V době na přelomu prvního a druhého tisíciletí společenský život v našich končinách zaznamenal další pokrok. Mnohem častěji než v dřívějších dobách docházelo k setkávání lidí z různých zemí
Pádem říše západořímské roku 476 vzal za své i proslavený římský cursus publicus a to byl i konec starověkého dobře fungujícího poštovního spojení.
Snad nikde na světě ve starých státech a říších nebyl poštovní kurýr tak dobře odlišen od ostatních pocestných jako v Indii. Měl totiž uniformu, či spíše její primitivní zárodek, který se sestával z jednotného barevného šátku ovinutého kolem krku.
Za vrcholného císařství (1. - 3. století n.l.) sahala římská říše od Atlantiku k Perskému zálivu, od Rýna a Dunaje k egyptským pyramidám.
Dopravování zpráv v antickém Řecku se lišilo od praxe zavedené v jiných starověkých státech. Kurýři na koních nebo povozy se při doručování poštovních zásilek prakticky téměř nepoužívali.
Další putování za starověkou poštou nás zavádí do země, kde se podle bible nacházel pozemský ráj a kterou známe z pohádek Tisíce a jedné noci.
Konkrétních zpráv o fungování pošty v nejstarších starověkých státech máme poskrovnu a v případě Egypta tomu není jinak.
Potřebu předávat si zprávy měli lidé od nepaměti, tedy i v dobách, kdy zvláštní instituce zabývající se doručováním zpráv neexistovala.
  Starší články