Plzeňská filatelie a Ing. Lumír Brendl - 5. část

2.1.1 SVĚTLA BRENDLOVÁ

Světla Brendlová, o čtyři roky mladší Lumírova sestra, byla svému staršímu bratrovi celoživotním „parťákem“. Lumíra doprovázela na cestách, pomáhala mu s korespondencí a celkově si byli oba navzájem oporou. Jak sama Světla řekla: „Maminka věděla, že Lumír bude vždycky mým ochráncem a já se o něj budu starat.“³⁹, tak to také skutečně bylo. Jejich pouto se stalo doopravdy silným a i na veřejnosti je lidé vnímali jako významnou sourozeneckou dvojici, což se například projevilo v roce 2007, kdy byli společně za svou prospěšnou činnost uznáni a oceněni titulem Osobnost města Plasy. ⁴⁰

Světla a Lumír Brendlovi v roce 1945

Školní léta začala Světle v Plasích, kde ji v tu dobu učila maminka Otilie. Po dokončení páté třídy základní školy však pokračovala dále ve studiu v Rakovníku. V roce 1950 se totiž z politických důvodů uchýlili s Otilií i Lumírem do Šanova ležícího právě v okrese Rakovník. Nejprve zde nastoupila na dívčí školu, následně byla bez problémů přijata na Gymnázium Zikmunda Wintra v Rakovníku, na němž ale dokončila pouze první ročník. Po otevření Jedenáctileté střední školy v Plasích v roce 1954 se Otilie rozhodla Světlu z rakovnického gymnázia nechat přeložit. ⁴¹ Vliv na dění, nejen v rodině Brendlových, měla tehdejší situace spojená s ministrem školství Zdeňkem Nejedlým a jím nastolenými reformami v oblastech vzdělávání. Zakládány byly zmiňované jedenáctileté střední školy, jež byly tvořeny osmi stupni základního všeobecného vzdělávání a třemi ročníky vyššího vzdělání, které měly své studenty připravit zejména pro pokračování na vysoké škole, ⁴² což se týkalo i samotné Světly. V Plasích ji tedy čekaly tři roky takzvané jedenáctiletky, během nichž vynikala jako jedna z nejlepších studentek. V té době se začalo také více rozvíjet její nadšení a nadání pro cizí jazyky, jímž disponovala už od dětství. Nejprve začala docházet na soukromé hodiny anglického jazyka, který si později doplnila i o lekce jazyka španělského, kromě toho měla ještě ve škole povinně němčinu a jeden rok nepovinně latinu. ⁴³ Středoškolské studium zakončila Světla zdárně maturitní zkouškou v roce 1957. ⁴⁴

Promoce Světly Brendlové, FF UK

Světla Brendlová následovala z hlediska profese své rodiče a vydala se stejně jako oni na učitelskou dráhu. Po úspěšném přijímacím řízení začala docházet na plzeňskou pedagogickou fakultu, v té době degradovanou na Vyšší pedagogickou fakultu v Plzni ve Veleslavínově ulici. Ústav, jenž původně působil pod Pedagogikou fakultou Karlovy univerzity v Praze, opět totiž zasáhly činnost komunistické vlády a tehdejší nařízení, na základě kterého došlo již v roce 1953 k úpravě fakulty na zmíněnou Vyšší pedagogickou školu.⁴⁵ V Plzni Světla nastoupila na obor Učitelství pro 6. – 8. ročník všeobecně vzdělávacích škol v kombinaci předmětů dějepis a ruský jazyk. Po dvou letech tak nakonec 23. června 1959 obdržela vysokoškolskou kvalifikaci promovaný pedagog.⁴⁶ I přesto že její specializací byl ruský jazyk, angličtina nezůstávala příliš v pozadí, ba naopak. Ačkoliv to vzhledem k politickým poměrům nebylo jednoduché, dařilo se Světle úroveň angličtiny zdokonalovat, a to například prostřednictvím večerních kurzů na plzeňské státní jazykové škole. Výrazně ji obohatil rovněž přítel Angličan John Todd, s nímž si několik let dopisovala. Díky Toddovi se blíže seznámila s aktuální angličtinou nebo s rozdíly mezi americkou a britskou variantou tohoto západogermánského jazyka. Na pozvání svého přítele se v létě roku 1967 vypravila do Londýna, kde jí bylo umožněno v rámci London School of English and Foreign Languages absolvovat kurz angličtiny. Do Velké Británie Světla však zavítala už dříve, poprvé v roce 1965 prostřednictvím poznávacího zájezdu s plzeňským Čedokem. Odlišnosti v britské a americké angličtině pak na vlastní kůži pocítila už v roce 1989, kdy se spolu s Lumírem podívala i do Spojených států amerických.⁴⁷

