Plzeňská filatelie a Ing. Lumír Brendl - 4. část

2 ŽIVOT LUMÍRA BRENDLA

K filatelii, a to nejen plzeňské, neodmyslitelně patří osobnost Lumíra Brendla. Inženýr, předseda Svazu českých filatelistů, autor odborných publikací, znalec jazyků, cestovatel, plaský občan a skvělý bratr – i takto lze Brendla charakterizovat. Tento významný filatelista se narodil 8. března 1935 v Praze²² a zemřel ve svých osmdesáti pěti letech 8. října 2020 v Plzni na následky cévní mozkové příhody, která ho zasáhla již v roce 2013. Smuteční rozloučení a uložení ostatků do rodinné hrobky proběhlo 17. října 2020 v Plasích.²³ Poslední léta života trávil Lumír se svou sestrou Světlou, s níž však už i dávno před tím pobýval v bytě v Plzni-Bolevci. Odtud oba pravidelně jezdili také do rodinného domu v Plasích, který tu postavili jejich prarodiče. Právě zmíněné Plasy, ač Lumír nebyl zdejším rodákem, hrály v jeho osobním i profesním životě velmi důležitou roli. 

 Podpis Lumíra Brendla

2.1 RODINA BRENDLOVÝCH

Lumír pocházel z evangelicky orientované rodiny, především z matčiny strany. Rodiče Otilie a Bohuslav byli sezdáni 1. srpna 1931 po tříleté známosti. Ačkoliv z jejich strany kvůli rozdílným prioritám nebylo manželství úplně plánované, o sňatku rozhodl otec Otilie, který vdavky pro svou dceru považoval za správné a z hlediska společenského za vhodné. I když si manželé v řadě oblastech rozuměli, například společně cestovali po světě, milovali hudbu i sport, manželství nakonec neskončilo příliš úspěšně. V roce 1950 se pak životy obou Lumírových rodičů nepřímo rozdělily, k rozvodu sice nikdy nedošlo, avšak po necelých dvaceti letech manželství začali Otilie a Bohuslav žít odděleně.²⁴ I přesto ale na svět přivedli dvě děti, kromě Lumíra ještě také dceru Světlu, narozenou 23. dubna 1939 v Mělníku. ²⁵ Sourozenci si byli celý život hodně blízcí. Dalo by se říci, že pro Lumíra představovala mladší sestra Světla v podstatě jeho pravou ruku. Z toho důvodu je blíže představena v následující podkapitole. 

Otilie a Bohuslav Brendlovi

Otilie Brendlová, za svobodna Janouškovcová, se narodila 25. června 1905 v Teplicích, kam se ze Mšena u Mělníka přestěhovala její maminka, Lumírova babička Blažena, rozená Vondráčková.²⁶ Blažena byla jednou z mnoha, které zlákaly lepší pracovní příležitosti teplického regionu. Ve druhé polovině 19. století v Teplicích totiž výrazně stoupala průmyslová výroba, právě průmysl, ale zároveň také rozvíjející se lázeňství přesvědčily řadu lidí k přesunu za prací do severozápadních Čech i ze vzdálenějších koutů země. Zvýšený zájem o tuto oblast s sebou samozřejmě ale nesl četný nárůst obyvatel a s ním související změnu národnostní skladby a narůstající rozpory mezi Čechy a převažujícími Němci, které pokračovaly taktéž v období vzniku Československé republiky a postupem času eskalovaly.²⁷ Do Teplic se tedy přemístila rovněž Lumírova babička Blažena, jež se zde uchytila v jednom z lázeňských hotelů jako výpomoc na úklidové práce. Během té doby se setkávala nejen s německými zákazníky, díky nimž se naučila skvěle německy, ale potkala i svého budoucího partnera Františka Janouškovce, krejčího původem z Pláň nedaleko plzeňských Plas. Svatba se konala v roce 1904 a již na počátku 20. století se novomanželé rozhodli z německého pohraničí přesunout do Plas, kde se jim podařilo získat finanční podporu na stavbu rodinného domu u takzvané Velké louky, v dnešní Školní ulici.²⁸ Po přestěhování do Plas vyměnil František krejčovství za lépe placenou pracovní pozici nádražního dělníka při údržbě kolejí železniční trati z Plzně do Žatce, která zde byla nově vystavena. Blažena se starala o domácnost a děti, s Františkem měla celkem tři. Nejstarší z potomků byla Lumírova matka Otilie, o dva roky mladší byl syn Vlastimil, jenž se věnoval knihařství a své vlastní knihařské dílně. Poslední a nejmladší, o sedm let mladší než Otilie, byl syn Miroslav, vyučený elektrikář. Ke svým dětem a potom také k vnoučatům se František choval velmi přísně a odměřeně, respekt si vynucoval tělesnými tresty, zato Blažena je milovala nadevše.²⁹ 

Lumírova matka Otilie byla od mala chytré a zvídavé děvče. Velký zájem v ní vzbudila obzvlášť hudba a literatura. Po absolvování obecné školy se dostala na učitelský ústav v Plzni, jejž ukončila úspěšně maturitní zkouškou v roce 1925. Zpočátku byla nucena vyučovat hodiny náboženství pro Českobratrskou evangelickou církev, po nějaké době však působila již jako řádná učitelka, a sice na obecné škole v Záboří v obci Kly u Mělníka. Na této škole Otilie vyučovala až do roku 1936.³⁰ Během svého učitelského působení se tady seznámila s kolegou, kterému nechyběl smysl pro humor a důvtip, její pozornost si okamžitě získal sloganem uvedeným na dveřích jeho třídy: „Komu los byl nepřítelem, udělal ho učitelem.“³¹ Zmíněným kolegou byl její budoucí muž Bohuslav.

