Emil Holub – cestovatel a sběratel poštovních známek

Známý cestovatel Emil Holub se narodil 7. října 1847 ve východočeských Holicích. Jeho otec byl lékař František Holub. Matka Anna rozená Ebertová.


Emil Holub se proslavil především jako cestovatel, který si dal za cíl prozkoumat jižní Afriku. Stal se českým průkopníkem v poznávání tohoto kontinentu. V Africe provedl několik výprav, vytvářel sbírku domorodých předmětů, následně publikoval, psal knihy a po návratu domů aktivně přednášel. Jeho nesplněným snem bylo vybudovat samostatné muzeum pro africké sbírky. Bohužel se mu však nepodařilo získat prostor pro umístění jeho rozsáhlých sbírek a česká malost ho neustále ubíjela. Unavený a roztrpčený cestovatel pak následně začal své sbírky postupně prodávat, ale především rozdávat muzeím, školám a i jiným zájemcům.


Členem Klubu českých filatelistů se stal dr. Holub v únoru r. 1899. Tedy až v závěru svého života začal se svou ženou Růženkou sbírat poštovní známky. Byla to pro něj útěcha od životních strastí a starostí a menší náplast za jeho rozpuštěnou sbírku Afriky, se kterou se tak těžce loučil. Paní Holubová ve filatelii uvítala možnost vhodného zaměstnání pro nemocného manžela a pomáhala mu sbírku budovat. Že to Holub s filatelií myslel velmi vážně je i vidět na jeho precizním popisu sbírky – více celý výtah dopisu J. Lešetickému z časopisu Český filatelista r. 1902. Ruku na srdce kdo z dnešních filatelistů má takto pečlivě uspořádanou a spočítanou sbírku? Už to o něčem svědčí. Milý je i jeho množný tón. My máme ve sbírce, schází nám ..atd. Tedy společně s jeho manželkou Růženkou. Přečtěte si tedy ten nádech dávné minulosti.

Holubova sbírka známek – Z vlastního jeho popisu podává J. Lešetický. Český filatelista ročník 1902.

Když neuprosná Morana, která se tak dlouho namáhala o život Holubův, přemohla konečně všechnu námahu lékařů a připravila nás o muže, jenž celý život svůj věnoval záslužné práci vědecké, mimoděk sáhl jsem do přihrádky, kam ukládám korespondence s vynikajícími muži a hledal, zda bych mohl něco sděliti čtenářům tohoto listu. Vzpoměl jsem si hned na dopis, kde mi dr. Holub líčí svoji sbírku a který jsem proto, že mi nadepsán byl jakožto dopis důvěrný, nemohl uveřejniti za jeho živobytí.

Činím tak dnes, ovšem s vynecháním veškerých intimností, kterým ani smrt nedává práva veřejnosti. Dopis datován jest 1/10 1900 ve Vídni a zní takto:

„Velevážený Pane! Dozajista že každému členu našeho klubu vítán byl Váš stručný a poučný článek o světoznámé sbírce známek poštovního státního musea v Berlíně. Tak cenných rarit – a na sta – a neupotřebených! Lituji upřímně, že v době své poslední návštěvy hlavního města pruského (1893) - - - -, nebyl jsem ještě filatelistou – teprve v. r. 1895 věnovali jsme se s chotí Růženou studiu filatelie – a tak nebyl jsem poznal oněch cenných pokladů ve sbírce té uložených.

I poštovní muzeum ve Vídni má cennou kollekci známek a celistvostí, nikoli však ceny berlínské sbírky. Pouze jedenkráte (r. 1895), když poštovní řiditel c. k. pošt a telegrafů v Bukovině byl právě správcem této sbírky, a za doby jedné z jeho obou do roka návštěv c. k. poštovního musea jsem si – a to v jeho přítomnosti – část sbírky prohlédl. Sbírka měla již několik správců - - –

V Berlíně dozajista úředník, jemuž oddělení filatelie jest svěřeno, jest odborník a když toho potřeba, je navštěvovatelům po ruce; toho však ve Vídni není, není mi také známo, je-li nynější správce odborníkem. Nejsem zde se žádným filatelistickým klubem ve spojení, nemohu obšírnější zprávu o věci dáti, ač bydlím v jedné části Rotundy, kdežto sbírka je v části druhé, kdež jsou místnosti poštovního musea.

Sbírku jsem až dosud „nekonsultoval“, když mi bylo v prvních letech nutno rozhřešiti důležitou otázku „originál či falsifikát“, byl mi přítel A. Beddig v Hannoveru rádcem.

