Dva tucty glos k dějinám filatelie XXIV. - Ohlédnutí

Všechno má svůj konec, i seriál. V jeho případě konec alespoň není překvapením, protože je naplánován. A proto poskytuje jedinečnou příležitost k ohlédnutí za jednotlivými díly. Byla v nich řeč o lidech, kteří se podíleli na psaní jednotlivých kapitol dějin filatelie; o průkopnících nových převratných myšlenek, kteří si lámali hlavu jak zlepšit fungování pošty, o tvůrcích nezapomenutelných známek, o objevitelích největších filatelistických pokladů a proslulých filatelistech. Ale také o těch, kteří dali své schopnosti do služeb špatné věci, geniálních padělatelích parazitujících na oblíbené zábavě, o podvodnících a šejdířích nejrůznějšího kalibru šidících celé státy a jejich instituce, o obchodnících s lidskou důvěřivostí a naivitou, ba i o obyčejných zlodějích a lupičích.

Skoro by se mohlo zdát, že těch výjimečných v kladném i záporném smyslu slova je víc než těch, kteří nic významného nevymysleli, neobjevili a nevytvořili. Samozřejmě, že tomu tak není, že to je naopak jen hrstka ve srovnání s armádou „obyčejných“ sběratelů, kterým jejich záliba poskytuje zábavu, poučení a vzrušení, bere volný čas i peníze, rozvíjí pečlivost, systematičnost a pořádkumilovnost. Neboť být „obyčejným“ filatelistou znamená v jedné osobě spojovat touhu objevitele, trpělivost badatele, fantazii umělce, důvtip detektiva a sny malého kluka.

„Dnes ztratila filatelie všechen lesk a třpyt romantiky. Sběratelé si myslí, že vyrostli z dětských pošetilostí, když vyrostli z chlapeckých kalhotek. Ale jen se podívejte, oč mají kluci větší požitek ze svého sbírání! Sbírají známky pro jejich podivnosti, a ne pro jejich obyčejnost. Protože na každé je jiný obrázek, zvířátka, města, lodi, králové, černoši, Indiáni, znaky, mapy, přístavy, protože mají nejrůznější barvy a neznámá písma, ba zlaté a stříbrné rámečky, protože jsou příliš velké nebo příliš malé, dokonce i trojúhelníkové, protože mají tajemné průsvitky, protože jsou vyškemrané, vyšizené, darované nebo koupené za peníze na sešity. V každé z nich je kus klukovské romantiky a touhy po podivném a neznámém životě, který také jeho ještě čeká a překvapí. Kdežto sběratelé známek! Sami si hrdě říkají „vážení sběratelé“ a jsou opravdu nejsedavějším národem na světě, vypočítavými registrátory, jednostrannými mrzouty, kteří vlastně do omrzení opakují úřední seznamy vydaných známek. Jsou nepřístupni okouzlení z věcí, které bez přídavku fantazie nejsou víc než kousíčky papíru.“

(František Langer, Filatelistické povídky)

Co dodat? Zůstaňme jednou provždy malými kluky.