Filatelistická Revue 1/1931: Rozhovor s mistrem Seizingerem

Návštěva a rozhovor s mistrem Karlem Seizingerem bude jistě patřit k nejzajímavějším rozhovorům, jež jsem kdy měl. Pokoj, jehož všechny čtyry zdi ukazují dílo mistrovo - rytiny, pak několik kreseb Švabinského, mistrova učitele, toť atelier, v němž vynikají rytiny našich známek. Řekl-li jsem všechny čtyry zdi, neříkám pravdu. Jeden kout jest věnován památkám ze světové vojny, kterou mistr strávil jako říšskoněmecký letec v Turecku.

Malý stolek u okna celým svým obsahem prozrazuje mistrův pracovní stůl, místo, kde jsou tvořeny rytiny našich známek. Rydla zvětšující skla nasvědčují tomu, že se zde pracuje na nových známkách. Sháněl jsem se po ocelové destičce, na niž bych viděl vyryt obraz příští známky. Bohužel moje zvědavost nebyla ukojena. Mistr toto státní tajemství uzavřel pod 7 zámků. Ale ukázal mně ocelové desky s rytinami jeho soukromých děl.

Dotázal jsem se na postup práce. Je takový: Rytec dostane fotografii, ať už přírodní snímek nebo fotografii originálu. Tu si překreslí a pak v té velikosti, jak jej vidíme na známce, vryje obraz do ocele. Užívá k tomu destičky ze specielní ocele, zvlášť k tomuto účelu zhotovené. Pracuje pod silným zvětšovacím sklem. Dovedete si představiti, co je to za mravenčí práci? Podívejte se na některou naší známku, řekněme 5 K jubilejní z r. 1928. Co tu je čárek, teček, které sotva pod lupou vidíte a teď si představte hladkou ocelovou destičku a na té čárka za čárkou, vzniká rukou mistra Seizingera obraz známky.

"To musíte míti, mistře, velmi dobré oči," uklouzlo mně z úst, - "Byl jsem nejlepším střelcem pruské armády," bylo dostačující odpovědí.
"A jak dlouho pracujete na jedné známce?" - "Tři až čtyry měsíce, podle toho, jak mně jde práce od ruky."
"Jak opravíte eventuelní chybu?", byla další moje všetečná otázka. "Chyby nesmím učiniti, ježto v oceli nelze dělati korektur, v tom jsem v nevýhodě proti rytcům, pracujícím s mědí, kde lze korigovati."
Mistr Seizinger nejraději pracuje na rytinách krajin. Je to práce velmi vděčná. Rytina portrétu jest práce nesporně zodpovědnější. Vystihnouti věrnou podobu a výraz tváře na malé ploše známky, není snadné.

Také jsem se dotázal mistra, co soudí o tom, je-li lépe užívati, jakožto předlohy přírodního snímku nebo uměleckého originálu. - "Předně ne každý originál hodí se pro známky a pak veliká potíž jest v tom, že umělci jsou na svá díla, - pochopitelně - žárliví; rádi by viděli v rytině věrnou kopii svého obrazu a to nejde. Rytec musí na obrazu detaily měniti. Mnoho podrobností nutno zcela vynechati, mnohé zjednodušiti, aby na tak malé ploše, jako jest známka, mohly se uplatniti. Na příklad na originálu má budova 24 oken - rytec musí se spokojiti čtyřmi. Nebo na originálu jsou na obloze "beránky", rytec musí pak celou partii oblohy měniti. Mnohdy nutno měniti i osvětlení a přizpůsobiti je malé ploše známky."

"Podle kterých malířů nejraději pracujete?" - "Ze starých je to Mánes, nových Švabinský. Také Štaflovy krajiny jsou vděčným objektem pro rytce."
Mistrovi se velmi líbí historická Praha. Je tu ještě mnoho motivů, které možno prý využíti pro naše známky. "Který stát dle Vašeho názoru má nejdokonalejší známky?" - "Myslím, že Spojené Státy severoamerické - tam mají největší zkušenosti."

Nakonec jsem obtěžoval mistra životními daty. Narodil se r. 1889 ve známém městě rytců Hildburghausenu. Jako rytec pracuje od r. 1903. Na čsl. známkách je činný přes 5 roků. Před tím pracoval jako rytec na finských bankovkách. Nějaký čas byl žákem mistra Švabinského. Rytiny všech čsl. známek, počínajíc 20 h Karlův Týn až do dnešní doby, pocházejí od něho, kromě 2.50 K Museum.
"Jste snad, mistře, také sám filatelistou?", napadlo mi
- Není

Když jsme se loučili, vzpomněl si náhle mistr: "Málem bych zapomněl Vám ukázati svoji pomocnici" a odběhl do vedlejšího pokoje. Byl jsem zvědav, koho přivede. Nepřivedl ale přinesl - malou roztomilou veverku, roztomilou přes to, že mně málem prokousla prst, když jsem ji chtěl pohladit. Je to rytcův miláček - "nejmenší rytec na světě." prohodil.
Karel Kaplánek

Převzato z Filatelistické Revue 1/1931. V redakci nám přišlo zajímavé začít vydávat staré články z pokladnice naší filatelistické literatury. Není nad to si přečíst názory našich kolegů z dávných dob. Jsou to sice články většinou již spíše úsměvné, ale věříme, že potěší a začneme tím nový seriál na pokračování. Pouze na žádost našich čtenářů.