Zpravodaj 2/2004: Zapomenutí umělci – díl 3.

Mé vzpomínání vstupuje dnes do třetí části a opět budu vzpomínat na umělce, kteří v období ČSR II měli zrealizovánu jedinou známku podle jejich návrhu a zůstali tak trochu v pozapomnění. Domnívám se, že důvody pro realizaci jediných návrhů známek mohou být v tom, že se tito výtvarníci účastnili veřejných výběrových soutěží mezi umělci, či si chtěli jen tuto zvláštní odnož užité grafiky vyzkoušet. Ovšem důvody mohou být zcela jiné. Máte-li někdo informace, které by pomohly objasnit celou věc, rád je zveřejním v některém z dalších dílů.

Adolf BORN – český ilustrátor, karikaturista, autor kreslených filmů, grafik. * 12. 6. 1930. Vystudoval VŠUP a AVU v Praze, byl žákem A. Pelce. Jeho kreslířský styl vyzrával od pol. 50. let, kdy debutoval s nejmladší generací kolem Mladého světa, Květů, Tvorby, Veselého čtení. Soustavně se věnoval volné grafice, zejména litografii. V kresbě, leptu a litografii vytvořil osobitou karikaturní výtvarnou stylizaci vycházející z humorného a groteskního pojetí reality. Ilustroval 224 knižních titulů a realizoval 50 animovaných filmů (mimo jiné Mach a Šebestová, Robinson Crusoe, Námořník z Yorku, Mrtvé duše, ...) Spolupracuje také s divadly na návrzích kostýmů. Vypsat výčet jeho ocenění by zabralo celé místo tohoto dílu. Tento významný výtvarník se známkové tvorbě věnuje více až v posledních letech (známky ČR: 36, 37, 117, 144, 145, 279, 280, 336 a prozatím poslední 358), takže představovat zde jeho dílo by bylo zcela zbytečné. Jednu známku ale v období ČSR II zrealizovánu má. Je to známka Pofis 3006 v aršíkové úpravě, vydaná u příležitosti 500. výročí objevení Ameriky.



Tento umělec není typickým představitelem těch umělců, na které jsem se zaměřil, neboť je ve známkové tvorbě aktivní v období ČR a jeho Columbus byl tedy prvním dílkem z řady známek. Protože politická změna rozdělila jeho tvorbu do dvou známkových zemí, vzpomenout jej musím, neboť se prozatím důvody u ostatních autorů zaobírat nemohu. Zbývá dodat, že známka 3006 byla vytištěna technikou vícebarevného ocelotisku z plochy, rytecky se podílel na výrobě zkušený Bedřich Housa

Pavel HLAVA – český sklářský výtvarník. * 25. 6. 1924. Vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě a VŠUP v Praze pod vedením K. Štipla. Po škole spolupracoval s Armádním výtvarným studiem a Ústředním výtvarným střediskem pro průmysl skla a keramiky v Praze. Hlava patří k těm nemnoha výtvarníkům, kteří měli možnost souběžně se uplatnit jako sklářský designér a autor individuálních ateliérových děl. Věnoval se mimo jiné sklářské rytině, jeho figurálně rytá váza se stala oficiálním darem státu belgickému králi v roce 1958. Jeho další výtvarná dráha se soustředila na různou techniku zpracování skla. Připomenu v této souvislosti jeho osvětlovací objekt pro Novou scénu Národního divadla v Praze. Zřejmě v jeho raném výtvarném období za spolupráce s Armádním výtvarným studiem vznikl jeho návrh husitského bojovníka, dle kterého byla zhotovena známka Pofis 750 z emise Den československé armády z roku 1953.



Známka byla vyryta Janem Mráčkem a vytištěna hnědým rotačním ocelotiskem. Zde se nabízí důvod jeho jediné známky – byl to především sklářský výtvarník, který šel touto specifickou výtvarnou cestou. Pan Hlava oslaví v roce 2004 významné životní jubileum - své 80. narozeniny. Píši tento článek s předstihem, věřím, že se tohoto jubilea dočká ve zdraví.

