Lumír Brendl - 10 let od jeho rezignace na funkci předsedy SČF

SVĚTLA BRENDLOVA – vyjádření sestry pana L. Brendla na článek Františka Beneše publikovaný v jim vydávaném časopisu Filatelie č. 7/2021 a v Informacích SČF č. 2/2021.

Tematická filatelie byla pro mého bratra Lumíra Brendla celoživotní láskou. Přinášela mu nejen radost, ale i sílu překonávat překážky, které mu život od padesátých let minulého století přinášel. Od dětství s filatelií souvisely všechny Lumírovy zájmy a aktivity: výtvarné umění, hudba, historie, zeměpis, cizí jazyky, dopisování, cestování. Nadaný, zvídavý chlapec se skvělou pamětí, vášnivý čtenář s touhou po vědění a kráse se obklopoval knihami, známkami, katalogy a kamarády se stejnými zájmy.

Chtěl studovat. Když ale po ukončení měšťanské školy v Plasích podal přihlášku na gymnázium v Plzni, místní organizace KSČ ji nedoporučila, protože jeho matka-učitelka odmítla v roce 1948 vstoupit do KSČ. Přijat byl až po roce a po odchodu z Plzeňského kraje.

Maturoval na Wintrově gymnáziu v Rakovníku v roce 1954. Ani na VŠE v Praze ale nemohl studovat zahraniční obchod – obor, který ho zajímal a pro který měl předpoklady. Přijat byl na vnitřní obchod.

Na základech latiny a francouzštiny, které na reálném gymnáziu v Rakovníku získal, rozvíjel samostudiem a dopisováním se zahraničními filatelisty svoji znalost dalších světových jazyků. Tehdy se zjevně ocitl v hledáčku StB. Nejenže dopisy přicházející z kapitalistického západu bývaly rozlepované a cenzurované, chyběly některé přiložené známky, případně byl přiložen seznam známek zcenzurovaných. Do poštovní schránky byl Lumírovi doručen i dopis, v jehož adrese příjemce chybělo to podstatné: název obce.

Díky korespondenční výměně známek začal Lumír budovat svůj první exponát nazvaný Francie válek a revolucí. Doufal, že pokud exponát bude na některé mezinárodní výstavě přijat, bude mu dovoleno sbírku na výstavu osobně přivézt. Podařilo se mu to na mezinárodní výstavě PARIS 1964, kde získal diplom.

Lumírových znalostí cizích jazyků se snažil v době jeho dvouleté základní vojenské služby v Karlových Varech v letech 1960-61 využít generální štáb ČSLA. Byl rovněž prověřován z hlediska jeho vhodnosti pro pohraniční službu. Ze zápisu cituji: „ … vzhledem k jeho intelektuálskému založení, osobní měkkosti, citlivosti a jemnosti není předpoklad, že by mohl být získán pro funkci PS a tuto úspěšně plnit. Navrhuji proto jeho vyřazení.“

Do zaměstnání nastoupil na umístěnku do podniku Plzeňský obchod potřebami pro domácnost v roce 1961 a pracoval tam až do odchodu do důchodu v roce 1995. První léta jako řadový inventurník, později mu byly svěřovány menší vedoucí funkce.

S politickým uvolňováním v 80. letech podnik začal stále častěji pořádat zájezdy pro zaměstnance do sousední Německé spolkové republiky. Lumírovi bylo nabídnuto členství ve Vědecko-technické společnosti a tak se jako tlumočník a průvodce zájezdů rovněž účastnil. Pro StB to samozřejmě byla příležitost jak ho dále sledovat. O jeho posudky bylo žádáno kádrové oddělení podnikové organizace KSČ, vedení i jednotlivci.

Neuspokojení ze zaměstnání, které si nevybral Lumírovi kompenzovala filatelie. Vedl kroužky mladých filatelistů a soustředil se na vyhledávání zapálených jedinců. Hluboký, nezištný zájem o filatelii byl pro něho podstatný. Jako předseda SČF jezdil do klubů, kde dobré filatelisty nacházel. Pomáhal jim odborně i organizačně, jejich úspěchy zveřejňoval v tisku, zajišťoval pro ně mezinárodní ocenění. V klubech vládla spolupráce, nikoliv sobecké zájmy jednotlivců.

