Vídeň filatelistická

V letošním roce jsem měl možnost pobýt několik týdnů ve Vídni. Mimo svých „povinností“ jsem do programu návštěvy zařadil i dva půldny vyhrazené na filatelistickou procházku městem. Je až překvapivé, kolik vídeňských budov má nějaké poštovně-historické spojení a lze je dokumentovat filatelistickými celistvostmi.

Své putování jsem rozdělil do dvou článků, které najdete v tomto čísle Postilióna a Polních pošt. První z nich se týká obecně poštovní historie Vídně a filatelistickou dokumentací zajímavých státních, politických či poštovních budov. Nedílnou součástí článku je oddíl pojednávající o českých stopách ve městě, kterých není vzhledem k naší bohaté společné historii zrovna málo. Druhý článek najdete v přiloženém výtisku Polních pošt, jelikož se týká vídeňských staveb majících vztah k první světové válce a rakousko-uherské armádě, případně českým vojákům a vězňům.

Předem musím uvést, že ani jeden z těchto článků si neklade za cíl být vyčerpávajícím seznamem slavných či zajímavých budov Vídně a jsem si jistý, že pozorní sběratelé najdou další a další adresy, které mohou být pro poštovního historika zajímavé. Budu rád, pokud se v takovémto případě ozvou redakci Postilióna či Polních pošt a podělí se o své objevy s ostatními.

Vydejme se tedy na cestu. Mezi nejznámější vídeňské stavby beze sporu patří budova radnice (obr. 1a) nacházející se přímo proti Burgtheatru. Stavba byla postavena v létech 1872 – 83. Tato budova symbolizuje význam Vídně jako předního evropského města a je dokladem jeho „zlatých časů“. Jelikož již v době Rakousko-Uherska z ní byla řízena aglomerace počítající své obyvatele na milióny, množství odesílané korespondence byla velmi vysoké, a proto se přímo v budově nacházel poštovní úřad. Dokladem jeho činnosti je celistvost na obr. 1b, která představuje služební dopis z roku 1887 osvobozený od poštovného. Nás může těšit, že byl zaslán do Rýmařova na Moravě.



Nedaleko radnice se nachází budova Parlamentu (obr. 2a), resp. původní rakouské Říšské rady (Reichsrat), která spravovala Předlitavsko. Budova Parlamentu byla postavena roku 1861 za pouhých 6 týdnů ! Fontána Pallas Athény stojící před budovou byla postavena v létech 1898-1902. I tato instituce měla vlastní poštu, kterou můžeme dokumentovat zálepkou odeslanou roku 1899 ze Znojma do Brna na advokáta Pražáka (obr. 2b). Ten se později stal říšským poslancem za Staročeskou stranu a působil v českém poslaneckém klubu Parlamentu v létech 1907 – 1911. Již před svým zvolením poslancem byla ale politicky činný a jak dokumentuje naše celistvost, již koncem 19. století byl v aktivním politickém styku s Říšskou radou.



Současníkem dr. Pražáka byl náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který také pobýval v určitých obdobích svého života ve Vídni. Dokladem jeho pobytu je pamětní deska (obr. 3a) umístěná na budově na Petersplatz 3 (obr. 3b) připomínající jeho pobyt v létech 1870 – 73, kdy zde dokončil gymnázium (1872) a začal studovat filosofickou fakultu Vídeňské univerzity (studium dokončil 1876). Masaryk ovšem nepobýval přímo v této budově, nýbrž žil v ulici Na Příkopech (Graben), majitel objektu ale nedovolil umístit desku na své budově, proto se organizátor Masarykovi připomínky, exilový sociální demokrat a signatář Charty 77, dr. Přemysl Janýr dohodl s majitelem sousedního objektu o umístění pamětní desky na současném místě.



