Lodě LIBERTY ve druhé světové válce

27.září 1941 bylo v severoamerické loděnici v Baltimore ve státě Maryland spuštěno na vodu prvních 14 nákladních lodí třídy LIBERTY (Svoboda). Jednalo se o událost, která svým významem ovlivnila průběh druhé světové války. Vždyť šlo o to udržet nepřetržitý zásobovací proud, který zajišťovaly spojenecké zásobovací konvoje, strategický cíl německých ponorek. Ztráty bylo nutno rychle obnovovat, britské loděnice byly plně vytížené zakázkami svého válečného námořnictva. Loď třídy LIBERTY je vyobrazena na 3-centové známce USA z roku 1946.

Jednalo se o vojensko-strategicky velkolepý projekt. Lodě byly vyprojektovány tak, aby náklady na jejich výrobu byly co nejnižší. Současně byla snaha co nejvíce zkrátit čas jejich stavby. Prvních 14 plavidel podpořilo zásobování bojišť v Evropě a v Pacifiku.

Při křtu jedné z lodí citoval prezident Roosevelt výrok Patricka Henryho z roku 1775 "Give me liberty or give me death" (Dejte mi svobodu anebo smrt). Tím naznačil význam projektu pro úspěch Spojenců ve válce proti Německu.

Začátek projektu se datuje do roku 1940, kdy si britská vláda objednala 60 nových lodí, které měly nahradit ztráty na mořích v prvním roce druhé světové války. Lodě tzv. oceánské třídy byly postaveny v amerických loděnicích. Byly stavěny na klasický pohon – na uhlí, kterého měla Velká Britanie dostatek, na rozdíl od nafty.

Námořní komise USA převzala původní britský projekt, avšak modifikovala jej, aby se docílilo rychlejší stavby těchto lodí, při nižších nákladech. Nejvýznamnější konstrukční změnou bylo, že místo nýtování se použila technologie svařování jednotlivých segmentů trupu. Tím se dosáhlo významné úspory práce a tím i výrobních nákladů. Pohon zajišťovaly parní turbiny. Pohonnou látkou však u těchto lodí byla nafta.

Federální vláda Spojených států zadala státní objednávku šesti firmám. Průmyslník Henry J.Kaiser, vůdčí postava skupiny šesti firem studoval automobilový průmysl a dospěl k závěru, že velké lodě lze stavět stejným způsobem jako auta. Princip montážní linky automobilky byl aplikován v loděnicích, kde se lodě stavěly. Výsledek byl překvapující, koncem války se docílilo zkrácení doby stavby každě lodě o 30%.

V průběhu roku 1941 zvýšila vláda USA dodávky lodí ze 60 na 200, pak na 306. Z nich 117 bylo třídy LIBERTY. Když v prosinci 1941 vstoupily Spojené státy americké do války, mělo již 6 zmíněných firem realizujících projekt LIBERTY dostatek zkušeností. Šestnáct loděnic na východním i západním pobřeží USA postavilo ve válečných letech 1941-1945 celkem 2751 lodí třídy LIBERTY, většinou jako nákladní lodě, některé též v modifikaci jako vojenské transportní lodě, též tankery, nemocniční lodě.

Při stavbě lodí se bojovalo o čas, často se na jejich stavbě podíleli i nekvalifikovaní dělníci. Svou negativní roli sehrála i již zmíněná technologie (svařování místo nýtování). Proto se na nich objevovaly vážné závady. Devatenáct z těchto lodí se v průběhu války rozlomilo.

Lodě sloužily převážně pod vlajkou USA a Spojeného Království (menší počet pak též pod vlajkami Norska, Belgie, Sovětského svazu, Francie, Řecka, Nizozemí adalších zemí). Většina těchto lodí se po válce stala páteří obchodního loďstva.

Dodnes se zachovaly dvě plavidla JOHN W. BROWN a JEREMIAH O´BRIEN sloužící jako plovoucí muzeální lodě.