Nazdar, lepiči! Jan Masaryk

19. ledna 1948 měl ministr zahraničí Jan Masaryk navštívit Klub českých filatelistů v Brně. Shodou okolností konal Klub valnou hromadu právě v pondělí, kdy pan ministr přijel do Brna, aby přijal čestný doktorát filosofie Masarykovy university. Výbor klubu pozval pana ministra, aby poctil svou návštěvou schůzi.


K velkému zklamání členů k setkání na valné hromadě nedošlo. Technické překážky spojené s menší autonehodou před Brnem návštěvu znemožnily. Nakonec ministr J. Masaryk přijal šestičlennou delegaci klubu v Grandhotelu.

Když usměvavý pan ministr vstoupil do salonku s pozdravem "Nazdar, lepiči!", bylo překvapení delegace úplné. Dokonce ani pohotový předseda se nezmohl na připravené oficiální uvítání čestného člena a tak to byl pan ministr sám, který začal přátelskou besedu, která se proti programu protáhla na tři čtvrtě hodiny a byla pro všechny účastníky velkým zážitkem.

J. Masaryk vyprávěl svou zásobu vzpomínek na sběratele z mocných kruhů tohoto světa. Podával je s jiskřivým vtipem a nenapodobitelným způsobem. Zavládlo srdečné veselí. Přešel od vlastních sběratelských vzpomínek z klukovských let, přes sbírku anglického krále a sbírání Rooseveltovo. Vzpomínal i na návštěvy u krále Viktora Emanuela III., který mu po čtyři hodiny ukazoval poklady sbírky, patřící mezi největší na světě.

Jinak to bylo u prezidenta Spojených státu amerických Franklina Delano Roosevelta. Tam přišel na jeho soukromé sídlo, kde našel prezidenta nad rozloženými známkami. Aby mu je vítr nerozfoukal, byl chráněn paravánem. Paní Rooseveltová zalévala vedle kytičky. Pozdravili se, pan ministr si vzal knížku, četl hodnou dobu a všichni byli spokojeni.

Ke konci setkání si J. Masaryk povzdechl, "lituju, že nemám žádného koníčka. Každý člověk nějakého potřebuje, ale nemám na to čas." Brzy nadešlo rozloučení. Bohužel nejen to v Brně. Jan Masaryk zemřel 10. března 1948 v Praze za záhadných okolností - tedy pouze několik dní po tomto setkání!

10. března byl nalezen mrtev pod oknem svého bytu. Existují tři varianty jak ke smrti došlo. První, že byl Masaryk z okna prostě někým vyhozen. Další, že šlo o sebevraždu a podle třetí se prý Masaryk pokoušel po římse utéci ze svého bytu, kde se v této chvíli prokazatelně pohybovali jeho nepřátelé.

Vyšetřování ukončené roku 1948 dospělo k závěru, že se jednalo o vraždu. S tím souhlasí i mnoho historiků a veřejnost, že Masaryk byl zavražděn komunisty, aby jim nepřekážel v nové vládě a u moci. V Moskvě se v červenci roku 1947 jako jediný postavil Stalinovi. Už to samo stačilo k jeho likvidaci.

Jan Masaryk měl pro filatelii a filatelisty pochopení. Sám několikrát vyprávěl jak v dětství sbíral. Přiznal se, že v mládí působil matce, a pozvednuv ukazovák, zdůraznil svaté, mnoho starostí. Aby ho zkrotila, koupila mu, jak řekl:"Knížku, do které se lepí známky. A to víte, otec byl tenkrát poslancem a měl moc korespondence. Tak jsem šel a všechny ty pětikrejcarové marky z obálek strhal a nalepil do knížky. Než se matka vrátila měl jsem jich plné album - samých pětikrejcarových".

Z dnešního pohledu by si každý filatelista řekl: "Věčná to škoda celistvostí". Ale tato úsměvná historka sděluje poselství, že Jan Masaryk měl pro filatelii pochopení. Čest jeho památce.

Použitá literatura:
Československá filatelie 1948
Časopis českých filatelistů 1948