Smrt Afghánských písařů

Tento příběh se opravdu stal počátkem 20. století v Afghánistánu. To byla sice formálně nezávislá země, ale hospodářsky velice chudá a závislá na dovozu z Evropy, zejména z Velké Británie.

V roce 1905 přistála v Afghánistánu anglická obchodní loď, která dovezla partii papíru mucholapek. Byly to papíry po jedné straně natřené lepkavou směsí. Jelikož dobrého papíru pro tisk poštovních známek bylo málo, vynesl dnes již neznámý Afghánec jeden osudný návrh. "Použijme dovezený papír z Anglie pro tisk nových známek, je to sice také papír nekvalitní, ale je ho dost." To se zalíbilo všem vládním činitelům svojí originalitou, praktičností a hlavně tím, že to vyjde vše velmi levně. Stalo se, líc papíru byl potištěn a lep měl sloužit po navlhčení k přilepení. Jenže co se nedělo? V zemi, kde jsou převážně negramotní lidé, bylo zvykem si dopisy nechávat psát u písařů, který dopis také musel odeslat. Ten rok záhadně písaři umírali přímo na tržišti. V této zaostalé zemi se samozřejmě jen tak lehce na to, proč písaři umírají, nepřišlo. Bylo ale jasné, že jde nejspíš o otravu.

Jenže co mohlo takové písaře zabíjet, tedy otrávit? Pero nebo papír? Proč? Až se došlo k lepu a z čeho že se dělá lep? Konečně se zjistilo, jaký byl použit pro výrobu známek papír. Nouzově tomu posloužily právě dodané mucholapky. Tedy jed! Jelikož písaři známky olizují několikrát za den, byla jich již spousta usmrcena! Známky musely být ihned stáhnuty a konečně se rozhodlo, že bude dovezen pořádný a kvalitní papír. Jenže za jakou cenu? Za cenu spousty mrtvých písařů. Viník nikdy nebyl potrestán a v dějinách filatelie šlo jednoznačně o jeden z nejsmutnějších tragických případů.