Vzpoura na lodi Bounty

V článku z 11. 7. 2003 "Známková země – Pitcairnovy ostrovy" jsem se zmínil, že současné osídlení ostrovů se odvíjí od "slavné" vzpoury na lodi Bounty.



Mnozí autoři konstatují, že vzpoura byla důsledkem nelidských podmínek, které v té době vládly na anglických lodích. Krutost velitele lodě – kapitána Bligha zřejmě překročila všechny meze, když do čela vzpoury posádky se postavil jeho první zástupce – poručík královského námořnictva Fletcher Kristian.

Jak to tedy bylo? V prosinci 1787 vyplouvá ozbrojený obchodní třístěžník BOUNTY (ex.BETHIA) o výtlaku 220 tun z anglického Portsmouthu. Prvním cílem plavby byla Polynesie – Tahiti. Úkol zněl, získat tam sazenice chlebovníku a tyto doručit do Britské Západní Indie (v Karibiku). Chlebovník tam měl zajišťovat levnou obživu černých otroků na plantážích. První úkol byl splněn. Loď s 1000 kusy sazenic vyplouvá v dubnu 1789 z Tahiti na Jamajku. 28. dubna 1789, asi 1000 mil od Tahiti, poblíž souostroví Tonga dochází ke vzpouře posádky pod vedením již zmíněného poručíka Fletchera Christiana. Kapitán Bligh se svými věrnými opouští na otevřeném člunu loď, aby plul 3600 mil (!) na otevřeným oceánem. Po návratu do Anglie podává dne 14. 3. 1790 u námořního soudu žalobu na vzbouřence.



Vzbouřenci se nejprve vrací na Tahiti. Šestnáct z nich navzdory nebezpečí, že zde budou objeveni a postaveni před soud, zůstává. Avšak devítičlenná skupina pod vedením poručíka Fletchera Christiana si plně uvědomuje nebezpečí, které by jim na Tahiti mohlo hrozit. V doprovodu několika domorodců (žen, mužů i jednoho dítěte) vyplouvají na lodi BOUNTY do bezpečnějších končin Tichého oceánu. Poručík Christian se totiž v lodní knihovně dočetl o existenci Pitcairnových ostrovů daleko v hloubi oceánu. Dne 15. ledna 1790 (tedy téměř devět měsíců po vzpouře) zakotví BOUNTY u břehů ostrova Pitcairn. Vzbouřenci vynáší z lodi vše užitečné, aby ji pak zapálili. Kotvící loď by je mohla prozradit. Tak se začala psát historie Pitcairnových ostrovů, která ani v dalších létech a desetiletích nepostrádala dramatických momentů. Ocelová kotva lodi BOUNTY byla o mnoho let později vytažena ze dna zálivu a zůstala dodnes zachována jako jeden ze svědků událostí před více než 200 lety.

Na známkách Pitcairnových ostrovů najdeme mnohé momenty vzpoury včetně dobrodružné plavby kapitána Bligha a jeho věrných na otevřeném člunu, i pozdějšího života na ostrovech, přesněji na největším z nich – na ostrově Pitcairn.

Před časem se mi dostala do rukou francouzská doporučená celistvost s otiskem výplatního stroje filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, kterým v roce 1936 propagovala slavný film "Vzpoura na lodi Bounty" s Clarkem Gemblem a Franchotem Tonem v hlavních rolích. Škoda jen, že otisk výplatního stroje není kvalitnější.



Za zmínku stojí celinová obálka ostrova Norfolk, která si připomíná George H. P. Christiana, vnuka poručíka Fletchera Christiana. George se narodil 16. října 1853 na ostrově Pitcairn. Prožil život námořníka na velrybářských lodích. Na poslední z nich, na celině vyobrazené lodi CHAS W. MORGAN, sloužil celých 20 let. Zemřel 28. srpnna 1940 na ostrově Norfolk.



Ostrov Norfolk vstoupil do historie života obyvatel Pitcairnových ostrovů v roce 1856, kdy došlo k tzv. druhé evakuaci všech 187 obyvatel na tento ostrov (první evakuace na Tahiti se uskutečnila již v roce 1831 a trvala jen krátce – 6 měsíců). Motivací k přesídlení byla opět obava z toho, že je rodná půda neuživí. Téměř všichni se však vrátili koncem roku 1858 spět.

Stesk po domově byl vždy silnější, než-li o něco lepší život v "cizím světě".