Změna znamená život

To říká jedno staré přísloví. Nedávná reklama jedné banky zase hlásala: "Svět se mění a my s ním". Mění se i "svět", který se více či méně dotýká filatelie a filatelistů. Filatelisté, zejména ale filatelistické organizace a filatelistický tisk, budou muset změny okolí víc než dříve sledovat, reagovat na ně a vyrovnat se s nimi. Následující řádky nechtějí být návodem, spíš poznámkami k zamyšlení.

Liberalizace trhu poštovních služeb a privatizace

To je nesporný trend uplynulého desetiletí, který bude zřejmě pokračovat dál. V řadě zemí jsou přijímány nové poštovní zákony, které vytvářejí legální prostor pro další (konkurenční) poskytovatele poštovních služeb. Důsledkem je vznik dokladů, které mohou zajímat filatelisty. Vznikají celistvosti s nálepkami (místo klasických poštovních známek a podacích nálepek) a s razítky, dokládajícími činnost soukromých operátorů. Jistě neuniknou zájmu zejména poštovních historiků. Určitě je budou sbírat podobně, jako sto let staré zásilky se známkami soukromých městských pošt v Německu nebo ještě starší celistvosti, dopravené v USA Pony Expresem a podobnými službami v průkopnických dobách. I ve Filatelii se už psalo o úplné liberalizaci poštovních služeb na Novém Zélandu, kde soukromé společnosti vydávají vlastní známky. Ve filatelistickém tisku se však o těchto nových poštovních službách píše zatím bohužel jen velmi málo, takže povědomost většiny sběratelů o nich je jen velmi malá. Otázkou je, jak budou reagovat jurymani na filatelistických výstavách na exponáty, obsahující takový materiál (např. na exponát lokální / regionální poštovní historie, dokládající také činnost soukromých pošt).

Privatizace pošt se projevuje také ve známkové produkci. I dříve "seriózní" známkové země vydávají dnes různé soutisky známek stejné hodnoty, "stejné" známky v různé úpravě (např. přepážkové listy a samolepicí verze ve svitcích), samolepicí známky různých tvarů s možností dotvoření jejich obrazu podle vkusu odesilatele apod. Personalizované kupóny známek, které před pár lety budily značný rozruch, začínají pomalu vypadat jako nevinná hračka. Jaká je však filatelistická hodnota a využitelnost takového materiálu v exponátu?

Pošty jsou při vymýšlení novinek vedeny jistě ušlechtilou, ve svých důsledcích však někdy poněkud kontraproduktivní snahou, aby nově vydávané známky byly atraktivní a přivedly ke sbírání (a potenciálně k filatelii) další zájemce. Příjmy z prodeje "starým" filatelistům, kteří sice "skřípají zuby", ale v zájmu úplnosti sbírky koupí všechno, jistě také nejsou k zahození.

S postupující automatizací poštovního provozu mizí od běžných poštovních přepážek pomalu nejen poštovní známky (většinou dostaneme jen známky několika nejběžnějších hodnot), ale i výplatní stroje a klasické podací nálepky. Vznikají ovšem plnohodnotné doklady (u nás cenné nálepky APOST), zajímající (aspoň některé) filatelisty, zejména poštovní historiky. Na filatelistických výstavách už potkáváme první exponáty, obsahující především tento materiál, i když jejich tvůrci se asi předem museli smířit s tím, že získat vyšší hodnocení v konkurenci exponátů klasické poštovní historie bude asi ještě dlouho nereálné.

Internet

E-mail pro mnoho lidí (hlavně mladších) už plně nahradil soukromou písemnou korespondenci. Z turisticky atraktivních míst (v zahraničí) je často možné poslat elektronickou pohlednici, buď úplně zadarmo, nebo levněji než klasickou. Pro kratší sdělení, jaké se dříve psalo na "korespondenční lístek", úplně stačí okamžitě doručená SMS zpráva (nebo u technicky lépe vybavených obrazová zpráva MMS) z mobilního telefonu.

Internetové stránky slouží také filatelistům. I když (aspoň zatím) se zdá, že Internet je vhodnější pro rychlou výměnu informací a kolektivní shromažďování a doplňování poznatků, než pro prezentaci rozsáhlých odborných studií, ke kterým se budou čtenáři vracet. Ty asi budeme ještě nějaký čas hledat a ukládat spíš v tištěné podobě časopisu, sborníku nebo knihy. Některé filatelistické internetové portály s dobře propracovanými odkazy umožňují vyhledat nejrůznější informace na tuzemských i mezinárodních serverech (o nových známkách, aukcích, výstavách, filatelistických organizacích, atd.) a jsou nesporným přínosem při filatelistickém studiu.

