Zpravodaj 3/2005: Několik poznámek k hodnotě 13 K Košické v odlišné barvě

V minulém Zpravodaji byly zveřejněny názory našich znalců na známku 13K Košického vydání v odlišné barvě – podobné barvě hodnoty 1,50K. Šedesát let dlouhý odstup od tisku známek je opravdu dlouhá doba na to, určit přesně původ známek našeho člena – Karla Fischera, krajana z Kanady. Po přečtení obou článků se nám do redakce ozval další z našich uznávaných odborníků na papíry a barvy známek, pan Josef Weissenstein. Jeho názor proto dnes otiskujeme.

Několik poznámek k hodnotě 13 K Košické v odlišné barvě

Ve Filatelii 24/1983, str. 749 publikoval Josef Mareš krátké sdělení s názvem Padělek neexistujícího chybotisku, kde uvádí: „Na jedné z větších výměnných schůzek v současné době (tj. v roce 1983 - pozn. J.W.) byl veřejnou formou nabízen ´vzácný chybotisk´ Košické známky 13 K (Pof. 358), údajně vydaný omylem místo v hnědé barvě v barvě hnědokarmínové, tj. v barvě odpovídající známce hodnoty 1,50 K (Pof. 353). Obě tyto známky byly pro porovnání vystaveny vedle sebe na důkaz, že jejich barva se prakticky neliší. Kromě jednotlivých známek tohoto ´chybotisku´ v ceně 300 Kč za kus bylo nabízeno i několik bloků s příslušně vyšší cenou….

Tento prezentovaný výrobek vznikl poměrně snadným chemickým postupem tak, že původní lep známky zůstává neporušen….“.

Jeden z těchto padělků jsem tehdy od J. Mareše získal spolu s návodem jak „odchylku“ vyrobit. Chystal jsem se tehdy objektivními metodami zjistit, zda existuje rozdíl mezi pigmentem tiskové barvy známky 1,50 K a pigmentem známky 13 K po chemické úpravě. Bohužel, k realizaci jsem se nikdy nedostal.

V devadesátých letech se na mě obrátili postupně výše zmíněný J.Mareš a znalec J.Kulda s přáním o součinnost ve věci, a to v návaznosti na žádost kanadského sběratele K. Fischera o znalecký posudek pro jeho exempláře. Z časových důvodů jsem tehdy pouze telefonicky (J. Marešovi) a dopisem (J. Kuldovi) naznačil, co je třeba v této záležitosti učinit.

Předesílám, že jsem nikdy neměl v rukou žádnou známku 13 K Košické v odlišné barvě z majetku K. Fischera, ale pouze prokazatelné padělky. Ze způsobu, jakým lze u hodnoty 13 K změnit barvu obrazu známky lze soudit, že byl použit směsný, pravděpodobně anorganický pigment, nejspíše dvousložkový, což je právě u dobové hnědé ofsetové tiskové barvy obvyklé.

Jinak řečeno hnědá barva vznikla smícháním dvou nebo více jiných tiskových barev. Základní otázka tedy zní: jsou známky pana Fischera stejné provenience jako prokazatelná falza? Nebo, chcete-li obecně řečeno, existuje způsob jak kvalitativně odlišit předložené exempláře od prokazatelných falz? P. Pittermann publikoval (Zpravodaj č.2/2005, s.6-13) kolorimetrickou analýzu (považuje ji za spektrofotometrii), tedy analýzu barevnosti, která ovšem náš problém neřeší. Spektrofotometrické porovnání (tedy závislost odrazivosti – remise na vlnové délce dopadajícího záření) by ovšem mohlo leccos napovědět, předloženo však nebylo.

Zastavme se na okamžik u další analytické metody, kterou Pittermann použil, a to u rentgenoluminiscence (používá označení „rentgenovská fluorescence“). Je třeba si uvědomit, že pro tento způsob buzení je charakteristická vysoká energie budícího záření. Navíc rentgenové záření má velkou pronikavost, tzn. umožňuje buzení nejen v povrchových vrstvách, ale i hluboko uvnitř objemu zkoumané známky, tedy i v papíru. A to nehovořím o případu, kdy paprsek je alespoň zčásti orientován na nepotištěnou plochu známky. Jinak řečeno, filatelistická interpretace rentgenoluminiscenčních spekter je problematická, neboť nedokážeme bez další analýzy posoudit, zda příslušný efekt je způsoben pig-mentem tiskové barvy nebo plnidlem papíru.

Objektivními metodami lze samozřejmě danou záležitost s výhradami řešit. To by si ovšem vyžádalo provedení strukturální analýzy pigmentu tiskové barvy obou variant, t.j. prokazatelného falza a exempláře pana Fischera, a navíc ještě analýzy druhého (případně dalšího) pigmentu z běžné hnědé varianty známky 13 K, neboť jeho zbytky se mohou vyskytovat na nedostatečně „upravené“ zfalšované známce. Vhodná by byla samozřejmě i strukturální analýza pigmentu u známky 1,50 K. Při správné interpretaci dojdeme pak k těmto výsledkům:

PIGMENT ZNÁMKY 1,50 K označíme A
PIGMENT PROKAZATELNÉHO FALZA ZNÁMKY 13 K označíme B
PIGMENT ZKOUMANÉ ZNÁMKY 13 K označíme C
Pak platí :
1) A = B = C (Zkoumaná známka je buď falzum nebo není pomocí strukturální analýzy pigmentu od falza objektivně odlišitelná).
2) A not = B not = C (Zkoumaná známka je pravá).
3) A = B not = C (Zkoumaná známka je pravá).
4) A not = B = C (Zkoumaná známka je buď falzum nebo není pomocí strukturální analýzy pigmentu od falza objektivně odlišitelná).
Taková analýza by ovšem byla dražší než známka sama (i kdyby byla pravá).

F. Beneš ml. šel na věc „rovnou a přímo od lesa“ jak je u něho obvyklé (Zpravodaj č.2/2005, s.13-15). Zjistil, že barva jemu předložené známky je „na svém povrchu mdlá, zastřená, jakoby mléčná“ a barva známek, které posuzoval v průběhu doby byla rovněž „vždy mdlá a jakoby mléčná, jako tomu bylo u první známky předložené panem Fischerem“. Navíc zjistil, že u některých hodnotových štítcích zkoumaného osmibloku je jasně viditelný hnědý odstín…“, což se projevilo i v UV světle. Z uvedených zjištění dovodil, že jde o padělky ke škodě sběratelů.

Pokud tedy jsou tyto známky stejné provenience jako prokazatelné padělky, které mám k dispozici, mýlil se F. Beneš ml. v jediném, a to v odhadu, jakým způsobem byly vyrobeny.

Josef Weissenstein, soudní znalec