Jak na poštou prošlé známky

Nedávno mi přišel dopis z Nizozemí. Nejdřív jsem se pohledem filatelisty na obálku dopisu pokochal vždy nadčasovým dizajnem nizozemských známek, ale pak jsem posmutněl. Opět dopis bez denního poštovního razítka. Co s takovými známkami? Nebýt čárového třídícího kódu, poslal bych příteli celou obálku zpět, nechť mi do ní vloží příští dopis a opětovně odešle, a nechť při podání na poště dbá na to, aby známky byly řádně znehodnocené denním razítkem. Pak bych známky odlepil a zařadil do mé sbírky razítkovaných.

Nesbírám sice systematicky razítkované známky, ale ke každé z nich mám úctu. Razítko dokládá, že známka splnila svoje základní poslání – potvrzení o uhrazení poštovného. Ve filatelistických časopisech si lze přečíst úvahy o sbírání a hodnotě razítkovaných známek. Němci kupříkladu uvádí situaci z období inflace v Německu ve dvacátých letech 19. století. Měnová devalvace tam postupovala tak rychle, že mnohé známky se nestihly v oběhu ani „ohřát“. Rovněž cenové katalogové záznamy mnoha razítkovaných známek německých kolonií z období 1884 – 1914 jsou nad úrovní známek nepoužitých – neorazítkovaných.

Jako kluk jsem začal sbírat poštovní známky a moc jsem nerozlišoval, zda je známka orazítkovaná anebo neorazítkovaná. Dodnes mi „respekt“ k razítkovaným známkám vydržel, žádnou běžnou naší nebo cizí orazítkovanou známkou nepohrdnu. Jediné kritérium však dodržuji – razítko musí být „filatelisticky přijatelné“.

Ono ani s hodnotou tzv. svěžích (nerazítkovaných) známek to není tak jednoznačné. Loni poskytl president Spolkového filatelistického svazu pan Wolfgang Lang interview deníku Süddeutsche Zeitung. Mimo jiné zmínil svého dědečka, který nakupoval v letech 1960 – 1969 všechny novinky vydávané v Západním Německu a Západním Berlíně, což bylo 460 známek. U poštovní přepážky za tyto známky zaplatil tehdy přepočtu něco přes 80 Eur. Dnes jsou tyto známky téměř neprodejné. Mnoho sběratelů v té době nakupovalo stejně jako jeho dědeček a jelikož všichni takto nakupovali, dnešní hodnota těchto známek je nevelká. Ono ani se svěžími československými známkami z období 1945 – 1953 (až na vyjímky) to není jiné.

Pokud však sbíráme pro potěšení, těšme se z našeho koníčka.