Coby učitelka se Světla i nadále věnovala svému vzdělání a po opakovaných žádostech byla v roce 1964 konečně přijata na dálkové šestileté studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se zapsala na obor Ruština s průvodním oborem bulharština – učitelství pro školy II. cyklu. V dalším roce si ještě jako třetí rozšiřující obor přidala angličtinu, na niž chtěla původně přestoupit z bulharštiny, což jí ovšem nebylo povoleno. Po složení státní závěrečné zkoušky a obhájení diplomové práce nazvané Motivická analýza textů Michaila Bulgakova ukončila v roce 1970 školu s celkovým prospěchem velmi dobře, a získala tak titul Mgr.⁴⁸ Studium anglického jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na nějaký čas přerušila a završila ho až v roce 1976. ⁴⁹

Pedagogická kariéra Světly byla vcelku rozmanitá, během svého života působila na základní, střední, a dokonce též vysoké škole. Na první pracovní pozici byla umístěna po dokončení Vyšší pedagogické školy v Plzni v roce 1959. Jednalo se o druhý stupeň základní školy v Kadani, kam ale nakonec ze zdravotních důvodů své matky Otilie, kterou nemohla nechat samotnou v Plasích, nenastoupila. Po přímluvě na odboru školství vyvstala pro Světlu jiná alternativa, a sice poloviční úvazek v Kožlanech a zároveň v Čisté u Rakovníka. První rok jako učitelka tak strávila hodně na cestách přejížděním z jedné školy do druhé, avšak od druhého roku už vyučovala jen na základní škole v Kožlanech, kde navíc působila ještě následující čtyři roky. Její další profesní kroky směřovaly na gymnázium v Plasích, odkud po více než dvaceti letech učení pokračovala dál na plzeňské jazykové gymnázium, po revoluci přejmenované zpět na Masarykovo gymnázium v Plzni. Rok 1991 pak pro Světlu znamenal v podstatě splněný sen, jelikož opět nastoupila na vysokou školu, ovšem tentokrát už v postavení kantora. Přednášet začala na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, konkrétně na Katedře anglistiky.⁵⁰

Na Západočeské univerzitě v Plzni zůstala však pouze jeden semestr. Důvodem byla její účast v konkurzu na manažera západočeského regionálního centra Britské rady – the British council, nezávislé organizace zaměřené na šíření britské kultury, vědy, umění a anglického jazyka v zahraničí. Jelikož výběrové řízení vyhrála, začala pro Světlu v roce 1992 nová etapa, která trvala celé desetiletí a přinesla jí spoustu nových zkušeností a zážitků. Pravidelně jezdila pracovně do Anglie, účastnila se akcí pořádaných britským velvyslanectvím nebo různých konferencí. V průběhu let se rovněž setkala s mnoha místními, ale i zahraničními významnými osobnostmi, například s tehdejším prezidentem Václavem Havlem, spisovatelem Jiřím Stránským, americkým dramatikem Arthurem Millerem, britským dramatikem Tomem Stoppardem, nebo dokonce s britskou královnou Alžbětou II.⁵¹ Světla Brendlová se stala jedním ze tří reprezentantů Plzně, kteří byli přizváni 29. března 1996 k návštěvě královského páru do sídla Britské rady v Praze na Národní třídě a na koncert věnovaný královnou prezidentu Václavu Havlovi, uskutečněný v Rudolfinu o den dříve.⁵²

Světla Brendlová ředitelkou Britské rady v Plzni

Světla se rovněž věnovala publikační činnosti, přispívala svými články do celostátních Učitelských novin, časopisu Cizí jazyky ve škole i do okresních novin. Za nejpřínosnější díla, jež vydala v kooperaci s plzeňským nakladatelstvím Fraus, v němž pracovala jako editorka, lze však označit dvě hlavní publikace, napsané v anglickém jazyce a určené studentům. První z knih Reálie anglicky mluvících zemí = Basic facts on English-speaking countries vyšla poprvé v roce 1995. Tato příručka se zaměřuje, jak z názvu vyplývá, na anglicky mluvící země, přesněji na Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Kanadu, Austrálii a Nový Zéland a Spojené státy americké. Jednotlivé země jsou rozebrány z hlediska geografického, politického, ekonomického, vzdělávacího i kulturního. Čtenářům tímto způsobem autorka přibližuje základní skutečnosti, se kterými se mohou nejčastěji setkat jak při studiu, tak ale i například při cestování. ⁵³ Druhá kniha vzniklá z pera S. Brendlové nazvaná Literatura anglicky mluvících zemí = A survey of literature in Englishspeaking countries byla poprvé publikována o tři roky později, tedy v roce 1998, spoluautorem je v případě této učebnice Jan Lindsey Novy a vydavatelem opět Jiří Fraus. Na více jak sto stranách jsou studentům chronologicky představeny portréty třiceti osmi autorů anglicky mluvících zemí, mezi nimiž bychom našli třeba také dramatiky Stopparda a Millera, které, jak již bylo zmíněno, Světla osobně poznala.⁵⁴

