Poštovní razítka – šestá část

Dnes začnu definicí (převzato z Wikipedie a upraveno): Ambulantní pošta je definována jako druh poštovního kurzu železničního, silničního, lodního nebo leteckého. Jedná se tedy o poštu vlakovou, automobilovou, námořní či letadlovou. V těchto dopravních prostředcích, zejména však v poštovních vagonech a na lodích zpracovávali pověření pracovníci pošty zásilky všech druhů do závěrů, závěry přijímali a vypravovali. Poslední věta definice je úmyslně v minulém čase. Ambulantní pošty byly zaváděny v druhé polovině 19. století, v souvislosti růstem poštovní přepravy a díky rozvoji pravidelné železniční a lodní dopravy. Dnes jsou, až na výjimky, víceméně minulostí. Zůstaly po nich krásné poštovně-historické doklady, nesoucí razítka těchto ambulantních pošt. Pro přesnost terminologie nutno podotknouti, že rozdíl mezi lodní a námořní poštou je v tom, že námořní pošta je formou lodní pošty, kdy na palubě lodi byly zpracovávány poštovní zásilky obdobně jako v poštovním vagonu, zatím co lodní pošta pouze přijímala zásilky podávané na palubě lodi a další zpravování proběhlo až v nejbližším přístavu (o tomto budeme hovořit podrobněji někdy příště).

V Rakousku byl zaveden první „pojízdný“ poštovní úřad na vlakovém poštovním kurzu číslo „1“ a „2“ (tam a zpět) Vídeň-Oderberg (Bohumín) dne 1. srpna 1850. Po dokončení železničního spojení Prahy s Vídní byl od roku 1871 provozován vlakový poštovní kurz Vídeň-Praha „3“ a „4“. V roce 1914 bylo na území bývalého císařství celkem 700 vlakových poštovních kurzů. S činností ambulantních pošt jsou spojeny dvouřádková razítka (OBR.1a+1b), později kruhová razítka s číslem poštovního kurzu (OBR.2). V Československu používaly vlakové pošty klasická dvoukruhová razítka s datovým můstkem, nad kterým bylo číslo poštovního kurzu (OBR.3). V Německu se používaly typické oválné razítka německých vlakových pošt, a to od konce 19. století až do roku 1997 (OBR.4a+OBR.4b), do roku 1918 i v německých koloniích (OBR.5).








Podobně jako v Rakousku a Německu, dochází v druhé polovině 19. století na celém světě k obdobnému rozvoji ambulantních pošt. Jmenujme aspoň Švýcarsko, Itálii, Francii, Rusko, USA, státy Jižní Ameriky, atd. Nelze nevzpomenout zkratku TPO v razítkách (Travelling Post Office – pojízdný poštovní úřad) ve Velké Británii, v kolébce železniční dopravy (OBR 6a+6b). TPO byly provozovány od roku 1830, později v celém britském impériu, včetně Austrálie, Kanady, Nového Zélandu, Indie, atd. Někdy místo zkratky TPO nacházíme na razítkách též zkratku RPO (Railway Post Office - železniční poštovní úřad), viz. ukázku z USA (OBR.7). V španělsky hovořících zemích jsou to pak razítka s textem AMBULANTE (AMB) a podobně (OBR.8). Ve Francii a Švýcarsku AMBULANT (OBR.9).






Neméně zajímavé jsou námořní pošty, provozované na poštovních parnících. Nejstarší námořní pošta provozovaná rakousko-uherskými poštovními parníky plula od roku 1869 mezi přístavy Terst a Korfu. Námořní pošta Rakousko-Uherska představuje zajímavou kapitolu poštovní historie až do roku 1918, a je bohatá na poštovní razítka (OBR.10a+10b), včetně razítek nesoucích jméno lodě. Totéž se týká německé námořní pošty, která se datuje od roku 1886, poprvé na parníku ODER plujícího do Východní Asie. V roce 1899 to bylo již 42 německých zámořských poštovních linek, a to i díky německým koloniím (OBR.11). Italská námořní pošta obhospodařovala, stejně jako Rakousko-Uhersko, oblast Středozemí a Blízkého Východu (OBR.12).





Pochopitelně, nejrozsáhlejší kapitoly námořní pošty napsaly tehdejší námořní mocnosti, udržující lodní spojení s koloniemi, tedy Velká Británie (OBR.13) , Francie (OBR.14a+14b) a další.


Samostatnou kapitolou námořní pošty byly poštovní kurzy přes Atlantik, jak do Severní tak do Jižní Ameriky. S rozvojem obchodu byl provoz velmi intenzivní. Zejména se jednalo o poštovní spojení mezi německými přístavy (Hamburk a Brémy) a New Yorkem, zajišťované od roku 1889-1933 jak německými tak americkými parníky, s razítky námořní pošty U.S. GERMAN SEA POST (Americko-německá námořní pošta) – (OBR. 15a+15b).



Od druhé poloviny 19. až do první poloviny 20. století představovala námořní pošta prakticky jediný způsob přepravy pošty přes moře. Pak byla postupně nahrazována leteckou poštovní přepravou.