Ilegální vydání a soukromé tisky

"Strašákem" současné filatelie jsou vydání "známek" neexistujících zemí, nebo ještě horší - emise existujících zemí, které se objevily bez oficiálního souhlasu vydávajícího orgánu příslušné země. Iniciativa Světové poštovní unie (UPU) a filatelistických organizací (FIP, AIJP, IFSDA a ASCAT) v rámci WADP (World Association for the Development of Philately = Světová asociace pro rozvoj filatelie) je zatím v počátcích. Jednotné číslování oficiálně oznámených nově vydaných poštovních známek (WNS = WADP Numbering System) a jejich zveřejňování na Internetu funguje od počátku roku 2002. Jenže, zatím se do projektu zapojila jen asi polovina zemí vydávajících známky. Chybí nejen "problémové" známkové země, ale i některé velmi významné státy - např. USA, Německo, Nizozemí, Švýcarsko, a také Česká republika (zatímco Slovensko se zapojilo). Svou roli hraje možná i to, že se za každou novou známku musí platit. Zásadní problém je v tom, že nový projekt by měl (pokud všechno dopadne podle představ) řešit problémy nelegálních vydání jen do budoucna. Filatelisty ovšem dnes prakticky trápí materiál, kterým je trh už zaplaven a o jehož původu, legálnosti a poštovní potřebě nemají někdy jasno ani mnozí odborníci. Natož méně zkušení (nejen mladí) filatelisté, kteří snadno koupí něco, co se jim hodí do sbírky nebo exponátu, a při vystavení mohou mít potíže. To se stává "i v lepších rodinách", tedy na mezinárodních výstavách. Kroky správným směrem jsou jistě zákaz prodeje ilegálních vydání na filatelistických výstavách pod patronátem FIP a snaha pořádat při takových výstavách semináře o problematických vydáních.

Filatelističtí obchodníci bohužel často nabízejí nejen soukromé výrobky pochybné filatelistické hodnoty (dopisnice, obálky, pamětní listy), ale i materiál, který je jen velmi podobný předmětům filatelistického zájmu, ale ve skutečnosti jde o různé soukromé tisky. Drobně napsaného upozornění na původ si ovšem mnohý kupující ani nevšimne.

Tady je nezastupitelná role filatelistického tisku. Aspoň ti, kdo jej čtou, by měli být informováni o nebezpečích, která na ně na trhu číhají. I mezi filatelisty a sběrateli známek je bohužel dost lidí, kteří nečtou, a pak se budou možná jednou divit, do čeho investovali peníze.

Filatelistické výstavy

Jsou jedinou "výkladní skříní" filatelie, kde mohou filatelisté prezentovat výsledky své práce širší veřejnosti. Zájem o vystavování, naštěstí, neklesá. Vznikají i nové, často velmi hodnotné exponáty. Tradiční výstavy ovšem přitáhnou málokoho, kromě filatelistů. Proto všichni organizátoři hledají, jakým doprovodným programem zpestřit výstavu, aby i manželky filatelistů odcházely s pocitem, že to tentokrát přece jen nebyla taková nuda jako obvykle. Po pravdě řečeno, ne vždy se přitažlivosti doprovodného programu výstavy pro celou rodinu podaří dosáhnout. Jako optimální pro dosažení vyšší návštěvnosti a přitažlivosti se jeví symbióza filatelistické výstavy s veletrhem filatelistických obchodníků a pochopitelně s programem pro nefilatelistický doprovod. Návštěvníci mezinárodních výstav IBRA 1999, WIPA 2000 nebo tradiční podzimní filatelistické akce v německém Sindelfingenu (a některých podobných akcí) tento model dobře znají.

Filatelisté se snaží prezentovat na výstavách mnohostranné možnosti filatelie. Vznikají nové - experimentální - výstavní třídy, u nichž je jedinou motivací zvýšit atraktivnost exponátů a umožnit vystavovat dalším filatelistům, kteří na vytvoření "tradičního" exponátu zatím z nejrůznějších důvodů nemají. Proto vznikají exponáty otevřené třídy a soutěžní jednorámové exponáty. Ve vedení světové filatelie se vedou diskuse o pravidlech pro tvorbu a hodnocení exponátů v nových třídách. Hodně se diskutuje o tom, nakolik "otevřená" (tedy jak striktně regulovaná) má být otevřená třída.

