Exponát Osmanské Říše - další nesprávně hodnocený exponát

Exponát „Turecko před 1. světovou válkou 1863 – 1916“ od vystavovatele Muhammada Aurangzeba z Pákistánu je dalším případem, kdy výstavní jury viditelně selhala. Tento generální exponát bez jakékoliv vzácnosti a uplatnění větších znalostí s asi 10 primitivními padělky získal nakonec 80 bodů stejně jako můj studijně zpracovaný exponát „Trávankór – služební známky 1911-1949“ s několika unikáty. Exponát Trávankóru hodnotili stejní jurymané z Asie jako exponáty Afghánistánu, o kterých pojednává separátní článek.

Exponát Osmanské říše hodnotila však jiná jury, kde byl člen z Bulharska. Nicméně bych předpokládal, že aspoň tento člen bude něco o známkách Osmanské říše vědět. Na území Bulharska byly totiž používány jako předběžné známky do zavedení vlastních známek v roce 1879.

Ostatně posuďte sami, dále následují moje dosti zásadní konkrétní připomínky.


Již úvodní list je plný chyb, není specifikován blíže vlastní exponát, chybí odkazy na literaturu, vlastní studium apod. To že byl exponát čistě generální bez sebemenší specializace by mi nevadilo, pokud by byly vystavené série alespoň kompletní. Ve všech případech chyběly jakékoliv vzácnější známky s hodnotou nad 10 €, které jsou však bez potíží k dostání. Je s podivem, že vystavovatel neinvestoval do doplnění sérií, ale neměl problém zaplatit výstavní poplatky ve výši téměř 400 USD. Přitom doplnění sérií o chybějící nominály by si nevyžádalo velké finanční prostředky, řekněme 1000 dolarů.

Kromě chybějících známek ze sérií byly některé známky také poškozené, dokonce i značně rezavé. Takováto kvalita by se na světové výstavě neměla s výjimkou velmi vzácných položek vyskytovat.

V exponátu se nacházelo také jako v případě Afghánistánu několik typů padělků ke škodě sběratelů. První z nich se týkaly emise známé jako Duloz a Velký půlměsíc. Oba padělky jsou stejné provenience a byly vyrobeny již koncem 19.st. Zpravidla existují razítkované jedním typem falešného modrého razítka. Vyznačují se značně rozdílnou kresbou a jsou běžně se vyskytující. Jsou zobrazeny např. na http://stampforgeries.com/forged-stamps-of-turkey-duloz/. Rovněž se o nich zmiňuje také A. Passer, ve své knize z roku 1938.




Proto ani nepřekvapí, že vystavené přetisky Imprimé na emisi z roku 1892 byly všechny padělky. Tato emise patří mezi nejvíce padělané přetisky ve světové filatelii. Na 1 pravý kus připadá několik set padělků, kterých je známo na několik desítek typů.


Poslední padělek na hodnotě 2 Piastry byl pravděpodobně zhotoven kamenotiskem. Co na tom, že pravé přetisky jsou vždy ostré a zhotoveny knihtiskem. Vystavovatele ani neznejistila odlišná barva přetisku (černý místo červený).


Co říct závěrem na adresu hodnotících jurymanů? Je normální, aby jim unikly takovéto nezdařilé padělky?

Autor: Jiří Černý, Ph.D.
národní komisař ČR

Odkaz na články v AJ.