Lumír byl poprvé zvolen předsedou SČF valnou hromadou na sjezdu v roce 1995. Tehdy na tuto funkci kandidoval Pavel Pittermann. Když ale ve dvou kolech nezískal potřebnou většinu a hrozilo, že předseda nebude zvolen, navrhli západočeští filatelisté svého kandidáta Lumíra Brendla.

Smyslem práce předsedy celorepublikové organizace byla pro Lumíra od začátku propagace české filatelie a dobré jméno SČF ve světě. Dobré jméno SČF ale nebylo snadné uhájit. Případů, kdy v této snaze zůstal Lumír osamocený, bylo několik. Jeden z nich nedávno zmínil ve svém článku odpovědný redaktor časopisu Merkur Revue Jaromír Petřík. Jednalo se o ostudnou kauzu s  žilkovanými padělky ze sbírky pana Fischmeistera a o aukci Praga Profil 1998. Z celého vedení SČF „ …jako jediný měl snahu tuto záležitost řešit pouze tehdejší předseda pan Lumír Brendl …“ píše autor. (Jenomže tvrdě narazil a obdržel několik dopisů a výhružných emailů od lidí, kteří aféru rozhodně prošetřit nechtěli. Více emaily a citace dole - poznámka redakce)

V roce 2003 na aukci Klim v Brně a následné aukci švýcarské firmy Feldman v Ženevě byly zjištěny padělky mezi československými celistvostmi nabízenými nejznámějšm českým filatelistou a majitelem nejdražších sbírek Ludvíkem Pytlíčkem. Stížnosti podvedených filatelistů našich i zahraničních musel řešit předseda SČF trestním oznámením Státnímu zastupitelství v Praze. Tím Pytlíčkovi jako vystavovateli byla zakázána účast na světových výstavách. Nakonec ale Ludvík Pytlíček nebyl odsouzen a jeho exponáty se nadále objevovaly v čestných dvorech prestižních výstav, včetně světové výstavy PRAGA 2008. Prokázalo se totiž, že Pytlíček nebyl znalcem v oboru filatelie a tudíž nevlastnil značku pravosti umožňující prodej známek. Byl znalcem v oboru ekonomika-odvětví ceny a odhady se specializací na filatelii. Značku pravosti nesprávně udělili členové expertní komise SČF, znalci v oboru filatelie Jan Karásek a Pavel Pittermann.

O několik let později, v roce 2005 byly volby. Na funkci předsedy kandidovali Pavel Pittermann a Lumír Brendl. Tehdy už na internetu existovaly veřejně přístupné seznamy (Cibulkovy seznamy od r. 1992) tzv. spolupracovníků bývalé StB. Byli jimi převážně lidé na exponovaných místech s kontakty na Západ. Někteří právem, jiní neprávem. Lumír se o seznamech obsahujících i jeho jméno dozvěděl těsně před sjezdem. Tehdy předsednictvu SČF předložill čestné prohlášení, že „nebyl vědomým spolupracovníkem bývalé StB“ a byl zvolen. Zvolen byl i počtvrté v roce 2010.

SVĚTLA BRENDLOVA

---

Dále již pohled redakce a vyjádření Zdeňka Jindry:

My jsme informaci, že byl údajně agentem STB obdrželi až po jeho rezignaci a to z emailu, který nám přišel ze stejné IP adresy z Prahy a to v době kdy probíhalo odhalování prodeje padělků za milióny a L. Brendl veřejně vystupoval, že se tato aféra musí prošetřit (rozhovory na Infofile). Uvádíme email dole.

Vážená redakce,
  patřím mezi vaše dlouholeté čtenáře a váš server infofila.cz považuji za velmi kvalitní zdroj informací o filatelii v Čechách. O to více mě zaráží a šokuje, když se v poslední době dočítám naprosté nesmysly ve stále dokola propíraných, vyumělkovaných, kauzách kolem Dr. Beneše a Svazu českých filatelistů.

