Dva tucty glos k dějinám filatelie XVII. - Chyby a omyly na známkách

Errare humanum est. Chybovat je skutečně lidské a některé výjevy zobrazené na poštovních známkách jsou toho nejlepším důkazem. V životě chyby a omyly zpravidla bývají zdrojem následných nepříjemností. Ne ale ve filatelii. Pátrání po nedokonalostech a chybách vzniklých ať již náhodně nebo jako výsledek činnosti příslovečného mistra tesaře, který se uťal patří k hlavním nosným pilířům filatelie. V roce 1910 byly známé známkové chybotisky shnuty do publikace o 135 stranách. Kolikrát rozsáhlejší kniha by to byla dnes! Desetkrát? Stokrát? Podívejme se na nejpopulárnější omyly, na nepatrný zlomek jejich dlouhé řady.

Nelze začít jinde než v britské kolonii Mauritius. Když po jedenácti letech se tiskové desky dvoupencové modré známky opotřebovaly, rytec Lapirot, pověřený zakázkou, se pustil do práce se stejným zápalem jako jeho předchůdce Barnard. V dobrém úmyslu portrét královny, jejíž tvář ani neznal, upravil. Ceniny vytištěné z nových desek brzy přinesly nemilé překvapení. Nový pásek kolem čela zdobící místo původního diadému hlavu panovnice spolu s úpravou vlasů v týlu vytvářely obrázek, který na známce neměl být. Královna měla v zátylku psí hlavu, přesně v duchu hříček s utajeným obrázkem. I když celý případ mohl být posuzován jako znevážení majestátu, záležitost se mlčky přešla a tiskové desky byly vyryty znovu. Samozřejmě, že jiným rytcem. V tomto případě se evidentně jednalo o nemilou chybu z kategorie přímo nezaviněných, náhodných. Podobně jako v případě příležitostné poštovní známky s portrétem hrdiny druhé světové války, kterou v roce 1961 vydala sovětská poštovní správa. Malá vzduchová bublinka v barvě umístěná s neuvěřitelnou přesností ke třem hvězdičkám na distinkcích povýšila in memoriam generálporučíka ženijních vojsk D. M. Karbušova na generála armády.

Roku 1893 poštovní správa USA vydala k čtyřstému výročí první Kolumbovy plavby šestnáctiznámkovou sérii s různými výjevy z průkopnické plavby. Na čtrnácti známkách je v různých situacích zachycena Kolumbova tvář, dvě jsou věnovány jeho flotile. Portréty se ale neshodují a představují Kolumba na lodi jako mladíka s hladce oholenou tváří, první kroky po americké pevnině učinil již starý námořní kapitán s mohutným plnovousem, hrdinou slavného návratu do Barcelony je opět bezvousý mladý muž, pochopitelně jiný než na známkách předchozích. Na vysvětlení a omluvu vydavatelů celé série je nutno dodat, že návrhy nepocházely z dílny jednoho umělce, ale že jako podklady ke známkám posloužily reprodukce různých malířských děl, které vznikly i stovky let po kolumbovské éře. Autorem jednoho z nich je český malíř Václav Brožík, který s ním slavil velký úspěch na pařížském salónu v roce 1881. Rozměrné plátno 6 x 4 metry „Kolumbus na dvoře Ferdinanda a Izabely“ bylo zakoupeno Metropolitní uměleckou galerií v New Yorku a poté několikrát dále prodáno. Dnes se nachází v Kanadě. Chyby a omyly se nevyhnuly ani Brožíkovu jménu, který v různých katalozích byl uváděn jako Wenzel von Brozik, Vaczlav Van Brozik i pod dalšími variantami zkomolenin svého jména.

Republika Kostarika vydala v roce 1923 při příležitosti prvního panamerického kongresu známku s kolumbovským námětem, který vzbuzoval dojem, že byl bez okolků převzat z nejběžnější, pěticentové známky americké jubilejní emise. Předlohou známky ale byl zmíněný Brožíkův obraz. Korunu všem omylům v kolumbovské tématice ovšem nasadili v roce 1903 vydavatelé známky ostrovů Sv. Kryštof-Nevis. Představili Kolumba v situaci, kdy dalekohledem pozoruje nově objevenou pevninu. Nutno dodat, že plných 120 let před jeho vynalezením.

