160 let pošty v Křelovicích u Pelhřimova II. - Provoz na staré poště

Zakladatel poštovní stanice v Křelovicích u Pelhřimova Vincenc Hartl býval hospodářským úředníkem na velkostatku Věž u Německého Brodu (nyní Havlíčkova) a ještě potom na dalším statku, takže mu funkce poštmistra a současně hospodáře nečinily žádné potíže. Jeho manželka Josefa, rozená Schlemlein, pocházela přímo z Německého Brodu. Poštmistrův plat činil 200 zl. ročně, k tomu měl paušál 30 zlatých a podíl na poštovních příjmech za dopravu dopisů, zásilek, peněz a osob. Za tento plat byl povinen vydržovat postilióny, dále nejméně 4 dobré poštovské koně, tři vozy s potřebným příslušenstvím, udržovat stáje, kolny apod. Všechny jeho poštmistrovské povinnosti a nároky jsou uvedeny ve 24 bodech smlouvy, vyhotovené dne 8. září 1845.

První poštovní spojení zajišťoval křelovický poštmistr jen do Pelhřimova a do Čechtic, ale brzy přibyly trati na Humpolec a Pacov, které jsou rovněž ve zhruba stejné vzdálenosti od Křelovic, tj. asi 15 km. Na těchto tratích byly používány hlavně lehké poštovní vozy, tzv. „karioly“, které vozily pouze dopisy a lehké balíky. Kromě toho vedla přes Křelovice ještě zvláštní poštovní linka Benešov - Jihlava, která byla vybavena velkými dostavníky se dvěma odděleními. Ta se pro věci a rychlé zprávy nazývala „štafeta“ a pro dopravu osobní „extrapost“. Všechny poštovní dostavníky byly natřeny c.k. barvami, tj. žlutou a černou, vyzdobeny byly říšskými orlicemi a zlacenými poštovními trubkami po obou stranách. Postilión seděl nahoře a na dálkových trasách býval uvnitř průvodčí, obyčejně Němec. Postilión byl na silnici pánem, když zatroubil, musel se každý povoz uhnout, jinak neušel pokutě.

Křelovický poštmistr byl povinen zajistit provoz poštovních vozů svými vlastními koňmi na určenou stanici, kde byli koně vyměněni a dostavník pokračoval dále. V sedm hodin večer přijížděl postilión pelhřimovský a křelovický pokračoval s čerstvými koňmi k Čechticům. Veselý hlas trubky s dodnes známou melodií se ozýval po návsi, až zmlkl na poštovním dvoře, kde probíhala výměna koní i kočích. Na tuto výměnu dychtivě čekali křelovičtí kluci, kteří si za podržení a provádění koní vydělávali dva krejcary. Koně bývali silně zpoceni, protože cestu 15 km dlouhou museli urazit za 1 hodinu, 40 minut. Dostavník sám vážil úctyhodných 18 metrických centů a proto ho v zimní době, od 1. října do 30. dubna, tahaly dva páry koní. Dojel-li postilión včas, dostával od průvodčího 95 krejcarů zpropitného, měl-li větší zpoždění, nedostal nic.

Již ráno, ve čtyři hodiny, kdy pasáci vyháněli dobytek na pastvu, přiváděl křelovický postilión koně domů z Čechtic, kam večer s dostavníkem odjel. Za chvíli za ním přijela ranní pošta a opět se zapřahalo. Protože se tehdejším postiliónům nelíbilo vodit koně nazpět pěšky, koupili si společně s pelhřimovskými a čechtickými kolegy dva lehké vozíky, do kterých koně zapřáhli a tak se domů pohodlně dovezli.

Fotografie:

3) Jindřich Hartl – narodil se v r. 1844 – zemřel v r. 1916 Na křelovické poště působil v letech 1862 až 1916. Foto z roku 1890 je z rod. archivu ing. Radka Tomáška, Praha.

4) Provoz na křelovické poště v r. 1894, kde byla i přestupní stanice cestujících dostavníky. Foto z archivu ing. Radka Tomáška, Praha.

5) Marie Halamková, roz. Hartlová , nar. r. 1875 - zemřela v roce 1958. Na křelovické poště působila v letech 1905 až 1939. Foto z roku 1940 je z rodinného archivu ing. Radka Tomáška, Praha