Doklad rozkvětu Vídně kolem roku 1900 je i překrásná stavba Poštovní spořitelny (obr. 4a) nacházející se v blízkosti Ringstrasse a budovy hlavní pošty. Jejím autorem byla známý secesní architekt Otto Wagner, budova byla postavena v létech 1904-12. Filatelistickým dokladem tohoto objektu je původní rakouská mezinárodní dobírková poukázka (obr. 4b) použitá v Československu v dubnu 1919 pro převod částky 553 korun z Prešova (Eperjes) do Vídně. Osobně se domnívám, že peníze do Vídně převedeny nebyly, na rubové straně totiž chybí otisk razítka vídeňské Poštovní spořitelny, nachází se zde ale razítko pražské spořitelny. Také doklad doby rozdělení původních korunních zemí Rakouska … .



Mezi Stefansplatzem a budovou Poštovní spořitelny najde filatelista na Masném trhu (Fleischmarkt) budovu vídeňské Hlavní pošty (obr. 5a). Zcela jistě bude překvapen jejím interiérem, který se ani v nejmenším nepodobá českým poštám, ale spíše vypadá jako obchodní dům s odděleními přijímajícími poštovní zásilky (obr. 5b) či prodávající papírenské zboží. A samozřejmě, vlastní prodejnu zde mají i filatelisté, kteří zde mohou nakoupit současné rakouské známky a celiny, případně si zde pořídit aktuální automatové známky. Příjemným překvapením je i expozice staré pošty umístěná přímo ve vestibulu pošty (obr. 5c). Rozhodně stojí za návštěvu !




Na rozdíl od Prahy nemá Vídeň poštovní muzeum podobné našemu Vávrovu domu, jeho funkci zastává Technické muzeum na Mariahilferstrasse (obr. 6a). Jeho expozice se ale spíše podobá Vyššímu Brodu, návštěvník zde najde zejména technické vybavení pošt, staré kočáry, poštovní uniformy, zařízení z vídeňské potrubní pošty či starobylé automaty na poštovní známky z doby Františka Josefa (obr. 6b). Existence muzea byla připomenuta v letošním roce Rakouskou poštovní správou vydáním pěkné hologramové známky (obr. 6c).




Rakouské známky nejsou jedinými, které může sběratel této známkové země obdivovat. Na okraji Vídně v blízkosti hlavního toku Dunaje se nachází areál OSN (obr. 7a) otevřený roku 1979. Od stejného roku jsou vydávány Poštovní správou OSN i známky pro vídeňskou pobočku organizace (obr. 7b). Rakousko oslavilo již 10. výročí založení OSN v říjnu 1955 (obr. 7c), plnohodnotným členem se země stala ale až v prosinci 1955. Pokud budete mít cestu do Vídně, můžete jít do návštěvnického centra OSN (visitor´s center), kde byla zřízena filatelistická přepážka se širokou nabídkou známek všech poboček organizace a zároveň poštovní úřad OSN, ze kterého můžete poslat netradiční pozdravy svým známým.




Naproti areálu OSN se nachází konferenční centrum Austria Center otevřené roku 1971 (obr. 8a). Důvodem jeho zřízení byla neutralita Rakouska, která přitáhla do rakouské metropole řadu mezinárodních organizací (mimo jiné OPEC, který ve Vídni dokonce sídlí) a ty zde chtěly pořádat své konference či semináře. Filatelisté objekt znají jako místo konání filatelistických výstav WIPA (poslední se zde konala roku 2008). Ne každý ale ví, že v budově celoročně sídlí pobočka Rakouské pošty sloužící zejména návštěvníkům zde konaných akcí. Na ukázku její činnosti jsem vybral 2 doporučené dopisy z let 1992 a 1997 s různými typy R nálepek (obr. 8b-c), které názorně ukazují, jak rychle postupovala automatizace poštovního provozu v Rakousku.




Jak jsem předeslal na počátku tohoto článku, navštívil jsem ve Vídni i místa spojená s českou menšinou. Kdysi bývaly dokonce ve Vídni ryze česká sídliště, zejména v 3., 4. a 10. okrese města. Asi nejstarším dochovaným dokladem naší přítomnosti je budova České dvorské kanceláře (obr. 9) na náměstí Judenplatz 11 nedaleko Steffansplatzu. Budovu postavil známý architekt Fischer von Erlach v létech 1708-14 jako sídlo správního orgánu tehdejší korunní zemi Čechy rakouské monarchie. Dnes zde působí Správní soud.


