Zpravodaj 3/2004: Výstava Žďár nad Sázavou 2004 očima vystavovatele českých známek, který má čas

Vystavoval jsem zde známky České republiky, abych ukázal, že se exponát dá poskládat velmi snadno. Na této výstavě byly pouze dva pětirámové exponáty známek České republiky, což je dost smutné, neboť tyto známky se sbírají a je o ně velký zájem. Řada filatelistů zdůvodňuje svoji neúčast tou smutnou, obvyklou a dnes již skoro trapnou výmluvou - nemám čas. Právě na této výstavě jsem poznal jednoho velmi moudrého pána, od kterého jsem se dozvěděl mnoho zajímavých informací a který mimo jiné právě na toto téma uvedl Senecův citát: "Mám čas, každý má čas, chce-li. A to je ta pravda. Máme vždycky čas na to, na co si ho udělat chceme. Pro mě je můj čas velmi drahý, vážím si ho a chci jej trávit tak, jak chci já. Proto jsem tento čas věnoval výstavě, kde jsem pobýval po celou dobu jejího trvání. Měl jsem tak možnost prohlédnout si všechny exponáty, navštívit burzu známek, zúčastnit se oficiálního palmáre a hlavně popovídat si s přáteli, které tak často nevídám. Já žiju, nejsem štvanec, který se neustále dívá na hodinky, jí v běhu a permanentně nestíhá. Toto vše svědčí jen o špatné organizaci volného času, který je naším největším bohatstvím.

Exponáty - hodnocení exponátu je velmi citlivou stránkou každého vystavovatele. Z hodnocení mám často velké obavy, neboť jsem získal velmi špatné zkušenosti právě z výstav v ČR, a tak svůj hlavní exponát "Československo 1944-55" již v Čechách nevystavuji, neboť na zahraničních výstavách dostávám lepší hodnocení než u nás. Dokonce jsem přistihl členy jury při diskusi, že vlastně exponát ani pořádně neviděli. O to víc mě potěšila práce jury na této výstavě. Nedostal jsem za české známky velké ocenění, ale dle mého názoru je spravedlivé a odpovídá relaci na této výstavě. Jsem kandidátem jury, a tak mě samozřejmě zajímala i ostatní hodnocení. Dle mého názoru pracovala jury tentokrát velmi zodpovědně, pečlivě a nesetkal jsem se s vystavovatelem, který by byl nespokojen.

Burza známek - líbí se mi používat tento výraz, i když je vlastně již nesprávný, ale všichni vědí, o co se jedná. Obchodníci přijeli opět s novým materiálem a kdo byl pečlivý a pozorný, našel velmi dobré věci do své sbírky. Setkal jsem se s jedním významným sběratelem polských známek, který zde koupil vzácný dopis za zlomek ceny. Měl z toho velkou radost, neboť podobný dopis nezískal na pražské aukci ani za 6000,- Kč. Takto mu jedna celistvost bohatě uhradila náklady na tuto výstavu. Jiný sběratel zakoupil za pár korun položku v ceně několika desetitisíců, neboť věděl a poznal, že se jedná o vzácný typ a tudíž drahou položku. K tomuto nálezu kupodivu nedošlo v první části dne filatelistické burzy. Řada filatelistů měla tuto možnost, prošlo jim to rukama bez povšimnutí. Zde se takto zhodnotí naše znalosti, zkušenosti a práce. Tak to jen tak na okraj, co jsem se dozvěděl - nechci tyto sběratele jmenovat, ale gratuluji jim a držím palce pro další nálezy.

Palmáre - mělo tak jako vždy slavnostní ráz a zde bylo podtrhnuto místem konání – na zámku a účastí pana hraběte Kinského. Je to vrchol výstavy. Je oceněna mravenčí pečlivá práce, zkušenosti, znalosti a nasazení každého filatelisty. Je to projev uznání, o které se tak vystavovatel může rozdělit s ostatními. Dělat exponáty "do šuplíku almary", nebo jako potravu pro myši, v lepším případě pro sběrné suroviny není asi naším cílem.

Setkání s přáteli - poznal jsem zde zástupce společnosti sběratelů československých známek v Anglii. Již před výstavou jsem byl ve spojení s paní Lindou Bosworth - předsedkyní společnosti, která tak avizovala příjezd panů Walkera, Nutleyho a dalších přátel. S těmito příjemnými pány jsem si popovídal o jejich sbírání našich známek a dalších možnostech naší vzájemné spolupráce. Poslal jsem této společnosti několik čísel našeho Zpravodaje, propagační předměty, které nám věnovala Česká pošta a hlavně poselství, že jsme kdykoliv ochotni poskytnout informace a pomoc sběratelům ze zahraničí.

Proto vlastně sbírám známky, a když je tedy sbírám, tak se jim věnuji intenzivně, tudíž jsem všude, kde se něco kolem známek děje.