Některé nedávno propagované experimentální výstavní třídy nebo dokonce specializované výstavy se však už ukazují být slepou uličkou (např. tzv. moderní filatelie). Námětová filatelie, která kdysi vznikla jako protiváha k tvorbě specializovaných známkových exponátů, se někdy posouvá k tvorbě téměř vědeckých studií, které jsou pro nezasvěcené diváky skoro stejně málo atraktivní, jako třeba specializace některé přetiskové emise.

Postupně se vyvíjí i posuzování exponátů v obvyklých výstavních třídách, vyvíjí se názory odborných komisí FIP a jurymanů na zařazování různého materiálu a na zpracování exponátů. Tyto změny se z mezinárodních výstav přenášejí na výstavy národní a na výstavy nižších stupňů. Proto je nutné, aby mezinárodní jurymani informovali (zejména ve filatelistickém tisku) o vývoji současné i potenciální autory exponátů, aby nebyli při hodnocení na výstavě nepříjemně překvapeni, protože "zaspali" a nedokázali se přizpůsobit novým trendům.

Velký význam pro propagaci filatelie, resp. sbírání poštovních známek a souvisejícího materiálu, mají nesoutěžní a propagační výstavy. Konají se často ve spolupráci s muzei, na radnicích, na poštách, v galeriích apod. Většinou představují i nefilatelistický materiál (pohlednice jsou téměř samozřejmostí), někdy i trojrozměrné exponáty. Pro laickou veřejnost, která na výstavu zabloudí někdy opravdu jen náhodou, je taková propagační výstava většinou snadněji "stravitelná" a atraktivnější než soutěžní filatelistická výstava. Nesoutěžní a propagační výstavy si zasluhují širokou propagaci. Naštěstí spolupráce s regionálními médii bývá celkem dobrá. Filatelistický tisk však bývá k propagačním výstavám spíše macešský. Až na nepočetné výjimky jim nevěnuje větší pozornost - ani předem (upozornění na ně), ani následně (informace o jejich průběhu).

Nové filatelistické soutěže

S filatelistickými výstavami souvisí i nové formy filatelistických soutěží. Chystá se první Mistrovství světa ve filatelii (bude se konat v Singapuru v roce 2004). Tam by se měli mezi sebou "živě" utkat za pozorností návštěvníků i médií opravdoví mistři světové filatelie (zatím ve třídě tradiční filatelie). Jistě si rádi přečteme, jak se podaří záměr zrealizovat a jaký bude další osud mistrovství.

Pohár národů, soutěž národních týmů filatelistů, spojující soutěžní multilaterální výstavu menšího rozsahu s pódiovou prezentací a znalostní soutěží, zatím přežil několik experimentálních kol, o nichž se psalo i ve Filatelii. Zdá se, že tato soutěž trochu ztrácí podporu "shora", zájem filatelistických svazů o pořádání a účast v soutěži není příliš velký a tak se Pohár národů poněkud dostává na vedlejší (doufejme, že ne na slepou) kolej.

Je otázkou, jak moc nové, dosud experimentální filatelistické soutěže přispějí k popularizaci filatelie (a sbírání známek obecně). Na jednoznačné hodnocení si budeme muset asi ještě nějaký čas počkat. O každé novince by však měl filatelistický tisk informovat širší sběratelskou veřejnost.

Černá můra stárnutí

Stárnutí populace je černou můrou, která straší demografy i politiky. Stejné to je u filatelistických funkcionářů, pokud jde o členskou základnu. Trochu nás může utěšovat, že o možném blízkém konci filatelie se mluví už sto let a problém stárnutí filatelistů je dnes opravdu globální.

Vedle stárnutí a úbytku členské základny se musí filatelistické organizace potýkat také s poklesem zájmu mládeže. Důvody jsou známé - existují z hlediska mládeže atraktivnější způsoby trávení volného času. Každý, kdo v dětství k filatelii "přičichl" je však potenciálním filatelistou. Je "infikován" a je šance, že aspoň někdo se ke koníčku z dětství vrátí ve zralejším věku, až si založí rodinu, vybuduje kariéru a začne hledat, jak zajímavě trávit volný čas, nebo do čeho investovat volné finanční prostředky.

Článek začal starým příslovím a reklamním sloganem o změnách. O tom, že se všechno mění a vyvíjí, věděli lidé už ve starověku. Změnám je nutné se přizpůsobovat. Platí to i o filatelii. Vždyť už před víc než sto lety český klasik napsal: "Kdo chvíli stál, již stojí opodál."

Převzato z časopisu FILATELIE č. 7/2003, str. 38