Stopy Čechů ve Vídni můžeme najít i v papírových dokumentech. O soudržnosti této menšiny svědčí společné akce pořádané pro její členy, např. výlet české mládeže v roce 1913 (obr. 10), nebo existence spolku Komenský pořádajícího vzdělávací a kulturní akce pro české občany Vídně. Hlavním distributorem materiálu spolku Komenský byl v době kolem první světové války pan Fr. Janáček, jehož firma sídlila na adrese Reichsratstr. 17 (blízko Votivkirche; (obr. 11).




Spolek Komenský byl založen roku 1872, aby podporoval české školství ve Vídni. Organizace byla podporována i Ústřední maticí školskou a městem Prahou. Spolek postavil první školní budovu roku 1883, v roce 1922 pak spravoval již 42 škol a podobných ústavů. Nejvíce žáků navštěvovalo české školy v roce 1936 (skoro 5.000 studentů). Během druhé světové války rapidně poklesl počet osob hlásících se k českému původu, což se úměrně tomu projevilo i v počtu českých škol. Krátce po válce existovaly ještě 3 školy, nyní již pouze jediná škola – gymnasium na adrese Schützengasse 31 (obr. 12; nedaleko ulice Rennweg). Spolek měnil během své existence své sídlo, mezi řadovým filatelistickým materiálem se mi podařilo objevit obálku z roku 1920 odeslanou z tehdejšího sídla spolku v Mincovní ulici 8 (Münzgasse; obr. 13). Mimochodem, spolek Komenský má od roku 2007 i vlastní personalizovanou poštovní známku … .






Příkladem jiné významné krajanské organizace bylo České srdce, které si dalo za cíl sociální pomoc českým obyvatelům Vídně. V době největší slávy měla organizace na 10 000 členů, čímž byla největším českým spolkem v celém Rakousku. Filatelistický dokument její činnosti najdete na obr. 14 . Jedná se o tiskopis odeslaný roku 1928 z Vídně do ČSR. České srdce tehdy sídlilo v budově na Johann Straussgasse 36 nedaleko Jižního nádraží (Südbahnhof; sem zajíždí vlaky z ČR do Vídně) a letohrádku Belvedere.



Během naší cesty po historii vídeňských Čechů jsme se dostali až do doby, kdy vznikla Československá republika, která zřídila své oficiální zastoupení v Rakousku a navázala živé styky s místními Čechy a Slováky. Zejména v oficiálních česko-rakouských vztazích připadla klíčová role velvyslanectví Československa, resp. současné České republiky. To se již řadu let nachází v blízkosti zámku Schönbrunn (a již zmíněného Technického muzea) na adrese Penzingerstrasse 11 a 13 ve 14. vídeňském obvodu (obr. 15).



Mimo naší ambasády propaguje Českou republiku ve Vídni také České centrum nacházející se na Herrengasse 17 přímo v srdci města nedaleko zámku Hofburg (obr. 16). Jedná se o velmi prestižní lokalitu potvrzující vážnost, jakou representaci naší země v Rakousku věnujeme a naše přítomnost na tomto místě zároveň signalizuje úzké vztahy mezi Českou republikou a Rakouskem, které překonávají i rozdílné názory na řadu otázek.


Na tomto místě můžeme říci jediné: naše cesta skončila. Ačkoliv jsme zdaleka neobjevili celou Vídeň (což takhle zamířit do Českého Pratru …), prošli jsme velkou část centra tohoto města, dostali jsme se v čase až do současnosti a symbolicky ukončili naší cestu nedaleko místa, kde jsme jí započali – vždyť od Českého centra k vídeňské radnici je to co by kamenem dohodil. Doufám, že jste se nenudili a vyprávění Vás naopak navnadilo k navštívě Vídně a projití si tohoto města vlastními stezkami. Ať již půjdete po stopách vídeňských Čechů, místních pamětihodnostech nebo vojenských objektech, přeji Vám šťastnou cestu a hodně příjemných zážitků!

Bibliografie:
Internetové stránky rakouského parlamentu http://www.parlament.gv.at
Internetový průvodce Vídní http://www.mestasveta.cz/viden/
stránky Komenský Schulverein http://www.komensky.at/