  Například bludy kolem výměny, resp. odstoupení Lumíra Brendla z pozice SČF - je přeci veřejně známo, že agent Brendl působil aktivně ve státní tajné bezpečnosti! Mezi jeho úkoly například patřilo infiltrovat se mezi filatelisty při příležitosti konání světové výstavy Praga 1978. Ve veřejně dostupných archivech si navíc můžete pročíst pochvalné hodnotící zprávy na jeho "práci", kterou vykonával až do pádu komunistického režimu. Stejný pan Brendl poté v roce 2000 vlastnoručně sepsal čestné prohlášení, že s STB NIKDY NESPOLUPRACOVAL!!! Co to tedy může být za člověka?
  Když pak jeho minulost byla zveřejněna na internetu v rámci digitalizace archivů STB a lidi si toho všimli, nezbylo mu než rezignovat.  

Pokud není ve vašich silách tyto informace dohledat, můžu vás nasměrovat.  

Jsem zvědav, jestli to zveřejníte.  

Jsem s pozdravem, Pavel Hanuš

Dále zveřejňujeme emailovou reakci L. Brendla.

Vážený příteli Zdeňku Jindro,
mnohokrát děkuji za Váš vzkaz ohledně natáčení TV Nova a také za text p. Hanuše. Vůbec ho neznám, ale je to jistě člověk p. Beneše. Argumentuje totiž stejně, jako p. Beneš ve svých dvou R-dopisech s přílohami v březnu a dubnu 2011 poté, když jsem byl počtvrté v prosinci 2010 znovu zvolen předsedou SČF. Když nepomohly jeho urážlivé články na stránkách Filatelie vůči mé osobě, tak se rozhodl ničit, jak to ostatně předvedl vůči J. Karáskovi, L. Pytlíčkovi, P. Pittermannovi a nakonec i vůči Jiřímu Škaloudovi. Poradím se s kolegyní právničkou, jak a kdy na text p. Hanuše reagovat. Děkuji ještě jednou za vzkaz a přeji Vám i panu Petříkovi úspěch. Držím palce. Váš
Lumír Brendl

Konec citace: To ale není všechno. Nám do redakce Infofily chodily a chodí podobné emaily (které se snaží kompromitovat vedoucí činitelé ze Svazu na téma z minulosti – všechny s IP adresou z Prahy) na pana B. Helma, Karáska i nynějšího předsedu SČF – J. Cacku. Kdo stále vytahuje kompromitující materiály z minulosti a používá je? V zájmu  koho jsou tyto neustálé dehonestace předsedů SČF? Kdo to používá k vydírání a veřejné morální likvidaci? Soudit někoho za minulost a neudat jeho pohled (zvláště, když člověk již nežije – případ p. Brendla - a nemůže se bránit) je zbabělé. Případný soud by podobné aktivity mohl hodnotit jako možné vydírání (rozesílání emailů a dopisů s cílem nátlaku). Tedy trestný čin. Proto je nyní také vše zveřejněné přesně až po deseti letech. Tedy v době kdy je tento čin již právně promlčený.
Kvůli těmto nečestným aktivitám měl L. Brendl mozkovou příhodu. Zahrávat si s životem jiných jen pro zisk a moc je smutné a tragické. Zvláště, když každý ví, že L. Brendl nikdy nikomu neublížil a snažil se pouze danému zlu vzdorovat. Hoďte kamenem vy, kteří jste tak statečný a vzdorujete tomu dnešnímu zlu! Třeba právě v boji proti těm padělkům!

Dle tiskového zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku - konkrétně Právo odpovědi (§ 10, 12–15) – pokud bylo zveřejněno sdělení, které obsahuje skutkové tvrzení dotýkající se důstojnosti, cti nebo soukromí určité osoby (to bylo učiněno u zemřelého bratra paní Brendlové - Lumíra Brendla), má tato osoba právo na zveřejnění odpovědi. Žádáme redakci Informace SČF o kompletní zveřejnění naší obhajoby L. Brendla.

Barvy života - pořad ČT. Podívejte se na reprízu portrétu předsedy Českého svazu filatelistů a vášnivého sběratele pana Lumíra Brendla.