Dva tucty glos k dějinám filatelie III. - První filatelisté

Je to téměř neuvěřitelné, ale na otázku kdo že vlastně byl prvním sběratelem známek známe precizní odpověď. Přesněji řečeno, zná ji filatelistická literatura, která v dojemné shodě uvádí, že jím byl John Clar, mladý muž žijící na konci první poloviny 19. století v Londýně. Na tom by ostatně nebylo nic podivného. Všechny další podrobnosti už ovšem zní jako dobře vymyšlená báchorka. Onen mladík si totiž usmyslel, že ve svém domě vytapetuje ložnici razítkovanými známkami. Na světě tehdy byly pouze tři barevné varianty jedné jediné známky, známky s portrétem královny Viktorie: černá jednopennyová a modrá dvoupencová z roku 1840 a tmavě červená jednopennyová z roku 1841. S vynaložením značného úsilí tento první "filatelista" dosáhl svého a nástěnné album ve své ložnici skutečně vytvořil. Báchorka? Další události, které se v souvislosti s nápadem výstředního mladíka odehrály po létech, prokázaly že nikoliv.

Domek zdědili jistí manželé Brownovi. Při rekonstrukci jejich nového bytu došlo i na tapety. Pod jejich poslední vrstvou řemeslníci narazili na téměř osmdesát tisíc miniaturních portrétů královny Viktorie. Tapetářskou firmu v bytě vystřídala filatelistická firma King & Co. Její vyúčtování nečekaného nálezu bylo šokující: z celkové plochy stěn 34 m2 bylo sňato 77 393 bezvadných známek v hodnotě 147 840 liber. 5206 poškozených známek nebylo započítáno. Dodatečně se vysvětlil i původ originálních tapet. John Clar, vzdálený strýc matky paní Brownové 20. září 1841 uveřejnil v Timesech inzerát, v němž žádal veřejnost o zasílání známek a vysvětloval, že je hodlá použít místo tapet. Neuvěřitelné? Samozřejmě. Ale pravdivé.

Clarkův případ názorně ukazuje jaké byly počátky filatelie. Tehdejší filatelisté lepili své známky skutečně na zdi místo tapet, zdobili jimi nábytek i jiné bytové zařízení. Chybějící zoubek nebo natržení známky přitom samozřejmě nehrály žádnou roli. V londýnských listech z poloviny 19. století tak bylo možné narazit na inzerát typu "...prodám kazetu na různé domácí potřeby ozdobenou 1600 poštovními známkami ..." A ještě v sedmdesátých letech 19. století jsou známy případy, kdy si dámy vylepšovaly své masky na maškarní plesy nalepenými poštovními známkami, které dnes jsou označovány jako klasické.

Skutečné a masové sbírání poštovních známek se lavinovitě rozšířilo až začátkem šedesátých let 19. století. Sbírali mladí i staří, školáci i jejich otcové. Posuzováno dnešními měřítky - byla to ale doba svým způsobem pořád ještě barbarská. První sbírky známek byly v lepším případě ukládány do krabic od doutníků, v horším lepeny do školních sešitů, později do alb podle zásady "čím pevněji, tím lépe". Nestor československé filatelie Václav Nebeský vzpomíná, jak jako student tercie roudnického gymnázia v roce 1913 lepil známky do svého prvního alba, školního sešitu, zčásti dextrinem a zčásti lepenkou, kterou šetřil jako šafránem, protože přece jenom byla v první řadě určena k připevňování výkresů na rýsovací prkno.

Lze si tedy celkem snadno domyslet, jaká byla filatelistická praxe na počátku druhé poloviny 19. století. Hlavními pomůckami prvních filatelistů jistě nebyla pinzeta nebo lupa, ale klih či arabská guma. A další projev "barbarství" spočíval v tom, že celistvosti nebyly uznávány a známky z dopisů bylo tedy třeba odlepit či odstřihnout a znovu pevně nalepit do alba. Třetí hlavní pomůckou co do důležitosti tedy byly nůžky.

První filatelisté sbírali známky celého světa a rozhodně to nebyl úplně pošetilý nápad. První katalog známek, který vyšel v roce 1861 ve Štrasburku měl pouhých 12 stránek a vešly se na ně známky celého světa. I tehdy už ale bylo zřejmé, že zkompletovat sbírku všech známek se podaří jen výjimečně nejšťastnějším jedincům.Ti nejzapálenější filatelisté ovšem známky jen neshromažďovali, ale třídili, hledali odchylky a studovali. Postupně se začalo uplatňovat takříkajíc vědecké hledisko a pohled, rodil se moderní filatelista.

Mnozí podnikavci, kteří rychle zaregistrovali vzrůstající oblibu filatelie, stejně rychle pochopili, že oblíbená zábava se v brzké budoucnosti může stát zdrojem zajímavých obchodů. Jedním z nich byl i Němec Gustav Bauschke. Jeho vydavatelství, které se začalo specializovat na vydávání známkových alb mělo nejen vtipný název vytvořený přesmyčkou písmen ve jménu majitele firmy (Schaubek), ale bylo a dodnes je ve filatelistické produkci synonymem kvality a nápaditosti.

První české album vydal v roce 1886 ve Vídni hradecký filatelista V. Pompe. O rok později vyšlo album vyhlášeného pražského knihkupce a nakladatele Zikmunda Reacha. (Mimochodem: jeho synovcem byl "zuřivý reportér" Egon Ervín Kisch.) Reach byl snad nejpopulárnějším českým filatelistou 19. a počátku 20. století, zakládajícím členem a pozdějším předsedou Klubu českých filatelistů a tajným sponzorem věčně zadluženého časopisu Český filatelista (vycházel od roku 1896).

Příběh prvního filatelisty světa Johna Clara je snad úsměvný, ale může být i dnes inspirativní. Každá poštovní známka v sobě nese jistou hodnotu, která se nemusí vyvažovat právě jen finančním ekvivalentem. A je úplně jedno, zda je chápána třeba jen jako miniaturní grafický list, na kterém se zalíbením spočine oko filatelistovo nebo, vděčný zdroj sentimentální vzpomínky. Nebo snad každý zapálený filatelista nemá ve sbírce svého "modrého Mauritia", jehož hodnota je pár korun nebo dokonce jen haléřů?

Příště: Slavní filatelisté