Dva tucty glos k dějinám filatelie VIII. - První celina světa: obálka

I když to bude příslovečným nošením dříví do lesa, zmínku o nejstarší celině světa nelze začít jinak než připomenutím, že celinami se rozumí poštovní ceniny s vytištěnou známkou či obrazem nebo nápisem, který ji nahrazuje. Z těch nejběžnějších poštovních formulářů k nim tedy patří zálepky, dopisnice a obálky. Zastavme se u poslední jmenované - obálky.

Dopisy poštovní kurýři nosili po staletí bez obálek. Popsaný list papíru se šikovně složil, zalepil oplatkou nebo pečetním voskem a po této jednoduché úpravě mohl být vypraven. Obálka v dnešní podobě se objevila poměrně pozdě. Bylo to někdy na konci 18. století, kdy v Brightonu papírník Bremer uvedl na trh celou sérii různě velkých jakýchsi kapsiček na popsané listy papíru. Dopis s obálkou chránící jeho tajemství v dnešním slova smyslu byl na světě. O vynálezu obálky existuje samozřejmě příslušná legenda (kolik jen jich v historii filatelie je!), která tvrdí, že obálky byly vymyšleny pro dámy v přímořských lázních, které si dělaly starosti, zda obsah jejich psaníček bude uchován v tajnosti. Mimochodem: Narozdíl od návštěvnic brightonských lázní zachovávání listovního tajemství málokoho trápilo, zvědavce a představitele státní moci nevyjímaje. Nemístnou zvědavost k dokonalosti přivedl císař Napoleon v rozdrobeném Německu, kde nechal vybudovat tzv. úřad pro kontrolu dopisů, přezdívaný Černý kabinet. Kontroly dopisů probíhaly tajně, takže prohlédnuté dopisy nenesly vůbec žádné stopy úřední kontroly. Nejšikovnějšího kontrolora - jakéhosi Nogelera - do funkce generálního poštmistra prý vynesla jeho zručnost, kterou prokazoval při otevírání cizích dopisů.

Ale zpět k obálkám. Brightonské obálky se mezi celiny samozřejmě řadit nedají, vždyť jsme stále ještě hluboko v předznámkovém období. Na první celinu světa bylo zapotřebí počkat až do slavného 6. května 1840. Tohoto dne britská pošta vydala nejen první známky světa, ale i první celiny světa, obálky se zaplaceným poštovným. Jejich autorem byl významný výtvarník, člen Královské londýnské akademie krásných umění, William Mulready. Podle něj byla první celina světa také pojmenována, název Mulreadyho obálka se používá dodnes. Podobně jako první známky, i tisk obálek byl proveden ve dvou barvách - černé, jednopennyové a modré za dvě pence. Známka na obálkách tištěna nebyla, nahrazoval ji text umístěný na adresní straně nad dolní hranou obálky: POSTAGE ONE PENNY nebo POSTAGE TWO PENCE.



Mulreadyho obálka - první celina světa

Námět a kompozice výtvarného řešení obálky se autorovi - bez ohledu na jeho věhlas - upřímně řečeno moc nepovedly. Tři pětiny adresní plochy tvoří pestrá, málo přehledná, chtělo by se říci až zmatená soustava symbolických kresbiček. Lze tady toho najít moc - uprostřed personifikovanou Británii, ženu s rozpaženými pažemi sedící na trůně, lva se štítem a britskou vlajkou u jejích nohou, anděly jako poštovní doručovatele, kteří startují z rozpažených rukou Británie, hloučky lidí, zvířat, Indů na slonech , to vše jako symbol světového panství britské koruny, ba i adresáty zaujatě čtoucí právě doručené dopisy... Jestliže Hillovy známky si velmi rychle získaly oblibu, Mulreadyho obálky nerespektující zásadu, že všeho moc škodí, se staly terčem posměchu, takže poštovní správa později uznala pochybenost Mulreadyho pojetí kresby, stáhla je z oběhu a nepoužitý zbytek nákladu dala skartovat. Než tak stačila učinit, vyrojily se desítky posměšných karikatur Mulreadyho obálek, mnohé z nich prošly poštovním provozem, dostaly se i do celinářských katalogů a staly se předmětem seriózního sběratelského zájmu.













Ukázky dobových karikatur Mulreadyho obálky

Odpor k Mulreadyho obálkám byl jedním z důvodů, proč se jich zachovalo poměrně málo v takovém stavu, že by mohly být zařazeny do sbírek - a tím vzrostla i jejich vzácnost a cena.

Na mezinárodní aukci pražského Domu filatelie PROFIL v květnu 2003 byla nabízena neupotřebená dvoupencová Mulreadyho obálka za vyvolávací cenu 2 900 Kč a byla prodána za 3 700 Kč. Je to vzhledem k jejich vzácnosti málo nebo naopak hodně?

Příště: První dopisnice