladech? Domnívám se, že vše se odvíjí od ekonomických ukazatelů. Je přece výhodnější vydat "výplatní" známku formátu 19 x 23 mm při umístění 200 ks na formát tiskové formy, než příležitostnou známku formátu 33 x 33 mm při umístění 70 ks na stejnou tiskovou formu. Při stejných nákladech na výrobu (stejná spotřeba papíru, barvy, energií, času na výrobu = odměn pracovníků) a stejné nominální hodnotě známky, má pošta u výplatní známky zisk trojnásobný. Při odečtení nákladů za honoráře výtvarníkům a za pořízení tiskové formy je tento zisk daleko vyšší. Tisková forma se u příležitostné známky po tisku znehodnotí, u výplatní známky se používá stále dokola a je tudíž schopna vyrobit mnohonásobný počet známek už jen za výrobní náklady (pomineme-li autorská práva, vztahují-li se na výrobu známek).



Přesto by snad bylo možné vydávat větší množství příležitostných známek běžných nominálních hodnot na úkor současných výplatních známek s ne zrovna reprezentativními náměty. Autor zmiňovaného článku se v závěru těší na novou řadu výplatních známek s nadějí, že se ti, kteří mají emisní plány na starosti, nad nimi zamyslí a zvolí vhodnější námět. Jak víme, znamení zvěrokruhu vystřídaly krásy květů, takže se reprezentace ČR opět nekoná. Máme sice překrásné známky z emisí Krásy naší vlasti, Umění na známkách, Ochrana přírody, Technické památky, ale stačí se podívat do běžné podnikové korespondence, do korespondence různých anket, soutěží, ... a hned vidíte, které známky na dopisech převládají. Výše zmiňované emise sice sbírají různá ocenění na tuzemské i mezinárodní úrovni, ale nebýt sběratelů a fandů české známky, sotva by se objevily na zásilkách putujících do zahraničí, kde naši republiku a umění našich výtvarníků a tiskařů reprezentují.

Na článek pana Langhammera reagoval sběratel Jiří Koukal ze Žďáru nad Sázavou v našem Zpravodaji v prosinci 2001. Konstatoval, že sběratelé známek odebírají novinky, které skončí v jejich zásobnících aniž by posloužily své prvotní funkci – uhradily službu České pošty - a tak v těchto případech je zisk pošty daleko vyšší, neboť známky prodá, ale služby vykonávat nemusí. Podotýkám, že sběratelé specialisté si s novinkami dalece nevystačí, a tak v jejich zásobnících končí části PA a TL, nejsou výjimkou ani celé PA "zajímavých" známek. Proto by měli sběratelé nárok do emisní činnosti mluvit a ovlivňovat ji. Opět i v tomto článku zazněly některé myšlenky, se kterými se zcela ztotožňuji a musím zde konstatovat, že od doby vzniku článku na ně vydavatel zjevně nereagoval. Bohužel. Proto se pokouším tímto pojednáním vzkřísit diskusi, která polevila velice brzy. Názor, že po spotřebování určitého množství nákladu by se měly tisknout nové motivy známek a neprovádět dotisky těch původních, je i z mého pohledu logický a žádoucí, ale již zmiňované ekonomické faktory zřejmě k realizaci takovéhoto názoru vydavatele nepřimějí. Škoda. Autor pak dává čtenářům ke zvážení své pocity a úvahy a v jednom má pravdu. Viděl bych podobně jako on, že příležitostnými známkami by měly být známky vydávané k příležitostem (gratulační, Valentýnské, velikonoční, dětem, vánoční, kondolenční ... dovedu si představit jubilejní s motivem 50., 60., 70., … let výročí narození…). Takové známky by mohly být na každé poště k dispozici i několik let, jako třeba výplatní známka nominální hodnoty 50,- Kč, která je k dostání dodnes. Pan Koukal vyzývá k široké diskusi na toto téma se zástupci České pošty. Dnes, když víme, že tento náš Zpravodaj zástupci pošty dostávají, budeme očekávat oficiální stanoviska tohoto orgánu nebo zástupců příslušných komisí, které se námětům věnují.



