Poštovní historie Černé Hory IV.

Převzato se svolením pana J. Vomela ze stránek sweb.cz/crnagora

---

V roce 1871 došlo k jednání s Poštovním ředitelstvím v Zadaru o zřízení pošty v Černé Hoře, které pak vyústilo k uzavření Poštovní konvence. Černou Horu zastupoval při jednání tajemník knížete Jovan Sudečič a za rakouskou stranu byl pověřen jednáním ředitel Poštovního ředitelství v Zadaru Adolf rytíř z Lamů. Po nekonečných jednáních, průtazích a dopisování týkajících se hlavně otázek finančních, došlo konečně roku 1973 k podepsání Konvence a její ratifikaci, když následující rok byl dodán potřebný materiál pro poštovní úřad v Cetinji.

Mezitím byly v roce 1872 objednány ve Vídeňské státní tiskárně i poštovní známky s měnovým označením soudobé rakouské měny, která byla na Černé Hoře v platnosti. Ještě téhož roku byly zhotoveny zkusmé tisky známek a předloženy knížeti ke schválení. Autor jednotné kresby není znám. Avšak podle určitých znaků je za autora kresby považován vídeňský profesor Jacoby, který navrhoval telegrafní známky. Teprve v dubnu 1873, po schválení návrhu byly známky v květnu téhož roku vytištěny. Do Cetinje se došly až v dubnu 1874.



Ing. Flek udává, že v roce 1874 Černá Hora otevřela poštovní úřady na Cetinji, Rijece a Vir Pazaru. Podle dokladů byly dány do používání černohorské známky 10. 5. 1874 v Cetinji. První kdo nesouhlasil se znalcem ing. Flekem byl další znalec známek Černé Hory pan Roth. Na podporu svého názoru uvádí, že nenašel v Zadaru doklad, že by se vybavoval další poštovní úřad. Také z doby 1874 -1879 není žádný poštovní doklad z jiných poštovních úřadů než z Cetinje. I mně se podařilo uvidět doklad ze dne 20. 4. pro obyvatelstvo tzv. letní rozvrh platný do září 1879. "Listovní pošta odchází z Cetinje v pondělí, čtvrtek a v sobotu do Kotoru. Jsou zde pokyny o času, kdy je možno poštu nejpozději donášet a kdy odebírat. Úřad byl otevřen od 9-12 a 16-18 hod." Nikde žádná zpráva o jiném poštovním úřadě. V roce 1881 již tyto zmínky jsou doplněny o poštovní úřady Rijeku, Bar, Danilovgrad, Nikšič, Podgoricu a Ulcinj.

V pojednání Dr. V. Černého z roku 1902 se rozvyprávěl o hlavní poště v Cetinji. "Naproti hotelu v osamělém domku po dlouhou řadu let se nacházelo poštovní ředitelství, do jehož úředních místností v I. patře se po schodech jakosti nadmíru problematické. Zde zvláště při příchodu kotorské pošty bylo živo jako v úle. Dnes pošta se uchýlila do zvláštního domu v nové městské čtvrti vystavěného a bývalou budovu zaujalo italské vyslanectví Pošta pro dopravu osobní nespojuje pouze Cetinji s Kotorem, nýbrž jest síť poštovní rozvětvena všude tam kde na Černé Hoře, kde silnice vůbec sahají. Telegraf pak rozšířen jest po celé zemi i v nejpřístupnějších místech, v Kolašině i Andrijevici při albánské Hranici, v Žabjaku na úpatí nebetyčných štítů i v Goransku v samé hranici Hercegovské."

O fungování pošty se nejlépe dozvíme z knih nebo článku cestovatelů. Jednou takovou notickou je vzpomínka českého cestovatele na konci století: "Ubírajíce se do Podgorice, potkal jsem poštu podgorickou v podobě velkého vaku, jemuž mladý muž obětavě propůjčoval svá záda a pružné nohy. Zastavil jsem ji a narychlo napsal lístek, poněvadž z Podgorice odchází pošta teprve druhy či třetí den. Odevzdal jsem to mladíku, aby jej v Rijece dal na poštu, Za úsluhu jsem mu dal pětadvactník." Další vzpomínku jsem našel později v textu cestopisu: "Andrijevica - je tu pošta a telegrafní stanice. V zimě však, kdy cesty – i v létě těžko schůdné – sněhem zapadnou, z Andrijevice nelze na Černou Horu odeslat žádnou poštu. Někdy bývá přerušen i telegraf."

Z těchto poznámek vidíme, že pošta tu neměla lehkou pozici. Obyvatelstvo bylo z části negramotné, nemělo dostatek peněz na tuto službu a tak pro filatelisty každý dopis nebo lístek je vzácnost, zejména pak korespondence před rokem 1900.

Je zajímavé, že Černá Hora byla poslední evropskou zemí, která zavedla poštovní provoz, ale první evropskou zemí, která se přihlásila do svazku Poštovní Unie.

Koncem roku 1898 černohorská pošta vykázala velké manko. Šetřením se zjistilo, že peníze zdefraudoval ředitel tehdejší pošty v Cetinji Spiro Popovič. Byl to také on, který prodejem černohorských známek se zapříčinil o její neoblíbenosti mezi sběrateli. Měl dobré spojení s obchodníky se známkami v Berlíně. Dodával podle přání nové známky i s různými odchylkami, zejména u vydání z roku 1905.

