Zpravodaj 4/2008:PRAGA 2008 - hodnocení tradičních exponátů – I.část

Vážení čtenáři, delší dobu si stěžujeme nad výroky jury při hodnocení exponátů ve třídě tradiční filatelie u období ČSSR po roce 1945, proto jsme požádali našeho významného znalce a jurymana, pana Pavla Pittermanna, aby se k této problematice vyjádřil. Dnes přinášíme první část, zaměřenou na obecné principy hodnocení exponátů.

Praga 2008 skončila, hodnocení exponátů je uzavřenou věcí a jak to už bývá, pominuly vášně, radosti a pochopitelně i rozčarování. Celkový pohled na palmáre vypadá nadmíru pozitivně a zdá se, že bychom s hodnocením mohli být spokojeni. Obávám se však, že tomu tak ve skutečnosti není a že to, co se zde letos odehrávalo, překonávalo všechna očekávání, bohužel však jen z té horší stránky. A to nejen proto, že sama výstava trvala jen extrémně krátkou dobu a že k hodnocení exponátů nebyl dostatečný čas. Zdá se totiž, že se v samotných základech otřásl dosavadní systém bodového hodnocení. Nikoliv proto že je špatný, ale proto, že se pro řadu jurymanů stává bohužel nezvladatelný, nejsou řádně připraveni ho věcně aplikovat a pomíjejí jeho základní principy a dostupné pracovní podklady. Nikdy v životě jsem nevystoupil veřejně proti činnosti jury na výstavách, tentokrát však musím. Zejména proto, že jury pracovala na naší půdě, pod naším vedením a s naším zastoupením.

Pokusím se na některé základní problémy poukázat s více než dvacetiletou zkušeností svazového jurymana a akreditovaného jurymana FIP, působícího na řadě světových výstav pod patronací FIP a FEPA, společně s nadějí, že výsledky letošního hodnocení se stanou podnětem pro jurymanské i vystavovatelské semináře nejen na půdě SČF.

Dříve než se budeme věnovat vlastnímu hodnocení exponátů, především našich vystavovatelů, připomeňme si obecné zásady hodnocení, o nichž se sice velmi často hovoří, ale jejich věcná náplň a praktická aplikace z řady důvodů bohužel zůstává zcela stranou. Pokud vím, nebyly vlastní způsoby hodnocení až doposud souhrnně publikovány, učiňme tak proto alespoň dnes. Způsob hodnocení tradičních exponátů na výstavách FIP se zhruba od roku 1980 řídí následujícími hodnotícími kritérii:

1) Filatelistické zpracování a význam exponátu (celkem 30 hodnotících bodů)
2) Filatelistický a přidružený výzkum, osobní studium a výzkum (celkem 35 hodnotících bodů)
3) Jakost a vzácnost (celkem 30 hodnotících bodů)
4) Prezentace (celkem 5 hodnotících bodů)

Co rozumíme pod filatelistickým zpracováním a významem exponátu? První a základní otázkou zůstává, zda má exponát adekvátně zpracovaný úvodní list a zda jsou veškeré jeho údaje přesné. Mnohokrát v minulosti jsme upozorňovali na nutnost kvalitního zpracování úvodního listu a na přesnost jeho údajů. Připomeňme proto, že existence titulního listu je základní metodou komunikace vystavovatele s jurymanem a že tímto zpracováním sám vystavovatel naznačuje jurymanovi, jak má jeho exponát hodnotit. Nestačí tedy jen verbální název exponátu, musí být v zásadě uvedena i metoda zpracování materiálu a porovnání materiálu deklarovaného na titulním listě s vlastním materiálem exponátu. Autor sám by se měl zamyslet stručně nad tím, jak je jeho exponát obsahově a myšlenkově vyvážený a jak je tento myšlenkový rozvoj sledovatelný. Velmi podstatné je rovněž sdělení, do jaké míry je exponát originální.

Je pochopitelné, že ne všechny údaje titulního listu musí být věcně správné, jsou především odrazem osobního přesvědčení či názoru sběratele. Nicméně jsou zárodkem vnitřní debaty vystavovatele a jurymana a tvoří počátek vlastního hodnocení. To pak juryman doplňuje o odpovědi na otázky, jak snadno může být materiál v exponátu duplikován, jak mnoho individuálního úsilí bylo v normálních sběratelských podmínkách potřeba vynaložit na tvorbu exponátu a konečně zda vznikal materiál vystavený v exponátu čistě pro poštovní účely nebo mohl být ovlivněn sběratelskou potřebou. Závěr vlastního hodnocení je pak doplněn o posouzení, jak významný či důležitý je exponát ve filatelii země, oblasti či zobrazovaném časovém období resp. jak významný či důležitý je exponát z hlediska celosvětové filatelie. Z celkového počtu 30 hodnotících bodů připadá přitom na poslední dvě otázky o významu exponátu pouze 4 body, zbytek, tedy plných 26 bodů je plně v moci vystavovatele a závisí přitom čistě na něm, jak je naplní a to v podstatě nezávisle na tom, jak vzácné a kvalitní známky jsou vystaveny.

