SCOUTPHILEX ´04: Desatero vystavovatele

Příští rok budeme v Praze hostit skautské vystavovatele na historicky první oborové filatelistické výstavě u nás (tj. speciálně s tématem skautingu) SCOUTPHILEX 2004, která se bude konat v rámci Evropského setkání skautských sběratelů 5. EUROSCOUT 2004, ve dnech 15. - 17. října 2004.



Proto, pokud se někdo z Vás chce této výstavy zúčastnit se svým exponátem, připravili jsme několik zásadních rad, jak by měl exponát vypadat a čeho se při jeho tvorbě vyvarovat:

1) Titulní list exponátu není zcela nezbytný, ale vystavovatel ho rád využívá ke své prezentaci. Měl by obsahovat název exponátu (název by měl být přesně specifikovaný a nikoli jen všeobecný až neurčitý), jméno s adresou a členstvím v KF vystavovatele a může být doplněn jakýmkoli materiálem, tedy i nefilatelistickým (pohlednice, kresba, výstřižek, fotografie, atd). Tyto materiály již dále do exponátu nelze zařadit!!

2) Úvodní list je jednoznačně nutný. Na něm však nepopisujeme jak a proč jsme exponát tvořili, ale tento list musí jednoznačně jurymana a také prohlížejícího informovat o obsahu exponátu. Tj. z jakých částí (kapitol) se exponát skládá, jak se tyto části dále dělí a navazují na sebe. Jednoznačně tedy plán rozvíjení tématu musí objasňovat záměr vystavovatele. Nejvhodnější je k tomu využít desetinné třídění na jednotlivé části, kapitoly a podkapitoly. Z úvodního listu musí být rovněž patrná shoda názvu exponátu s jeho obsahem.

3) Shoda zařazeného materiálu a textu na listu je obdobou úvodního listu a jednotlivých částí exponátu. Výhradně má být v textu využita informace jen o tom, co je na listu doloženo filatelistickým materiálem! Nelze proto textem dohánět to, co se nedá doložit filatelistickým materiálem. Příklad: Jestliže je v textu uvedeno, že Josef Nikdo se zúčastnil světového jamboree v roce 1950 v Kodani a tam se účastnil soutěže v běhu v pytlích, pak musí být na listu dokumentován J. Nikdo, pokud o něm nějaký FM existuje (může to být známka, celina či příležitostné razítko) nebo alespoň známka či jiný FM s vyobrazením toho běhu v pytlích, tedy soutěže, které se účastnil. Dále by mělo být dokumentováno že se ve zmíněném roce konalo jamboree v Kodani. Jestliže má vystavovatel např. známku s vyobrazením místa, kde se jamboree konalo a kde soutěž probíhala, hned je nutné tuto skutečnost uvést do textu a potom teprve použít známku. Známka, na které je vyobrazena soutěž v běhu v pytlích či ono místo konání jamboree nemusí být vůbec skautská a vydaná k uvedeným událostem, stačí když zobrazuje to o čem se text zmiňuje.

4) Nepřímá filatelistická dokumentace je v mnoha případech při sestavování skautského exponátu přímo nezbytná. Stačí si uvědomit, že k našemu skautingu bylo vydáno minimum filatelistických materiálů a k mnoha skautským událostem FM vydán nebyl vůbec. Skautské akce či jiné události však mohly být součástí jiných akcí, ke kterým FM vydány byly a tyto materiály můžeme v exponátu využít, i když se jedná o filatelistický materiál nepřímý, což však neznamená, že jej nemůžeme použít! Jde jen o to, vědět jak! Při každém jeho použití na listě by měl být i další doprovodný materiál, doplňující jeho význam. Chceme-li např. publikovat fakt, že naše výprava na jamboree v Londýně 1948 získala i ocenění v umělecké činnosti folklorních tanců, mělo by být na listu uvedeno i to, že se jamboree konalo jako součást světové výstavy Expo a použití celistvosti s výstavním razítkem Expa je zcela na místě. Že nebude chybět ani nějaká známka s námětem folklorního tance, byť třeba neskautská a vydaná k jinému účelu, je popsáno již u bodu 3.