Několikráte, když toho mé povinnosti dopustily, posloužil jsem známým, kteří mne byli navštívili, ku porovnání mých prozkoumaných originálů a těšilo by mne velice, pro případ Vaší návštěvy Vídně, kdybyste mne též Svou návštěvou poctil. Na každý sváteční den na Moravě přednášky odbývaje, dlím od soboty do pondělka večera a na svátky a den po každém svátku mimo Vídně, což dovoluji si mimochodem podotknouti. Naše sbírka čítá nyní (známky i celistvosti) in summa 17 310 rozličných druhů a 18 366 variet. Některé druhy z uvedených rarit berlínské sbírky máme, ale upotřebené: ku př. 27, 54 a 108 Parale prvé emise Valašska (Senf cena 1000, 350 a 800 M.), 27 a 108 se širokým okrajem; Rumunsko máme celé až na některé nejnovější věci. Dále máme růžového Merkura upotřebeného (Senf 250 M), žlutého neupotřebeného (200 M.); ze švýcarských kantonálních schází nám Zurich, obě 4 Rappové a všeobecné emise 1850 2 ½ R. s křížkem bez lemování; modrou neapolskou ½ Tornese (1860) máme bezvadný exemplář na pásce (Senf 300 M.). Sardinie máme všechny, španělské 2 Reales a 19 Cuartos všechny bezvadné až na 2 Reales z r. 1853, která je trochu nůžkami prostřižena (Senf 120 M.) Toskany máme všechny i 2 soldi z r. 1851 (M. 175) i 60 soldi (Senf 300 M.). Ale č. 23 3 liry z r. 1860 nám schází (cena 1300 M.).

Z německých zemí schází nám: Chybný tisk ½ modrá saská, Holštýn 1 ¼ Sch. s půdou široce linovanou (60 M.), Elsaských 5 druhů, 5 jiných známek menší ceny a větší část známek nejnovějších. United States schází nám 2 velké novinářské, dále menší novinářské a z departementových pouze 4 nejdražší Dep. of State; za to ale ostatní mají mnoho variet.

Oba druhy tzv. dřevorytin Mysu Dobré Naděje jsou též ve sbírce. Z jiných známek bych mimochodem se zmínil o holandské hodnotě 5 c. z r. 1852 bleděmodré (Senf č. 1 a) nepoužité (cena 100 M.) a sice máme bloky o 4 a o 2 kusech a jednu jednotlivou.

Anglické „Official“ máme veškeré neupotřebené. (poznámka autora – myšleno pravděpodobně upotřebené). Některé z nich dle výroku Bediggova jsou tak vzácné, že se vyrovnají neupotřebeným. Ruskou Levantu máme celou až na 6 k. (Senf č. 1., 100 M.). Hodnotu 3 c. mexickou z r. 1864 s kontrol. nátiskem máme neupotřebenou (M. 150), Helgoland až na č. 1. ½ sch. (M. 70) máme veškeré originály neupotřebené, č. 8, ¼ sch. máme však upotřebené (M 300).

Hůře jest to s celistvostmi, tu nám mnoho z nejcennějších schází, ale nehoníme se po nich; obdržíme občas staré korespondence a tak znenáhla sbírku doplňujeme.

Celou sbírku rozdělili jsme takto:
Ve 4 knihách uložili jsme známky do r. 1890, a sice kniha 1. Rakousko-Uhersko a země německé, kniha 2. ostatní země evropské, kniha 3. Asie, Afrika a Polynesie (Australii), kniha 4. Amerika. Známky od r. 1891 do doby dnešní uloženy jsou ve dvou knihách; kniha 5. obsahuje Europu, Asii a Australie, kniha 6. Afriku a Ameriku. Celistvosti máme v 8 knihách; v knize 7. a 8. obálky, v knize 9., 10. a 11. korespondenční lístky, zálepky a j., v knize 12. pásky, v knize 13. hlavní sílu variet a vzácnější poštovní razítka na známkách. V knize 14. známky na celých obálkách.

Snažíme se získati tentýž druh upotřebený a neupotřebený. Když již jeden druh zadtoupen, hledíme získati druhý exemplář výměnou za jiné známky neb věci z mých afrických sbírek. - Možno-li výměnou získati varietu cennějších druhů, neváháme si ji opatřiti; tak máme ku př. 4 exempláře hanoverské zelené 10 gr. a 2 gr. a 4 kusy jiných hanoverských cenných.

Výměnu obmezil jsem na naše dobré známé neb v širší výměně dluhují mi korespondenti známky v ceně přes 2500 M. a sotva což jak živ od pánů těch dostanu; proto širší výměny jsem se úplně vzdal, i proto, že k tomu nemám času.

V posledních 6 měsících zbylo mi pouze tolik volného času, že jsem přírustky vřaditi mohl a jinak sbírkou se potěšiti času jsem neměl.“ –

Další část dopisu pronášející různé stesky na poměry existenční, jest ryze intimní a upouštím od její uveřejnění.
Dr. Holub končí:
„Račte považovati tuto zprávu co důvěrnou, nikoli pro veřejnost určenou. Až nás svou návštěvou poctíte a sbírku si prohlédnete, pak bude Vám po vůli o sbírce se zminiti, když by za to stála. S výrazem své hluboké úcty a žádaje za prominutí té až příliš dlouhé zprávy.
Vašnosti oddaný Dr. E. Holub.


Ceny známek jsou jistě dle tehdejšího katalogu Senf, a za těch mnoha let se mnohonásobně zvětšily. Vzácnost a ojedinělost této sbírky je pozoruhodná. Jednalo se rozhodně o jednu z největších sbírek tehdejší doby. Když E. Holub 21. února 1902 ve Vídni zemřel, odešel tím známý cestovatel, ale i významná osobnost české filatelie. Možná i díky němu si u nás našla filatelie další své zájemce a obdivovatelé.