Bitva u Lipska 1813

Ve dnech 16 až 19. října 1813 se stalo okolí i samotné saské město Lipsko dějištěm jedné z největších bitev napolenské éry, která ve svých důsledcích přispěla k pádu císaře francouzů, jenž v podstatě započal již tragickým ruským tažením roku 1812. Toto dvousetleté výročí si pojďme připemenou i pomocí filatelistického materiálu. V následujícím textu se vrátíme v čase o dvěstě let a přiblížímě si události, které této bitvě předcházeli i bitvu samotnou.


Po neúspěšném ruském tažení zbyl z celé slavné „Grande Armée“ jen zlomek organizovaných, v rámci možností vybavených a bojeschopných jednotek. Ještě z Ruska, ze kterého Napoleon prakticky uprchl a vrátil se do tuilerieského paláce 18. prosince 1812, nařídil nové odvody a na jaře 1813 právě vrcholil výcvik branců. Horko těžko jich poskládali na 140 tisíc. Celkem měl na začátku roku k dispozici armádu čítající zhruba 400 tisíc mužů, včetně vojáků z vazalských německých zemí a navrátilců z Ruska. Naproti tomu jeho spojenci z roku 1812 – Prusko a Rakousko – přecházeli na ruskou stranu. V dubnu dorazil Napoleon k armádě do Erfurtu a dále táhl proti Rusům a Prusům. Na samotném začátku kampaňe zemřel ruský generál Kutuzov, vrchní velitel ruské armády a spojenecká rusko-pruská armáda byla bez faktického vrchního velitele.


Začátek tažení se pro spojence nevyvíjel dobře ani nadále, utrpěli porážky v bitvách u Lützenu a Bautzenu, avšak 4. června uzavřeli obě nepřátelské strany na návrch Rakouska příměří. Napoleon potřeboval příměří proto, aby získal čas na příchod posil, zatímco spojenci se museli po porážkách a následném pronásledování znovu dát do pořádku. Toto příměří však bylo pro císaře francouzů osudovou chybou a těžili z něj pouze spojenci. Po konci příměří, které vypršelo 10. srpna, se rakušané definitivně připojili ke koalici. V Rusku, Prusku a Rakousku se během příměří naplno rozběhly odvody a Anglie naplno otevřela pokladnu nejen na podporu koalice, ale také na Wellingtonovu armádu ve Španělsku, která činila francouzům značné potíže. Koalice měla najednou skoro 850 tisíc vojáků, Napoleon asi 550 tisíc. Hlavním velitelem všech spojeneckých vojsk byl jmenovám rakouský polní maršál Karel Filip Schwarzenberg, jehož se Napoleon prakticky nebál. Rusová již neměli Kutuzova ani Bagrationa a ostatních generálů si necenil. Avšak maršál Schwarzenberg se měl brzy přesvědčit o nelehkosti své funkce. U armády byli přítomni tři monarchové, přičemž každý z nich měl ve své družině vlastní poradce, kteří usilovali o jakoukoliv příležitost se před svými panovníky vyznamenat, a tím paralyzovali činnost vrchního velitele. Rivalita mezi národy, rozdílné myšlení a osobní ambice, to vše vedlo k intrikám a ustavičným konfliktům.


Během srpna 1813 se pohybovala francouzská (včetmě velkého počtu poláků bojujících v jejích řadách) i rakouská vojska na severu čech včetně okolí Liberce. V budově poštovní stanice v Jablonné v Podještědí se zdržel i sám císař Napoleon se svým nejbližším doprovodem, kde se snažil získat od místních obyvatel informace o rakouské armádě, ale také pojedl.


První velká bitva po konci příměří proběhla 27. srpna u Drážďan a francouzi ji opět vyhráli, avšak francouzský generál Vandamme se dal příliž strhnout pronásledováním a odtrhl se od hlavních sil a po bojích u Chlumce a Přestanova byl zajat a na francouzské straně padlo nebo bylo zajato na 20 tisíc vojáků. Protinapoleoská koalice po této bitvě převzala strategickou iniciativu a zastavila se až na jaře následujícího roku v Paříži!
Začátkem září začaly složité manévry obou armád s ojedinělými a malými potyčkami. V tomto čase se od Napoleona odvrátilo také Bavorsko a přidalo se k protinapoleonské koalici.
16. října 1813 se na rovině u Lipska strhl největší boj celé napoleonské epopeje, „boj národů“, jak ho už tehdy nazvali v Německu. Napoleon na lipských polích tři dny 16., 18., a 19. října bojoval s koalicí Rusů, Prusů, Rakušanů a Švédů. Ve své armádě měl kromě Francouzů Poláky, Sasy, Holanďany, Italy, Belgičany a Němce Rýnského svazu. Na začátku boje měl Napoleon 155 tisíc vojáků, spojenci 220 tisíc vojáků. Grande Armée však už z velké části tvořili nováčci.
V osm ráno zazněla děla České armády, která vyrazila ve třech proudech jako první a k deváté musel polský kníže Józef Poniatowski, vlastenec, gardový švališér-kopitník a velitel polské armádní skupiny, na jižní straně bojiště před přesilou couvnout. Ještě téhož večera byl kníže Poniatowski jmenován na maršála císařství. Této pocty si však dlouho neužíval. O tři dny později se zraněný utopil poté, co se při ústupu do Lipska pokoušel na koni přeplavat řeku Elster.


