Námořní katastrofy

Na dnech moří a oceánů leží bezpočet lodních vraků – němých svědků námořních katastrof od starověku až dodnes. Pokud se snad kohokoliv zeptáme, která lodní katastrofa byla nejtragičtější, téměř každý bez váhání odpoví jedním slovem – TITANIC. Ve skutečnosti tomu tak není. Odborníci zařazují tuto "legendární" katastrofu až někam do třetí desítky co do počtu obětí.

Loď, která pochovala největší počet obětí se však jmenovala jinak. Je dokonce vyobrazená na poštovní známce. Luxusní osobní loď WILHELM GUSTLOFF nacházíme na německé příplatkové známce 6 + 4 Pf. ze série lodí emise Zimní pomoci z roku 1937. (viz. obrázek)

Za války loď sloužila jako transportní plavidlo. Blížil se konec války. Zejména postupující sovětská armáda tvrdě útočila a krutě pronásledovala vše, co souviselo s nepřítelem. Němci ustupovali, včetně německého obyvatelstva z obsazených území.

30. ledna 1945 vyplouvá loď z gdyňského přístavu. Mimo raněných německých vojáků z východní fronty, důstojníků elitní ponorkové školy s rodinami a děvčat pomocných oddílů (telegrafistky, kresličky ...), to jsou uprchlíci – většinou němečtí obyvatelé Východního Pruska prchající před postupující sovětskou armádou. Loď je přeplněna, dokonce vypuštěný plavecký bazén slouží k umístění uprchlíků. Nedlouho po vyplutí byla loď napadena sovětskou ponorkou S-13 a po zásahu jejích torpéd šla ke dnu. V ledových vodách Baltského moře našlo smrt 6 až 8 tisíc obětí. Počet se pouze odhaduje.

Ponorka S-13 pod velením kapitána 3. třídy A. J. Marinenka – nositele Leninova řádu si o deset dní později připsala na své konto ještě jedno plavidlo – další německou vojenskou dopravní loď GENERAL VON STEUBEN. Nedaleko od místa potopení lodi WILHELM GUSTLOFF zahynulo v ledových vodách Baltu přes 3500 obětí.

Pro úplnost nutno připomenout ještě jednu uprchlickou loď německého válečného námořnictva jménem GOYA, kterou poslala ve těchto vodách Baltu ke dnu dne 16. dubna 1945 jiná sovětská ponorka L-3. Válka si opět vybrala krutou daň – ca 7000 obětí. Jedná se vlastně o druhou největší námořní tragedii.

Abychom však nebyli zaujati, nutno připomenout jinou námořní katastrofu z konce války – kdysi slavný německý transatlantik CAP ARCONA (v dobách míru měl na palubě poštovní úřad s vlastním poštovním razítkem námořní pošty na lince Evropa – Jižní Amerika, viz ukázka), zpuštěný na vodu v roce 1927. Tuto, za války taktéž uprchlickou loď německého válečného námořnictva bombardovaly 3. května 1945 útočící britské stíhací bombardéry v zátoce německého přístavu Lübeck – moře pochovalo ca 5000 obětí (lze klasifikovat jako pátou největší námořní katastrofu v historii).