5) Různost filatelistického materiálu vyžaduje, aby všech filatelistických atributů, tj. známek, celin, celistvostí, příležitostných, denních, strojových a výplatních razítek bylo využíváno co nejrovnoměrněji. Stejně jako nelze vytvořit dobrý exponát pouze ze známek (tj. dříve hojně využívaný motivový exponát), nelze to udělat ani jenom z celistvostí, byť sebezajímavějších. Právě k tomuto extrému řada exponátů spěje. Nepsaná zásada by měla znít: Alespoň jedna známka na každém listu exponátu.

(Samozřejmě, že všechna "fakta" uvedená u bodů 3 a 4 jako vzory jsou naprosto smyšlená, mají uvádět pouze námět k využití)

6) Veškerá textová část exponátu by měla být napsána v některém světovém jazyce. Nejrozšířenější je angličtina, ale i němčina či franština by mohla být využita. Některé exponáty jsou i v italštině, španělštině a dalších jazycích. Záleží to především na tom, do které země, kde je výstava, chceme exponát posílat. Je to logické, neboť jurymani, pocházející především z pořadatelské země musí pochopit vztah mezi textem a použitým filatelistickým materiálem a proto musí textu rozumět. Alternativy s úvodním listem v cizím jazyce a ostatní popisky v češtině však ztrácejí značné množství bodů z celkového hodnocení. Pokud předpokládáme účast pouze na domácích výstavách, stačí text v češtině.
U nás často používané dvojjazyčné popisy rovněž nejsou vhodné, a to ani ten, kdy je v cizím jazyce pouhý zestručnělý překlad toho českého textu. Doslovný překlad také vede k přílišnému textu na jednom listu a není dobré mít na listu texty v rozsahu 20 – 30 řádek. Stručnost a výstižnost je zásadou, kdy text nesmí nikdy převážit nad filatelistickým materiálem.

7) Grafická úprava a popisky sice mohou ovlivnit hodnocení exponátu pouhými 5 body, nicméně i tak stojí za to věnovat jim patřičnou pozornost a péči, neboť to jsou body získané relativně snadno. V současné době počítačových tiskáren (inkoustových či laserových) by měli u ručního popisování zůstat již jen vystavovatelé s kaligrafickým nadáním (o použití psacích strojů již vůbec nemluvě). Typů písma používáme podle možností několik, nejčastěji vystačíme se dvěma či třemi. Většinou se setkáváme s větším typem svislého písma pro nadpisy a menším typem pro vlastní popisy. Přednost dáváme písmu bez patek před písmem s patkami. Tvary písma volíme jednoduché bez přílišných ozdob. Na skutečnosti, kterými prokazujeme své filatelistické znalosti (údaje o zoubkování, druh průsvitek, typech aj.), používáme většinou písmo šikmé (kurzíva).

8) Filatelistické studie nejsou zatím v hodnotných exponátech příliš vidět, ale nicméně sem patří a budou se vyskytovat stále častěji. V podstatě se jedná o to, že v malé části exponátu, 1 – max. 2 listy, zpracuje sběratel určitou položku specializovaně. V naší skautské filatelii můžeme například využít typologii přetisku příjezdu presidenta z roku 1918, či varianty některé známky (opět z roku 1918), porovnání falz a originálů a podobně. Filatelistické znalosti však prokazujeme i jinak. Nepoužíváme více známek stejného vyobrazení, lišících se pouze barvou či výplatní hodnotou, ale zařazujeme vždy pouze pokud možno nejvzácnější variantu. Máme-li možnost, zařazujeme návrhy a tiskové zkoušky známek apod. Někdy však méně bývá více a ztratit body na filatelistických znalostech tím, že známku s týmž motivem vystavím mnohokrát, je nepříjemnější, než předpokládat adekvátní zisk bodů za vzácnost, či kompletnost vydaných známek.