Josef KAPLICKÝ – český malíř, grafik, sochař, architekt a autor teoretických statí. * 19. 3. 1899, † 1. 2. 1962. Studoval mimo jiné na AVU pod vedením M. Švabinského. Působil také jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Umělecké besedy. V úvodu své tvorby se věnoval krajinomalbě a portrétu. Teprve později se začal věnovat sochařství, které představuje v jeho mnohostranném díle bezesporu nejryzejší hodnotu. K nejvýznamnějším umělcovým realizacím patří také okna s figurálními motivy pro kostel sv. Václava ve Vršovicích nebo malovaná okna pro baziliku sv. Jiří na Pražském hradě. Věnoval se také skleněné mozaice, navrhoval dlažbu (Zemská banka v Praze), byl rovněž autorem několika plakátů a knižních vazeb. Nás bude opět zajímat jeho návrh na známku Pofis 455, která byla zhotovena u příležitosti 5. výročí vyhlazení Lidic v roce 1947.



Známka byla vytištěna rotačním ocelotiskem v barvě fialovočervené s nominální hodnotou 2,40 Kč, rytecky se na známce podílel Jindřich Schmidt. I zde si dovolím zveřejnit svoji domněnku, proč se od tohoto autora neobjevilo více známek. Pan Kaplický se přeci jenom věnoval více sochařství a teoretickým statím, než užité grafice.

Jaroslav POŠ – český malíř, * 3. 3. 1894 v Praze, † nezjištěno. Studoval soukromě u Reisnera na umělecko průmyslové škole v Praze v letech 1913-14, dále na Akademii výtvarných umění do roku 1921. Byl žákem Loukoty, Preislera, Švabinského a Nejedlého. S O. Nejedlým strávil čas na dvou zájezdech do Francie. Byl profesorem kreslení na reálce v Holešovicích a v Ječné ulici. V roce 1924 se zúčastnil studijní dovolené v Paříži u Coranossi. Založil si soukromou malířskou školu. Vystavoval v Rubešově galerii 1928, svých 37 prací, převážně krajiny, figury a zátiší. Poté vystavoval v Pardubicích a posléze i ve vlastní galerii – v síni "U Řečických" (tzv. Pošova galerie) na Praze 2. Z nejznámějších obrazů mohu uvést podobizny prezidenta Masaryka, hraběte Kolowrata, Coloredo-Mansfelda z Dobříše, dále maloval svoji choť, otce, matku, autoportrét s dýmkou. Ze zátiší pak Kachnu s rybami, Podzim, Skalka v lese, Podubí na Sázavě.



V roce 1957 byla podle jeho návrhu zrealizována známka č. 0952 z emise Vynálezci. Hodnota 30h vyobrazuje vynálezce hlubotisku, pana Karla Klíče. Známka byla vytištěna černým rotačním ocelotiskem, rytecky se podílel Bohdan Roule.

Protože díky tomuto vynálezci vděčíme i za současné známky, které jsou hlubotiskovou technikou vyráběny, sluší se o něm zmínit několika větami. Karel Václav Klíč žil v období 1841 – 1926. I on byl českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Podílel se na karikaturách pro časopisy. Protože se zajímal o reprodukční techniky, které by věrně pomáhaly při přenosu obrazu na papír, vynalezl v roce 1878 techniku světlotisku (heliogravuru) a o dva roky později techniku rotačního stíracího hlubotisku, jehož princip se uplatňuje při tisku dodnes. Hlubotisk je polygrafická technika, při které jsou všechny tiskové prvky rozděleny na velký počet buněk vyhloubených v poměděném povrchu ocelového válce. Řídká barva, do které je formový válec ponořen, je z hladkého povrchu válce stírána stěračem; z vyhloubených buněk, v nichž barva zůstává, je tlakem přenášena na potiskový materiál. Blíže se k tomuto tématu vrátím v seriálu "Jak vzniká známka".