Americká výplatní známka z roku 1869 nominální hodnoty 15 centů znázorňující Kolumbovo přistání není ničím zvláštní. Byla tištěna ze dvou štočků, jedním ozdobný hnědý rámeček, druhým modrý obrázek uprostřed. V průběhu tisku vznikly známky-chybotisky, u nichž není zřejmé, ze které strany jsou ve správné poloze. Jsou-li čitelné nápisy, postavy stojí vzhůru nohama, stojí-li správně postavy, nápisy jsou otočené o sto osmdesát stupňů. Neupotřebené známky se zachovaly tři, upotřebených je známo několik desítek. Není divu, že tyto známky patří do první desítky nejdražších známek světa. (Mimochodem: osud známky s obráceným středem se do detailu, včetně ceny, opakoval u letecké známky USA z roku 1918 hodnoty 24 centy zvané obrácené letadlo).

Jako nepříjemný omyl se nutně musí jevit i to, co je zobrazeno na jedné ze dvou amerických známek z roku 1925, které byly vydány při příležitosti stého výročí příjezdu prvních norských přistěhovalců do Ameriky: člun Vikingů s americkou vlajkou na přídi. Vždyť Vikingové připluli k americkým břehům téměř pět set let před Kolumbem a skoro osm set let před vznikem USA a jejich vlajky! Zde je ale nutné na obranu vydavatelů známky uvést, že se vůbec nejednalo o omyl, ačkoliv se může zdát, že to je nesporné. Podkladem pro známku se stala fotografie repliky vikingského člunu, ústředního exponátu norského pavilonu na světové výstavě v Chicagu v roce 1893. Na důkaz dobrých americko-norských vztahů měl na přídi americkou vlajku.Vhodný obrázek vikingské lodě použitelný pro zamýšlenou známku byl hledán dlouho a neúspěšně. Fotografie originálních vikingských lodí byly nepoužitelné, jediný obrázek, který byl v souladu s představami grafiků byla právě fotografie exponátu ze světové výstavy. Nikdo se ale nesnažil zamlčet, jaký snímek byl použit a odstranit retuší vlajku, která v přemýšlivých hlavách mohla evokovat omyl bylo vyloučeno. V pozadí zdánlivého omylu na americké známce tedy paradoxně stojí Norové.

Problémy s vlajkou se objevily i na polské známce z roku 1937, která patřila do série propagující významné budovy a historické památky polských měst. Dvacetigrošová známka zachycovala budovu vojvodství v Katovicích se státní vlajkou v popředí- ovšem spuštěnou do poloviny žerdi. Místo zamýšlené slavnostní nálady tak rázem vyjadřovala smutek. Známku vytvářel grafik podle fotografie dodané poštovní správou - nikdo si ale nepovšiml, že byla pořízena v roce 1935 po smrti maršála Jozefa Pilsudského, v den státního smutku. Z prodeje známka stažena nebyla, běžný uživatel si takových podrobností zpravidla ani nevšimne.

Jeden omyl na známce byl použit zcela záměrně. Bylo to v případě známky USA z roku 1948, která byla vydána na oslavu 150. výročí vzniku státu Mississipi. Originálností námětu známka rozhodně neoslňovala. Její tvůrci na ni umístili znak státu Mississipi. Háček byl ale v tom, že tvůrci znaku před půldruhým stoletím omylem vypustili čtvrté s ve slově Mississipi. V této podobě byl znak oficiálně schválen a přijat a poštovní správě nezbylo než podobu znaku s gramatickou chybou zachovat i na známce.

V roce 1956 bylo Simplonskému železničnímu tunelu, který spojuje pod alpskými masivy Itálii a Švýcarsko padesát let. Obě poštovní správy k tomuto výročí vydaly příležitostnou známku. Italská známka byla veřejností přijata s rozpaky, kritici jí vyčítali , že obrázek neodpovídá skutečnosti. Na známce byla parní lokomotiva, ačkoliv tunel je určen pro elektrickou dopravu, vlak vyjížděl z tunelu po pravé trati, ačkoliv byla projektována jako levosměrná a navíc tunel, z něhož vlak na známce vyjíždí byl dán do provozu sedmnáct let po otevření první poloviny tunelu. Na jednu známku až příliš mnoho chyb najednou. V průběhu vyšetřování byla objevena fotografie připojená ke stavebním protokolům, která potvrzovala, že známka nelhala. Při zkouškách před otevřením tunelu byla použita parní lokomotiva, protože elektrické vedení nebylo ještě dokončeno. Aby se zbytečně nezdržely práce na instalaci elektrického vedení v levé části tunelu, byl vlak při kolaudační jízdě vpuštěn na pravou trať, která byla zcela neelektrifikovaná a která měla být dokončena až později. Že to bude za sedmnáct let a že svoji roli v tom sehraje i první světová válka nikdo tehdy pochopitelně netušil.