Co se týče politického života, tomu se Světla dlouhá léta vyhýbala. Poprvé do politiky aktivně vstoupila až po listopadových událostech roku 1989, v jejichž důsledku se měnila tvář společenské i politické situace. V té době se stala předsedkyní školní organizace Občanského fóra zřízeného na Masarykově gymnáziu v Plzni, jejím tehdejším pedagogickém působišti.⁵⁵ Kromě toho však zamířila do vyšších sfér přesahujících pouhé středoškolské organizace a nechala se přesvědčit ke kandidatuře do Senátu Parlamentu České republiky v senátním obvodě č. 7 – Plzeň-město. Volby, které proběhly v listopadu 1998, přinesly Světle, navržené volební stranou Nezávislých, lehce přes čtyři procenta hlasů.⁵⁶ Ačkoliv neslavila postup do druhého kola voleb, zklamaná rozhodně nebyla. Jak ostatně sama přiznala, spíš to pro ni byla naopak úleva. ⁵⁷

Světla Brendlová s Václavem Havlem

Světla Brendlová prožila celý svůj život v těsném soužití s bratrem Lumírem, nejbližší si byli paradoxně obzvláště v dospělosti. Nebylo tomu tedy ani jinak v závěru Lumírova života, kdy o něho každodenně pečovala. V současné době se Světla především věnuje odkazu svého bratra a jeho přínosům nejen ve světě filatelie. 

Světla Brendlová s královnou Alžbětou II.

39) Tamtéž, s. 25.

40) DROZDA, Robert – KORNATOVSKÝ, Ivo. Plasy známé – neznámé. 1. vyd. Praha: Novela bohemika, 2017. ISBN 978-80-87683-73-6, s. 100.

41) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 20. 4. 2023, záznam v archivu Anny Krauzové.

42) Zákon č. 31/1953 Sb., o školské soustavě a vzdělávání učitelů (školský zákon), Sbírka zákonů republiky Československé, 7. 5. 1953, s. 193.

43) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 25. 7. 2022, záznam v archivu Anny Krauzové.

44) Rodinný archiv Brendlů, pozvánka na maturitní věneček ze dne 13. 11. 1957.

45) Pedagogická fakulta – ZČU. Historie FPE. In: fpe.zcu.cz [online]. [cit. 10. 5. 2023]. Dostupné z: https://www.fpe.zcu.cz/cs/Faculty/About-us/history.html

46) Rodinný archiv Brendlů, diplom Světly Brendlové o absolvování Vyšší pedagogické školy v Plzni z 30. 6. 1959.

47) BRENDLOVÁ, Světla. Moje cesta k angličtině, s. 3, 5, 11. (strojopis).

48) Rodinný archiv Brendlů, vysvědčení o státní závěrečné zkoušce Světly Brendlové na FF UK ze 17. 7. 1970.

49) BRENDLOVÁ, Světla. Moje cesta k angličtině, s. 7. (strojopis).

50) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 20. 4. 2023, záznam v archivu Anny Krauzové.

51) Předseda Českého svazu filatelistů Lumír Brendl. In: Barvy života [televizní pořad]. ČT2, 2. 12. 2011. Dostupné též z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095889602-barvyzivota/211562221200033/cast/180752/

52) FENCLOVÁ, Helena. Setkala jsem se s anglickou královnou. Region Plzeňsko. 15. 5. 1996, s. 7.

53) BRENDLOVÁ, Světla. Reálie anglicky mluvících zemí = Basic facts on English-speaking countries. 1. vyd. Plzeň: Jiří Fraus, 1995. ISBN 80-85784-21-1, s. 3-6.

54) BRENDLOVÁ, Světla – NOVY, Jan Lindsey. Literatura anglicky mluvících zemí = A survey of literature in English-speaking countries. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 1998. ISBN 80-85784-31-9, s. 3-5.

55) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 25. 7. 2022, záznam v archivu Anny Krauzové.

56) Český statistický úřad. Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 13. 11. – 14. 11. 1998. In: volbyhned.cz [online]. [cit. 11. 5. 2023]. Dostupné z: https://www.volbyhned.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=19981114&xobvod=7&xobec=558044&x okrsek=1

57) Rozhovor s Mgr. Světlou Brendlovou, sestrou Lumíra Brendla, ze dne 25. 7. 2022, záznam v archivu Anny Krauzové.