Další náš člen, který zareagoval na diskusi k námětům, byl pan Zdeněk Fritz, který ve Zpravodajích č. 1 a 2 2002 napsal rozsáhlé pojednání o konkrétních námětech různých tématických okruhů. Také v jeho příspěvku je česká emisní praxe srovnávána se slovenskou, která je dle jeho názoru nekonvenční a nápaditá s pestrými emisními plány. Pan Fritz velice vhodně připomíná, že nelze rok 1993, kdy vzniká nová známková země Česká republika, brát za počátek bez tradic a zkušeností, ale naopak je třeba navazovat na dřívější emise a obzvláště ty nejzdařilejší dále rozvíjet ku prospěchu vydavatele i sběratelů. I v tomto příspěvku zaznělo mnoho dobrých nápadů a žádost, aby se do komise, která náměty pro známkovou emisní činnost schvaluje, dostal zástupce filatelistické obce. Po mnohaletém volání se tak nakonec stalo a do mezirezortní komise pro přípravu emisních plánů poštovních známek patřičného ministerstva (dnes Ministerstva informatiky) byl jmenován zástupce Svazu českých filatelistů. Stal se jím sám předseda SČF - Ing. Lumír Brendl a to od 1. 10. 2001. Mohl se tedy vyjádřit k emisnímu plánu roku 2003 a 2004. Vzhledem k tomu, že členové komise jsou voleni nezastupitelně, nebyl na jednání komise schvalující emisní plán pro rok 2005 zástupce filatelistů přítomen pro nemoc. Snaha, vyslat za sebe na jednání tajemníka, pana Malečka, ze strany předsedy SČF byla, ale ředitel komise k tomuto souhlas nedal. Zbývá tedy jednat o změně, která by v případě zástupce filatelistů, umožnila delegovat náhradníka pro případy, kdy se ze závažných důvodů na jednání nemůže dostavit. A tak máme opět smůlu.



Česká známka začíná mít svoji tradici vzhledem k tomu, že vychází letos již ve dvanáctém emisním plánu. Pan Zdeněk Fritz velice správně zhodnotil uplynulé období a kriticky upozorňuje na "nedostatky", které se v emisní činnosti naší republiky v minulosti odehrály. Čtenáři našeho Zpravodaje si článek s připomínkami určitě přečetli. Tlumočil je ale zástupce filatelistů na jednání komise jako názor filatelistické obce? Na to se musíme zeptat jeho. Doufám, že se brzy najde příležitost k rozhovoru se zástupci SČF pro naše čtenáře.

Na toto kritické zhodnocení bych rád navázal a vybral jeden námět, který mi tak jako jiným leží na srdci. Jsou to emise s názvem "tradice". V roce 1994, 19. ledna, byla dána do oběhu příležitostná známka s námětem portrétu našeho houslisty Jana Kubelíka. Já nevím, proč byl v tuto dobu vybrán právě on (1880 – 1940), žádné kulaté výročí neměl. Podivné na ní je, že tato známka byla vydána jako jednoznámková emise s názvem "Tradice české hudby". Nic ve zlém, ale od té doby se tato emise na známkách již neobjevila. Jaký byl tedy původní koncepční záměr našich tvůrců emisí, že nazvali emisi názvem "tradice" a dále již nepokračovali? Další emise s názvem Tradice české známkové tvorby je tak choulostivá, že jsem na toto téma napsal samostatný článek, který najdete na jiném místě Zpravodaje (nebude-li dostatek prostoru, tak v čísle příštím).

Některá doporučení z tehdejší doby nebyla vyslyšena ani po zveřejnění tohoto článku, takže náš básník Jaroslav Seifert nebyl vyobrazen na známce u příležitosti jeho výročí, nebude ani letos v souvislosti s 20. výročím udělení Nobelovy ceny. Slabou záplatou byl námět na známku s kuponem pro privátní přítisky nazvaný Růže nad Prahou inspirovaný Seifertovými verši. Jednak známka neobsahuje žádný text, který by na toto upozornil, jméno básníka už teprve ne! Anonce známky s popisem sice tuto skutečnost popisuje, ale kdo si to po nějaké době uvědomí? V článku pana Fritze je pak uvedena velmi pestrá plejáda námětů s konkrétními doporučeními z různých oblastí, že kdyby se dle této plejády začala komise řídit, měla by na několik let vystaráno.

