Dva tucty glos k dějinám filatelie VII. - První známka světa

Když byl Rowlland Hill za své zásluhy o poštovní reformu ve Velké Británii přijat do státních služeb a pověřen její realizací, musel vyřešit stěžejní problém o který se celá reforma opírala - jak bude vypadat poštovní známka. Bylo třeba vymyslet co na známce bude vyobrazeno a navrhnout její tvar a rozměry. Jak známo, svůj grafický návrh známky Hill vlastnoručně provedl a přiložil už ke svému reformnímu spisu. Nebyl samozřejmě profesionálním výtvarníkem a schopnostmi v tomto směru patrně příliš neoplýval, ale to mu nijak nevadilo. Nechal se inspirovat pamětní medailí Williama Wyona a obyčejnými vodovými barvami celkem zdařile překreslil profil mladičké královny Viktorie na papír. Černou barvou pokryl skoro celou plochu malého obdélníčku, z níž bíle zářila jen silueta tváře a slova POSTAGE (poštovné) v horní a ONE PENNY (hodnota poštovného) v dolní části ozdobného rámečku. Název státu, který známku vydal na návrhu uveden nebyl a chyběl i důvod, proč by tam měl být. V jiných zemích známky neexistovaly. Britská poštovní správa ostatně na svých známkách název státu neuvádí dodnes a je to možné chápat jako výmluvný doklad nezlomných anglických tradic.

Ministerstvo financí vzalo Hillův grafický návrh na vědomí, ale zároveň vypsalo oficiální soutěž na výtvarné řešení budoucích známek a dotovalo ji tučnou částkou 400 liber. Větší výtvarná soutěž známkových grafiků se v historii snad již nikdy nekonala. Více než tři sta věhlasných umělců soutěž obeslalo půl třetím tisícem návrhů. Porota vypsanou odměnu 400 liber sice rozdělila, nicméně ani jeden návrh nedoporučila k realizaci a za nejvhodnější označila původní Hillovu amatérskou kresbu. Ke spolupráci na vytvoření potřebných tiskových předloh byli přizváni malíř Henry Corbould a rytci Charles Health a jeho syn Frederick. Zakázka byla svěřena tiskárně firmy Perkins, Bacon and Petch v Londýně, kde se tiskly všechny ceniny, včetně bankovek. Tiskárna zajistila zhotovení ocelorytin, připravila tiskové desky a svůj úkol včas a beze zbytku splnila.V posledních dubnových dnech roku 1840 všechny britské poštovní úřady první známku světa obdržely. Přesněji řečeno obdržely první dvě známky, protože současně byly vydány černá jednopennyová a modrá dvoupencová známka.



První známky světa: černá jednopennyová, filatelisty nazývaná Penny Black a modrá dvoupencová (Velká Británie, 1840)

První známky světa byly tištěny v arších o 240 kusech. Vyplývalo to ze zvláštnosti britské měny. Jedna libra šterlinků měla dvacet šilinků , jeden šilink se rovnal dvanácti pencím. Jeden celý arch o 240 známkách s nominální hodnotou jedné pence stál právě jednu libru, dvoupencových rovné dvě libry. Celkový náklad černé jednopennyovky dosáhl 5 928 000 kusů.V tak velkém množství známek se samozřejmě mohly celkem snadno schovat případné padělky, aniž by si toho někdo všiml. Naštěstí samotný Hill prozřetelně předem odhalil možnost tohoto nebezpečí a již na své prvním návrhu zakomponoval do kresby po jednom malém čtverečku v obou dolních rozích známky. Do čtverečků byla umístěna identifikační písmena umožňující určit přesnou pozici známky v archu. Dvě stě čtyřicet známek v archu bylo uspořádáno tak, že ve vodorovných řadách bylo dvanáct a ve svislých sloupcích dvacet známek. V první vodorovné řadě měly všechny známky v levém dolním čtverečku písmeno A, v druhé řadě B, ve třetí C, atd., v poslední dvacáté T. Písmena označující sloupce byla umístěna v pravém dolním čtverečku. První sloupec označovalo písmeno A, druhý B, třetí C, atd., poslední dvanáctý L. Na každé známce tak vznikla kombinace dvou písmen. V první vodorovné řadě jednotlivé známky tedy nesly - čteno zleva- označení: A-A, A-B, A-C, A-D, A-E, A-F, A-G, A-H, A-I, A-J, A-K, A-L. Ve druhé řadě: B-A, B-B, B-C, B-D, B-E, B-F, B-G, B-H, B-I, B-J, B-K, B-L. V poslední řadě: T-A, T-B,T-C... Nadměrný výskyt některé známky se shodnými písmeny měl upozornit poštovní správu, že se začaly používat padělané známky.

První známky byly tištěny z jedenácti desek, na nichž bylo uspořádáno celkem 2 640 rytin jednotlivých známek. Protože žádný rytec není schopen opakovaně vyrýt jednu a tutéž kresbu stejně, bylo na jedenácti deskách vlastně 2 640 originálů. Ani totožná identifikační písmena na dvou a více známkách tedy nemůžou být zárukou toho, že známky jsou do detailu stejné. Přesto jsou specialisté, kteří dokážou spolehlivě určit ze které z jedenácti desek pochází známky s totožnými identifikačními písmeny. Hodně jim v tom pomáhají dva čtverečky v levém a pravém horním rohu, které jsou vyplněny miniaturními ornamentálními kresbami složenými z koleček a čárek.



Dopisy dokumentující počátky poštovního provozu jsou dnes ozdobou každé sbírky.

První známky světa britské pošty znehodnocovaly razítky používanými již v předznámkovém období, kterým se podle jejich tvaru říká maltézský kříž. Kromě maltézských křížů, jejichž provedení bylo na každé poště trochu jiné se dopisy razítkovaly navíc ještě kulatými razítky, na nichž bylo uvedeno místo a datum odevzdání dopisu. K razítkování se používala červená barva, která byla směsí lněného oleje a tiskařské černi. Když se prokázalo, že červenou barvu lze poměrně snadno odstranit a známku použít opakovaně, začalo se razítkovat výhradně černě. Černé razítko na černé známce ale nebylo dobře vidět a proto Hill rozhodl, že nový náklad jednopennyových známek bude vytištěn v červené barvě. Dvoupencové známky i ve druhém vydání zůstaly modré. Aby byly odlišeny od vydání prvního, byly pod horní a nad dolní nápis přidány dvě silnější bílé linky. Samotný portrét Viktorie na známkách po celou dobu její vlády (1837 - 1901) - na rozdíl od modelu - se z příkazu královny neměnil. V některých britských koloniích příkaz ale nerespektovali a tak koncem devadesátých let 19. století se Viktorie objevila vyobrazená i jako ne právě nejmladší žena s vdovským závojem na tváři.

Za zmínku ještě stojí osud jedné z AA známek z první tiskové desky. První známky světa bylo možné začít používat podle výnosu ministerstva pošt z 22. dubna 1840 od 6. května téhož roku. Přesto se zachoval jeden dopis s razítkem 2. května. Stalo se tak zásluhou poštmistra z Bathu, který začal známky používat již zmíněného 2. května. Dnes už nikdo nezjistí, zda to bylo proto, že si úřední výnos nedbale prostudoval nebo zda mu byl pozdě doručen. Jistá je jen jediná věc: dopis nebyl vytvořen na objednávku filatelisty toužícího po cenné raritě. Tehdy totiž žádní filatelisté ještě nebyli. Nebo snad někdo viděl do budoucnosti?

Příště: První celina světa