Bohuslav Brendl se narodil 29. listopadu 1899 v Jincích u Hořovic Anně, dívčím jménem Šulcové, a vrchnímu poštovnímu tajemníkovi Jaroslavu Brendlovi. ³² Rodina se později z Hořovicka odstěhovala a usadila se v Mělníku, kde si Jaroslav na zdejším náměstí otevřel drogerii. Bohuslav vyrůstal vedle dvou sourozenců, a to staršího bratra Jaroslava, který po otci převzal v dospělosti drogerii, a mladšího bratra Václava. Bohuslav se původně živil jako bankovní úředník, čemuž se ovšem nevěnoval trvale.³³ Po doplnění potřebného vzdělání se vydal na učitelskou dráhu, mimo Záboří, kde poznal Otilii, byl zaměstnán například na obecné škole v Mělníku nebo v Ústí nad Labem, kde navíc zastával funkci ředitele na jednom z tamějších vzdělávacích ústavů.³⁴ Bohuslav byl skvělým, a tudíž oblíbeným společníkem, bavičem a častým návštěvníkem klubovny, v níž se svými přáteli trávil volné chvíle. Nic na tom nezměnilo ani manželství s Otilií, ani narození jejich dětí. K jeho zálibám patřilo ale rovněž sportování, konkrétně veslování na skifu,³⁵ nebo malování, v němž vynikal až do takové míry, že se učil malovat u akademického malíře a krajináře Jaroslava Šetelíka.³⁶

Rodina Brendlových

Otilie a Bohuslav Brendlovi žili po svatbě nejprve v domě Bohuslavových rodičů na mělnickém náměstí. Ti sice nevěstu svého syna stačili poznat, nicméně svých vnoučat si příliš neužili, jelikož Anna i Jaroslav zemřeli ještě před narozením Světly. Rodina Brendlových zažila celkově těžké časy, neminula je druhá světová válka ani komunistický převrat, což se samozřejmě podepsalo na životech všech jejích členů. Po válce v roce 1945 se Otilie a Bohuslav s dětmi rozhodli odstěhovat do Ústí nad Labem, kde se dle Bohuslava zdály být celkově větší a lepší možnosti. Mezitím co Bohuslav připravoval pro svou rodinu byt, Otilie s dětmi pobývala v Plasích u svých rodičů. Jelikož se však ústecký byt nacházel v prostorách chemické továrny v Klíších, kde byl vzduch značně znečištěn, začala mít Otilie zdravotní problémy. To bylo důvodem pro její odchod zpět do Plas, zatímco ona zde i s dětmi žila, Bohuslav zůstával sám v Ústí nad Labem. Od té doby se vzájemně navštěvovali, a to zpočátku pravidelně, později však kontakt výrazně omezili, až nakonec Bohuslav svou rodinu v podstatě nevídal. Za Lumírem později jezdil příležitostně do Plzně, avšak Světla svého otce naposledy viděla při Lumírově promoci v roce 1959. ³⁷ Bohuslav Brendl zemřel v roce 1980, Otilie, která byla se svými dětmi až do poslední chvíle a celý život se o ně starala víceméně sama, skonala kvůli rakovině o něco dříve, a sice v roce 1978. ³⁸ 

22) Rodinný archiv Brendlů, rodný list Lumíra Brendla ze dne 30. 9. 1955.

23) Tamtéž, smuteční oznámení o úmrtí Lumíra Brendla.

24) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 27. 4. 2022, záznam v archivu Anny Krauzové.

25) Rodinný archiv Brendlů, rodný a křestní list Světly Brendlové ze dne 10. 5. 1939.

26) Tamtéž. 

27) BUDINSKÁ, Jitka. Teplice: malá historie salónu Evropy. 2. přeprac. vyd. Teplice: Regionální muzeum v Teplicích ve spolupráci s vydavatelstvím NIS Teplice, 2007. ISBN 978-80-85321-49-4, s. 12-13.

28) BRENDLOVÁ, Světla. Mámou na tisíc procent, s. 1 (strojopis).

29) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 20. 4. 2023, záznam v archivu Anny Krauzové.

30) Základní škola J. A. Komenského Kly, okres Mělník. Kniha vzpomínek 1898-2018. 2018, s. 93.

31) BRENDLOVÁ, Světla. Mámou na tisíc procent, s. 4 (strojopis).

32) Rodinný archiv Brendlů, rodný list Lumíra Brendla ze dne 30. 9. 1955.

33) BRENDLOVÁ, Světla. Mámou na tisíc procent, s. 5 (strojopis).

34) LOVČÍ, Radovan. Ing. Lumír Brendl (1935-2020). Vlastivědný sborník – čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici, 2020, roč. XXX., č. 4, s. 10.

35) Závodní loď pro jednoho veslaře.

36) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 20. 4. 2023, záznam v archivu Anny Krauzové.

37 BRENDLOVÁ, Světla. Mámou na tisíc procent, s. 11-15 (strojopis).

38 BRENDLOVÁ, Světla. Mámou na tisíc procent, s. 27-28 (strojopis).