Bohužel rok 2003 nepřinesl na stránkách Zpravodaje ani Filatelie v obecné diskusi pokrok kupředu. Pouze časopis Merkur-Revue zveřejňuje opět hodnocení minulého emisního plánu očima Zdeňka Fritze, jednoho z mála filatelistů, který tak jako já věří, že filatelisté budou někdy vyslyšeni. Diskuse okolo námětu "nádorových onemocnění" také nezanechala pozitivní výsledek. A tak toto téma – emisní plány - nikdo již nediskutuje s pocitem ztraceného času. Odhodlal jsem se k tomuto kroku poté, kdy komise jednala o emisním plánu roku 2005, kde jsme neměli svého zástupce s očekáváním, že se někdo z kompetentních pracovníků rozhodne nás oficiálně informovat a zveřejní návrh obecné koncepce jednotlivých emisí, která po připomínkování dostane konečnou podobu. Jsou mi známá obecná pravidla "co člověk – to názor" a "nikdy se nezavděčíš všem". Ale v současnosti to na mne působí jako dogma. Byl bych rád, abych po rozhovoru s paní Franckovou z GŘ České pošty mohl psát o pozitivních aspektech emisní činnosti. Jako zástupce Společnosti sběratelů československých známek při SČF mám snad možnost své názory svým představitelům z vrcholného vedení tlumočit alespoň touto formou a očekávat jejich závazná stanoviska, kterými se budeme v budoucnu řídit.

V úplném závěru by se hodilo zveřejnit emisní plán roku 2004, který je již schválený (mám k dispozici variantu z 31. 12. 2003 podepsanou novým náměstkem MI ČR, panem Michalem Franklem), nebo návrh emisního plánu roku 2005, máme k dispozici první variantu, viz dále. Pouhým porovnáním ale mohu konstatovat, že ten letošní se obsahově moc neliší od roku 2003. Opět uvidíme Tradici české známkové tvorby, Technické památky, Velikonoce, Krásy naší vlasti, Dětem, Ochranu přírody, Chovatelství, Sběratelství, Umělecká díla na známkách a Vánoce. Rok 2004 připomíná i důležité sportovní události, oslavíme dvě významná výročí – 230 let od zavedení povinné školní docházky a 700. výročí narození Franceska Petrarci. Tento rok je také zaměřen na propagaci Evropské výstavy poštovní známky Brno 2005 a samozřejmě na vstup České republiky a ostatních nových států do EU.

100. výročí úmrtí našeho hudebního skladatele Antonína Dvořáka si připomeneme jen okrajově v emisi Česká hudba 2004 – postavy z českých oper, stejně jako 180. výročí narození a současně 120. výročí úmrtí skladatele Bedřicha Smetany. Protože emise byla spjata s operou, uvidíme i postavu z opery Leoše Janáčka, který má letos 150. výročí narození. I když uplyne i 130 let od narození skladatele Josefa Suka, v této emisi nebude připomenut, protože nesložil operu?! Také na tuto odpověď jsme zvědaví.



Stále více oblíbené speciální známkové sešitky uvidíme u Tradice české známkové tvorby a Dětem. Na překrásné aršíky Motýli a Akvarijní rybičky navazuje letos aršík s papoušky. K těmto známkám přibudou také analogické pohlednice.



Česká pošta spolu s PTC Praha a. s. letos přichystala pro sběratele překvapení, kterým je plně ofsetová známka "Prázdniny" z emise EUROPA. Protože PTC zakoupila nové perforační zařízení WISTA, umožňující perforovat potištěné archy známek vytištěné ofsetovou technikou hřebenovou perforací, je takto PTC schopna používat ofsetu pro známky. Tato známka viděla světlo světa 5. 5. a již nyní se na ní těšíme ne proto, že bude vyrobena ofsetem, protože preferujeme rytiny, ale proto, že to bude první vlaštovka z PTC. Ofsetem byla zhotovena i společná známka deseti států přistupujících k evropské unii. Byla vydána z iniciativy poštovní správy Polska, je zpracována na podkladě výtvarného návrhu Maltské pošty. Tu vidíte na obrázku. Každý nový členský stát má v levém dolním roku ZP svou vlajku a známka je vždy opatřena názvem státu a svou současnou platnou měnou.



Zbývá dodat, že nominální hodnota dle emisního plánu činí bez výplatek (nebudou-li se tisknout nové hodnoty) 411,- Kč bez sešitků a čítá 34 ks nových známek.