Nakonec kníže Nikola zbavil Popoviče úřadu, Rakousku zaplatil pouze část zdefraudovaných peněz. K úplnému narovnání musel nabídnout kníže rakouské vládě funkci správce černohorské pošty, kterého dosadila rakouská administrativa. Prakticky se to projevilo na upevnění pracovních styků s obchodníky. Na jejich přání byly vydány emise po roce 1907, pro které vlastně nebylo na Černé Hoře praktického upotřebení.

Nakonec je třeba se zmínit i o české účasti na rozvoji poštovnictví na Černé Hoře. Ještě před balkánskými válkami se zde uplatnila autopošta, která používala auta firmy Laurin a Klement z Mladé Boleslavi. Automobily vozili poštu mezi Kotorem, Cetinjí, Rijekou, Podgoricí, Danilovgadem a Nikšičem. U této pošty bylo zaměstnáno i několik Čechů. Správcem dílen byl F. Hitgartner, mezi šoféry a mechaniky byli Hauser, Müler, Černý, Pešek st. i ml., Chromý a ještě asi pět našich krajanů.

Černá Hora je dnes jedna z mála filatelisticky uzavřených zemí, kdy může sběratel sestavil generální sbírku bez větších problémů a finančních nákladů. Jako každá filatelistická země má však i Černá Hora svoji zvláštnost. Je to nechvalné znehodnocování poštovních cenin pro obchodní účely a to v poměrně velkém množství zejména u známek. V dřívějších dobách zastávali sběratelé názor, že jedině poštovně použitá známka, která takto splnila svůj úkol patří do sbírky.

Obchodní kruhy vyhověly poptávce sběratelů, snažili se získat známky jen upotřebené, znehodnocené poštovním razítkem – což vedlo k nesmyslnému razítkování celých přepážkových listů známek, aniž by vykonaly jakoukoliv poštovní službu.

V osmdesátých letech předminulého století, kdy dozrála filatelie nebývalého rozmachu a poptávka po známkách enormně vzrostla – využily mnohé poštovní správy tohoto trendu k vydávání známek v zbytečně malých nákladech a ve stále kratších časových úsecích.

Na této činnosti získávaly poštovní správy značné finanční příjmy, za něž nemuseli spotřebitelům poskytovat žádné protihodnoty.

Toho vzoru velmi záhy využila i poštovní správa na Černé Hoře bez ohledu na skutečnou potřebu, která na Černé Hoře byla jen nepatrná. Jednotlivá vydání následovala v krátkých časových úsecích, jejichž podstatné zbytky pak skupovali obchodníci hluboko pod nominální hodnotu. Tyto známky požadovaly převážně razítkované Proto černohorská poštovní správa dodávala své známky mnohdy v celých arších s původním klížením. Poštovní správa rozprodala německým obchodníkům nejenom zbytky známek, ale i stará poštovní razítka.

Tato skutečnost byla začátkem minulého století hlavním důvodem neoblíbenosti černohorských známek přesto, že byly vydávány ve Vídní a analogicky odpovídají všem vydaným známkám a to co druhu papíru i zoubkovaní, průsvitek a podobně. Během doby se objevil zájem rozlišovat známky skutečně prošlé poštovním stykem a na známky znehodnocené z ochoty.

Přehled poštovních úřadů včetně jejich zařazení do skupin podle důležitosti a rozsahu provozu najdeme v níže uvedené tabulce.

Pro ilustraci velikosti poštovního provozu stačí uvést odhady obyvatelstva v roce 1910 – tj. v době kdy na Černé Hoře byl již poměrně velký poštovní ruch (podle J.Svátka). Andrijevica 400 obyvatel, Cetinje 5000 obyvatel, Pec 10000 obyvatel, Podgorica 10000 obyvatel, Kolašin 2000 obyvatel, Nikšič 4000 obyvatel, Skutari 40000 obyvatel, Danilovgrad 1500 obyvatel. K tomu je třeba vzít v úvahu velkou negramotnost (větší rozvoj školství nastal až v 90. letech předminulého století), zaostalost ve výrobě a obchodu.



Používaná černohorská poštovní razítka nevykazují takovou rozmanitost jako u jiných zemí. Je to způsobeno tím, že se začala razítka zavádět v době, kdy se ustálil názor na tvarové pojetí poštovního razítka. Porovnáme-li poštovní razítka s rakouskými té doby, zjistíme tu určitou podobnost. Systém i tvary převzala černohorská poštovní správa od rakouské. První razítka se ryla v rakouských dílnách.

Barva otisku razítek bývá povětšinou černá . Po roce 1902 se používá barva fialová na anilinovém základě na některých místech. Modrá barva je používána v přístavních městech.


Mapa poštovních úřadů na Černé Hoře


Poštovní úřady prvého okruhu :
1. Andrijevica, 2. Bar, 3. Berane, 4. Bijelo Polje, 5. Cetinje, 6. Kolašin, 7. Nikšič, 8. Pec, 9. Plevlje, 10. Pogrorica, 11. Skadar

Poštovní úřady druhého okruhu :
12. Danilivgrad, 13. Dakovica, 14. Rijeka, 15. Ulcinj, 16. Virpazar

Poštovní úřady třetího okruhu :
17. Boan, 18. Goransko, 19. Grahovo, 20. Gusinje, 21. Istok, 22. Lijeva Rijeka, 23. Murikani, 24. Njegusi, 25. Ostrog, 26. Plav, 27. Plavnica, 28. Pristane, 29. Rožaj, 30. Stari Bar, 31. Sv.Ivan Meduanski, 32. Sv. Nikola, 33. Šavnik, 34. Sakovici, 35. Topolica, 36. Tuzi, 37. Velimlje ,38. Visoki Dečani, 39.Vladimír, 40. Žabjak