Druhým klíčovým kritériem hodnocení je filatelistický a přidružený výzkum, resp. osobní studium a výzkum. Připadá na něj celkově 35 bodů a strukturu přidělovaných bodů lze rozdělit takto:

1) Je výběr materiálu v souladu s tím, co by mělo být vystaveno dle titulního listu?
2) Chybí materiál, který by měl být vystaven resp. je vystaven materiál, který vystaven být neměl?
3) Je vystavovatelův popis jasný a konzistentní(věcně správný), podporuje myšlenkový vývoj exponátu?
4) Je popis příliš dlouhý, příliš zkratkovitý (či neexistující) nebo vhodně popisuje vystavený materiál?
5) Je autorova analysa materiálu povrchní, průměrná nebo vynikající?
6) Jsou vysvětlivky věcně přesné a respektují pečlivě referenční zdroje?
7) Identifikuje autor exponátu svůj materiál přesně?
8) Jsou-li obsaženy nové poznatky, jak významně přispívají k filatelii vystavené oblasti?
9) Jsou-li deklarovány nové poznatky, existuje na jejich autenticitu obecná shoda expertů dané oblasti?
10) Jak je ve veřejnosti známainformace o novém a prezentovaném objevu?
(Nové objevy často nemohou být zejména v dobře probádaných oblastech prezentovány a jejich absence v takovém případě nesmí být důvodem k penalizaci exponátu. Mohou být nahrazeny publikační činností autora exponátu. Více osobního studia lze očekávat v méně prozkoumaných oblastech).

Jakost a vzácnost filatelistického exponátu je strukturálně hodnocena takto:

1) Je obecná úroveň jakosti materiálu v exponátu vysoká, průměrná, či nízká ve srovnání s obecně akceptovanými standardy?
2) Je vystaven reparovaný materiál? Jestliže ano, je jeho vystavení zdůvodnitelné?
3) Jsou přítomny exempláře s výrazně lepší či horší jakostí než zbytek materiálu v exponátu?
4) Existuje-li materiál ve srovnatelně lepší jakosti než vystavené, jak obtížné je jeho doplnění?
5) Jaká je jakost nejvýznamnějších položek exponátu ve srovnání s běžně akceptovaným (známým) standardem?
6) Jaká je obecná kategorie vzácnosti primárního materiálu v exponátu?
a) mimořádný důraz je kladen na primární položky, tj. základní známky, jejich "top" varianty a celistvosti
b) druhotný důraz je kladen na položky zahrnující zkoušky, bloky, pásky a pozoruhodné celistvosti
c) podpůrné položky obsahují varianty sekundárného materiálu, běžné celistvosti a razítka
d) pomocný materiál zahrnuje větší celky minoritního materiálu

Podotkněme, že všechny kategorie přitom musí obsahovat materiál, který i když není vzácný, musí mít vysoký stupeň obtížnosti získání.

Prezentace exponátu by měla postihnout celkové hodnocení estetického působení exponátu na vnějšího pozorovatele a měla by se opírat o posouzení toho zda:

1) Je metoda použitá k demonstraci materiálu úpravná, čistá a esteticky vyvážená?
2) Je text snadno čitelný a sledovatelný?
3) Jsou stránky a jejich tituly úpravné i v případě, že bychom z nich materiál sejmuli?
4) Jsou grafické doplňky či jiný doprovod přiměřené a nepotlačují vystavený filatelistický materiál.

Uvedli jsme zatím jen stručný výčet zásad hodnocení a jejich jednotlivých dílčích kritérií. Je zřejmé, že nejde o žádná tajemství či a že jen při mírném zamyšlení nad jejich obsahem dostáváme všichni, tj. vystavovatelé i jurymani, vcelku spolehlivou základnu pro vlastní a samostatnou základnu hodnocení. Pochopitelně, že nám to dovolí klást řadu otázek a jejich zodpovězení se budeme věnovat příště.