Čelné místo co do počtu vydání i nákladu mezi francouzskými známkami zaujímá známka s alegorickým motivem, symbolem revoluční Francie, ženskou postavou známou jako Rozsévačka nebo Marianna. Malíř a sochař Louis Oscar Roty na známce použil motiv, který původně vytvořil pro pamětní medaili k zemědělské výstavě. Obraz dívky s dlouhými, ve větru rozevlátými vlasy, která s dozadu napřaženou pravicí se chystá rozhodit setbu vytvořil podle dívky, se kterou se setkal na venkovském trhu. Z výtvarného hlediska byla známka velmi podařená, získala si velkou oblibu ve veřejnosti a poštovní správa ji opakovaně vydávala s malými obměnami až do předvečeru druhé světové války. Jejím kritikům vadilo, že Marianna v rozporu se skutečností seje proti větru, což bylo zřejmé ze směru jejích vlajících vlasů. Ctitelé Marianny ale v její činnosti nespatřovali obyčejnou polní práci, nýbrž alegorické rozsévání ušlechtilých myšlenek rovnosti, volnosti a bratrství, které se zpravidla uskutečňuje právě proti nepříznivému větru. Trochu to připomíná Muchovo vycházející slunce národní svobody na panoramatu Hradčan. Snad s tím rozdílem, že na rozdíl od Mistra Muchy Roty již nebyl mezi živými a nemohl tedy dodatečně podat své vysvětlení.

Kritika a výsměch svého času postihly i tři československé známky Jakuba Obrovského, které byly v roce 1919 vydány ve prospěch sirotků po legionářích (tzv. legionářské známky). Ústřední postava obrazu známky, český lev trhající okovy sice sestoupil z heraldického štítu do reálného světa, ale jeho dva ocasy prozrazují, že v něm zůstal heraldickou figurou, jejíž vzhled je v rozporu s přírodními zákonitostmi.

Řada známek ve svých obrazech má ale zakomponované skutečné chyby a omyly, které nemůže zakrýt ani sebeobratnější vysvětlení. Jejich řada je dlouhá a patrně nekonečná. Jen pro ilustraci několik klasických příkladů.

V roce 1983 vyšla k 18. olympiádě poštovních holubů v Praze obálka s natištěnou známkou nominální hodnoty šest korun, na které byl název státu uveden jako ČESKOSKOVENSKO. Chybu přehlédli všichni zúčastnění - rytec, schvalovatel i tiskárenská kontrola.

V někdejší Německé demokratické republice v roce 1956 vyšly dvě známky ke stému výročí úmrtí Roberta Schumanna s ukázkou jeho notového rukopisu v obraze jedné z nich. Odborníci ale v ukázce poznali notový záznam písně Franze Schuberta.

Kumulace skutečných nesmyslů se objevila na velké a pestré známce s religiózním námětem brazilské poštovní správy.V zemi, kde katolická církev má mimořádně silnou pozici a autoritu si i pošta zvolila za svého patrona archanděla Gabriela. Má to svoji logiku, protože Gabriel byl doručitelem jedné z nejdůležitějších zpráv, přinesl Marii zvěst, že se jí narodí syn boží. Právě tato situace je zachycena na obraze známky vydané na počest patrona brazilské pošty. Gabriel na něm zastihl Marii v situaci, kdy zhotovuje krajky. Je to sice novinka, kterou biblická dějeprava nezná, ale ještě horším prohřeškem je fakt, že pracovala s pomůckami, které se v Nazaretu a jeho okolí nikdy nepoužívaly a které navíc byly vynalezeny o pár set let později. Nad Mariiným ložem visí kříž s ukřižovaným Ježíšem Kristem. To znamená, že v okamžiku, kdy se teprve dozvěděla , že se jí narodí syn už znala jeho budoucí osud za třiatřicet let, včetně detailů jeho smrti. Skutečně krásný logický nesmysl.

Ale ruku na srdce: nemáte také chuť doplnit známý citát francouzského spisovatele André Gida Omyly a chyby těch druhých jsou vždycky důvodem k radosti o slovo filatelistů?

Příště: Slavní padělatelé