9) Kvalita filatelistického materiálu především! Do exponátu zařazujeme, pokud možno, pouze materiály výborné kvality. Známky v luxusním provedení, dobře centrované, pokud jsou razítkované, tak s lehkými otisky. Zásadně na jednom listu nemícháme čisté a razítkované známky!! (Využít na jednom listu razítkované a na dalším listu nerazítkované známky je možné). Výstřižky se známkami či razítky zařazujeme zcela výjimečně, únosné jsou tak 3 – 4 kusy v celém exponátu. Výstřižky z celin zásadně nezařazujeme vůbec. V rámci šetření místem je přípustné celiny a celistvosti vystavovat ve výřezech, přitom však vždy dbáme, aby artefakty poštovního provozu, tedy známka, razítko, poštovní nálepky a poznámky byly viditelné celé. Adresa artefakt není a nelze ji využívat jako filatelistickou dokumentaci v žádném případě. Tyto "doklady" (např. firemní adresy či podnikové přítisky apod.) lze využít zcela výjimečně jako informaci zásadního významu. Kvalita celistvostí, vzhledem k použitým známkám, razítkům i vzhledu celé celistvosti musí být jen ta nejlepší. Než špinavou celistvost s rozmazaným razítkem, to raději vypustit a nevystavit. Za zmínku stojí i novodobé moderní přítisky na celinách. Používat jenom v případě, že je na takto potištěných celinách i vhodné příležitostné razítko, kvůli kterému tuto celinu do exponátu de facto zařadíme. Nikdy jen samotný přítisk, ten lze zařadit do sbírky, ale v žádném případě nikdy do exponátu!

10) Hloubka zpracování tématu je podmíněna jeho rozsahem. I zde platí, že méně bývá mnohdy více. I skautská tematika je dnes již tak rozsáhlá, že je třeba volit vždy pouze takový úsek, který v daném rozsahu 80 listů může být zpracován dostatečně podrobně. Doby, kdy bylo možné nazvat exponát jednoduše Skauting ve světě nebo Skautské hnutí, jsou již dávno pryč. Dnes je nutné si vybrat určitou specializaci, kterou zpracovat podrobně. Všechna podrobnější členění však vyžadují větší znalosti, dostatek patřičné literatury, ze které lze čerpat a rovněž i vlastní pátrání po tom, co vše lze k danému tématu využít a čím se odlišit od sběratelů stejně zaměřených, co nového zařadit a jak vytvořit exponát, který svou jedinečností bude odlišný a lepší než exponáty ostatní.


Dále předkládáme jako ukázku zpracování plánu rozvíjení tématu dle uvedeného bodu 2) (samozřejmě se nejedná o skautský exponát, ale je možné si z něho vzít inspiraci pro něj):




1. Historie fotografie: Cesta od exposice v trvání osmi hodin k tisícině vteřiny

1.1. První kroky fotografie
1.2. Fotografické desky a celuloid
1.3. Fotografie se stává obchodem
1.4. Barevná fotografie

2. Fotografování

2.1. Běžné fotografické přístroje
2.2. Speciální fotoaparáty
2.3. Čočky
2.4. Fotografické studio

3. Od filmu k fotografii

3.1. Vyvolávání fotografie
3.2. Chemické roztoky používané při vyvolávání fotografií
3.3. "Pozitivy" ve fotografování

4. Fotografův svět

4.1. Slavní fotografové a jejich dílo
4.2. Fotografické soutěže a kluby
4.3. Výstavy fotografií
4.4. Školy fotografie

5. Témata pro fotografování

5.1. Příroda a svět pod vodou
5.2. Turistika a fotografie
5.3. Sportovní fotografie
5.4. Dětské portréty

6. Fotografie ve službách člověka

6.1. Fotografie v lékařství
6.2. Novinářská fotografie
6.3. Fotografování vesmíru (astro-fotografie)
6.4. Fotografie a meteorologie

7. Fotografie ve službách země (státu)

7.1. Fotografie a poštovní služba
7.2. Fotografie v motivech poštovních známek
7.3. Fotografie v uniformovaných složkách
7.4. Letecká fotografie slouží mapování

8. Pohled na budoucnost fotografie

8.1. Film a video
8.2. Trojrozměrná fotografie