Český filatelista - 25. února 1896

"Klub českých filatelistů v Praze" vytknul sobě za účel šířiti zálibu ve sbírání poštovních známek, šiřitelů to osvěty ve krajích nejodlehlejších, znalost ceny sbírek a pěstovati po vlastech českých i v cizině vzájemnost sběratelů poštovních známek, při tom pak podporovati rozšížení sbírek jednotlivcův a přispívati v každém směru sběratelům méně zkušeným upřímnou radou, závažným slovem zkušenějších a nezištnou sebeobětavostí. Účelu ušlechtilému až dosud klub dostál měrou svrchovanou a s nemalými obětmi pokud síly a prostředky stačily. Než hluboce vštípené přesvědčení, že vzájemnost mezi jednotlivými sběrateli dojde daleko mocnějších úspěchů, budou – li všichni čeští sběratelé k ústředí klubu českých filatelistů připoutáni svazkem pevnějším, působí tak mocně, že odhodlal se klub vydávati list, zvaný

"Český filatelista" ,

odborný časopis "Klubu českých filatelistů".

Filatelisté čeští! Radost ze sbírek našich může jen tenkráte býti dokonalá, založena – li na základech co možná nejpevnějších. Docházejí – li sběratelé potěšitelného povzbuzení, jestliže podporu jim skytají odborné články poučné, z nichž nejen nových čerpají zkušeností, nýbrž i váží hlasy varovné před nástrahami na oklamání jejich potměšile nastrojenými: čím více potěší se sběratel mladistvý, onen nadějný dorost náš po zemích českých již tak mohutně rozvětvený, vším, což poskytnouti může upřímné slovo znalců!

Naší milé mládeži, která tak vroucí zájem jeví ku šlechetným snahám našim, zejména platí náš pozdrav a spojená s ním prosba, by každý nadějný sběratel, nemoha dosud státi se činným členem našeho klubu, vyhledal sobě spolehlivého rádce a upřímného přítele, jenž by nešetřil poučením, kdekoliv tohoto jeví se potřeb, ať již k rozmnožení zkušeností filatelistických, ať ku vzájemnému utužení a vzpružení, ať ku soustavnému, rozumnému a – což hlavně na váhu padá – lacinému opatření si poštovních známek, ať konečně ku ochraně proti zlomyslnému podvodu – ve všech směrech, ve všech potřebách vážného sběratele poštovních známek má býti náš časopis rádcem, přítelem a ochráncem.

Však i Vám, velectění filatelisté čeští již osvědčení, kteří ke klubu našemu lnete láskou bratrskou, a kteří bohdá řady naše ještě rozmnožíte, platí pozdrav náš. I Vám budiž odborný náš list nejmilejší knihou, která má státi se věrnou družkou sbírek Vašich, i Vám přičiníme se vší silou, bychom poskytli co nejhojnější poučení, zábavu a výstrahu, i Vám bude snáze na základě obsahu našeho časopisu působiti, byste z řad našich mladých soudruhů vypěstovali zkušené a odborně vzdělané filatelisty.

A v této snaze, odchovati co nejhojnější řadu českých filatelistů, přejíce hojnému zdaru posíláme Vám prvé číslo našeho odborného časopisu prosíce, byste podali nám ruku k účelu ušlechtilému a stali se horlivými pěstiteli filatelie po vlastech českoslovanských.

Ve zlaté slovanské Praze, dne 25. února 1896.

Klub českých filatelistů.

Náš program

"Český filatelista" vytknul sobě dvojí stanovisko. V prvé řadě má býti povolán, by zkušeným sběratelům poskytl vše, co od odborného listu se vyžaduje. Bodou tedy obsahem jeho zejména články odborně poučné, práce v obor poštovnictví spadající, rozpravy o vynikajících zjevech v literatuře filatelistické, přesný seznam poštovních známek nejnověji vydaných s připojenými vyobrazeními, články o padělcích a podvodném napodobení známek, "výstražná tabule", či výkazy osob, jež v padělání známek a v podvodném jednání trestuhodných skutků se dopustily a buď celé spolky, buď jednotlivé sběratele hmotně poškodily a závazkům svým nedostály, seznamy sběratelů na slovo vzatých a důvery hodných obchodníků.

Vedle toho má "Český filatelista" míti i ten úkol, aby pomáhal odchovávati nádějný dorost mladších sběratelů, jim radou a skutkem byl nápomocen a hmotných škod je uchráníl. V tento obor budou spadati mnohé rady a pokyny, jež ve svém souhrnu mladých sběratelům mají se státi jakousi rukovětí filatelistickou. Sem směřovati budou i články odborné mladším sběratelům svědčící, jakož i listárna.