O celkový zvrat ve prospěch Francouzů se na středu jižního úseku pokusila Muratova kavalerie spolu s gardovým jezdectvem. Kavalerie se bila chrabře, doslova ohnivě, nicméně neprorazila a po hodině nemohli koně ani lidé v sedlech dál. Na severu navíc přeběhly na spojeneckou stranu württenberské jednotky. První den bojů skončil nerozhodně a na francouzské straně zněla hlášení sborových velitelů podobně: silný nepřítel, nedostatek munice a vysoké ztráty - zhruba 32 tisíc mrtvých, raněných a zajatých. Spojeneci utrpěli ztráty vyžší, asi 40 tisíc mužů, zato jim houfem přicházely posily včetně Švédů pod velením koruního prince Karl-Johana. Švédský korunní princ Karl-Johan, adoptivní syn Karla XIII, vlastním jménem Jean-Baptiste Bernadotte, byl původně francouzským občanem, knížetem-vévodou z Ponte-Corvo a maršálem císařství v jehož osobě předpokádal Napoleon spojence, který se připojí ke kontinentální blokádě a vyhlásí Velké Británii válku. Avšak Bernadotte se rozhodl provádět politiku švédskou a ne francouzskou.
V neděli 17. října nastalo nevyhlášené příměří, v němž obě strany odnášely z bojiště raněné a nabírali síly k dalšímu boji. V noci na 18. října získali spojenci další posily a ráno činila jejich přesila 2:1. Rozmístění sil zůstávalo téměř shodné, na severní části bojiště čelil maršál Michael Ney spolu s Marmontem dál ruskému veliteli Blücherovi jemuž přišel na pomoc právě Bernadotte, kterému se do boje s bývalými druhy příliž nechtělo a Blücher ho do boje přímo nutil. Poslal mu své jednotky a velitelům nařídil, aby udělali vše pro to, aby si „Karl Johan vymáchal ruce ve francouzské krvi“. Odpoledne na tomto úseku přeběhla k rusům většina Sasů, kteří téměř okamžitě otočili zbraně proti francouzům.




Hlavní boje probíhaly toho dne u obce Probstheida nedaleko Napoleonova hlavního stanu. Po několikahodinovém boji ustoupili francouzské jednotky až k vesnici Stötteritz v blízkosti lipských hradeb. Mapa rozložení sil včetně zakreslení zmiňovaných vsí je umístěna v horní části aršíku vydaného Českou poštou.
Nicméně ani tento den nepřinesl jasný výsledek, ale po velkých ztrátách se Napoleon v noci z 18. na 19. října rozhodl stupňovitě stáhnout směrem na Erfurt. Jako první z maršálů opustil armádu Michael Ney, pod nímž toho dne padli čtyři koně a při jednom z pádů si silně pohmoždil rameno. Hlavně byl ale otřesen psychicky po dvou desítkách letech strávených na bojištích celé Evropy. Francouzi začali ustupovat ještě v noci a ustupovali i celý následující den do Lipska a následně za Lipsko. Boje se koncentrovaly na stále menší prostor a tím pádem byly i neobyčejně krvavé. Napoleon přikázal po ústupu zničit mosty, ale sapéři je vyhodili do vzduchu příliž brzy a asi 28 tisíc vojáků nestačilo přejít, což se stalo osudným i maršálu Poniatowskému.
Francouzi ztratili od 16. do 19. října více než 65 tisíc vojáků, spojenci asi 60 tisíc. Ještě dlouho se z lipského bojiště ozývaly vzlyky a nářeky raněných a rozkládaly se mrtvoly padlích vojáků i koní.


Tuto krvavou bitvu dnes připomíná největší německý památník, vysoký 91 metrů postavený v letech 1898 až 1913. Postava na základně představuje archanděla Michaela, který byl považován za ochranného patrona v mnoha německých bitvách. Ve stěně kupole v Síni slávy jsou zobrazeni 324 jezdci v téměř životní velikosti.




Použitá literatura:

Kovařík Jiří; Maršál Ney
Kovařík Jiří; Maršálové napoleonových orlů
Kramář Jan; Historie poštovní stanice Jablonné v Podještědí aneb 200 let od Napoleonovy návštěvy; časopis Filatelie 7/2013
Tarle E.; Napoleon
http://napoleon-knihy.blogspot.cz/
http://www.historickeprapory.cz