Mírové mise a poštovní dokumenty

Oblast sbírání polních pošt má mezi filatelisty své stabilní příznivce. Nejinak je to i dnes, kdy se naše země zapojena do mnohonárodních mírových sil. Pokusím se na tuto oblast sbírání podívat trochu z jiného úhlu. Bez ohledu na náš subjektivní názor na význam a smysl naší vojenské přítomnosti v daných lokalitách.

Dnešní spojení mezi vojáky a domovem, není již závislé pouze na psaných zprávách. Čím dál tím víc se prosazují i jiná média, jako jsou mobilní telefony a především internet. A pro sběratele polních pošt nastává dilema, jak odlišit autentické poštovní zásilky ( to je ty, které skutečně nesly alespoň minimální poselství), od těch ostatních, neříkám li přímo i od padělků ke škodě sběratelů. Že to není jednoduché, se můžete přesvědčit sami .


Jak už to tak bývá jako vždy se najdou koumáci, kteří si k žoldu rádi přivydělají pár kaček. A tak se setkáváme na výměnných burzách i s několika variantami přítisků na obálkách , nebo nacházíme kašety razítek na nepoužitých obálkách. Viz obrázky 1 , 2 a 3. Sběratel potom váhá, zda má tyto dokumenty zařadit do své sbírky. Není mým úkolem napsat odbornou studii, spíše upozornit na okrajovou část filatelie a nasměrovat . Členové sekce sběratelů polních pošt a mírových vydává pravidelně informace, které jsou součástí zpravodaje POSTILIÓN Českomoravské společnosti pro poštovní historii, kde se dozvíte více.


Trochu stranou zájmu sběratelů však zůstávají skutečně autentické dopisy zaslané prostřednictvím britské polní pošty na vojáky do mírových misií. Těch důvodů je několik. Jedním z hlavních důvodů je vlastně dlouhá doba nasazení a také povahy vojáků. Výsledkem je podstatně menši množství dochovaného materiálu zaslaného na vojáky, než od nich.

Rád bych vám ukázal alespoň tři celistvosti z mé skromné sbírky moderních polních pošt.


Přes všechny moderní technologie jednadvacátého století zůstane dopis dopisem. Přes zdánlivou, nebo i skutečnou drsnost vojáků, zůstávají lidmi, nelišící se od mnohých z nás. Pro skutečnost potřeby kontaktu s nejbližšími, ještě dlouhou dobu mobilní telefon nevytlačí psané slovo.


Dokládají to výzkumy ale i nesmrtelná zákopová scéna z filmu C. Chaplina, vojáka čtoucího přes ramena cizí dopis.


Na závěr mého článku bych se s vámi rozloučil jednou pohlednic vydanou ministerstvem národní obrany. Je to jedna ze sady upomínkových pohlednic. Putovala za mnou z jugoslávských hor, možná lépe napsat z Bosny…


Můj článek vznikl na popud jednoho rozhovoru. „Víš, to je moc mladý, to nikoho nebere…“ Tak snad to někoho bere, co vy na to? Pokud máte zájem o mírové mise , polní pošty, určitě se ozvěte na moji adresu, nebo přímo na adresu sekce polních pošt. sekcepp@seznam.cz

Ps.: Modrá knížka není podmínkou.