Aby pak časopis náš vyhovoval všestrannému úkolu svému, bude podávati zpávy o schůzích a jednáních "Klubu českých filatelistů", o změnách v jeho členstvu a o styku jeho s jinými čelnějšími spolky. K tomu přidány budou zprávy o podmínkách ku zkoušení známek, co do jich pravosti a inseráty. Každému členu klubu a předplatitelům vyhrazen bude ročně jeden bezplatný inserát; mimo toho bude ku každému výtisku přiložena vždy jedna známka zdarma.

Ze článků původních pro prvou dobu přislíbených vyjímáme vedle kulturně historického pojednání "O poštovním zřízení za středního věku", dvě pro nejbližší naše okolí důležité práce "Jak může býti uspořádána specialní sbírka poštovních známek rakouských a lombardo – benátských" a "Desatero přikázání pro mladé sběratele poštovních známek". Práce tyto podá na slovo vzatý odborník a spisovatel, pan professor Jan Čermák.

Redakce Českého filatelisty.

Poštovní zřízení za středního věku
Podává J. Č.

Když se bylo utišilo vlnobití způsobené stěhováním národů a zbyly po něm toliko sříceniny a pustota, ukázalo se, že s životem antickým smeteny i duševní a hmotné památky vzdělanosti klassické. Rozbořena byla města římská, dřívě tak kvetoucí a lidnatá, od valu Piktův až k Eufratu, rozmetána až na skrovné pozůstatky síť římských silnic jakož i rozvaleno jest jich ústředí, milliarium aureum (zlatý milník "milliarium aureum" od císaře Augusta zbudovaný, stál na tržišti římském, jsa střediskem všech krásně upravených silnic, které z rozsáhlé říše římské u něho se sbíhaly) v Římě: zdaž co přirozenějšího než že s těmito základními podmínkami vzájemného styku a čilé dopravy za své vzalo i veškero poštovních zřízení hrdé kdysi vládkyně okršku zemského?

Než netoliko celý cursus publicus (pojednání o poštovním zřízení starých Římanů "cursus publicus Romanus") vydán úplné záhubě: vymizelyť i ony myšlénky a zásady, na jichž základě a jichž vlivem cursus publicus kdysi byl povstal, z vědomí lidstva, tak že nějaké obnovení pošty jevilo se naprosto nemožným.

Jediná říše Francká, jakoby skrovné zbytky staré pošty římské z rozvalin byla vyprostila, znovu ujala se zapomenutého již zařízení, nedospěla však dále než že přijala za své to, v čem vrcholila poštovní doprava římská: dodávati povinné povozy a soumary pro cesty neb dopisy panovníkovy. I bývalé volné listy průvodní, jež se byly provincialům staly tak těžkým břemenem přivodivše úpadek nejedného dříve zámožného municipia, nabyly opět právní platnosti a vydávají i za této doby zřejmé svědectví, že nevymizela upomínka na římský přepych a že cestující úřadníci mívali se na svých cestách znamenitě. Král Chlotar II. (613 – 628) opatřil klášter Corbejský u Amiensu volným průvodním listem, jenž měl ve platnosti setrvati pro všechny doby příští. Řehoř Tourský (Chronica Francorum IX, 9) vypravuje, kterak král Childebert rozeslal státní posly, by statky odbojného vévody Rauchingra, jenž spolu s jinými sosnoval spiknutí, zabavili, a jim vydal volné lístky jízdní. Když pak vůdce spiklenců byl zavražděn, vypraven rychlý posel (cursu veloci), by o této události zpravil jeho manželku.

Výdatnější pokud římský cursus publicus přivésti k novému životu, učinil, jak se zdá, Karel Veliký asi té doby, kdy na sklonku svého panování došel uskutečnění svých úmyslů a jednak sever a východ Německa, jednak hispanské krajiny se zděděnou říší Franckou sjednotil. Dá se zajisté s velkou pravděpodobností předpokládati, že asi v prvém desetiletí devátého století zavedeno poštovní spojení z města Antissiodurum (Auxerre) jakožto střediska ve všech směrech: přes Nevers, Limoges a jižní Francii do Španělska, přes Autun a Lyon do Italie a přes Paříž a Cáchy do Německa. Aspoň syn a nástupce jeho Ludvík Zbožný dovolává se ve svém r. 823 vydaném nařízení příkladu svého otce a obnovuje v něm rozkaz, aby na všech poštovních stanicích provedena byla veškerá opatření, jež učiniti třeba pro cestu královského dvora neb nejvyšších úředníků královských.