Dva tucty glos k dějinám filatelie X. - Merkur - první novinová známka světa

Dne 1. ledna 1851 rakouská pošta dala na základě výnosu ministerstva obchodu z 12. září 1850 do oběhu známky určené výhradně k vyplácení novinových zásilek. Tak se zrodily první novinové známky světa. Známky byly zhotoveny podle návrhu rytce Josefa Axmanna. V rámu známkového obrazu je umístěn text K.K. - ZEITUNGS - POST - STÄMPEL, ve středu je hlava boha Herma, který byl ve starém Římě nazýván Merkur (bůh obchodníků a listonošů, posel bohů, průvodce do podsvětí, ochránce pocestných, ale také vandráků, zlodějů a podvodníků). Známky nemají označení vydávajícího státu (což v tehdejší době bylo celkem obvyklé) ani označení nominální hodnoty, takže se od sebe liší jen barvou. Známky měly platnost ve dvou měnových oblastech - v Rakousku s papírovou měnou (1 zlatý = 60 krejcarů) a v Lombardsko-Benátsku s hodnotnější měnou stříbrnou (1 lira = 100 centesimů). Modrá byla určena pro výplatné za 1 výtisk novin, žlutá za 10 výtisků, růžová za 50 výtisků. Vzhledem k tomu, že poštovné za jeden výtisk novin činilo jednu setinu zlatého konvenční měny, bylo tím určeno nominále známek: modrá 0,6 krejcaru, resp. 3 centesimy, žlutá 6 krejcarů, resp. 30 centesimů, růžová 30 krejcarů, resp. 1,5 liry.



První novinové známky světa: modrý, žlutý a růžový merkur (1851)

Merkury byly tištěny v čtyřsetkusových listech dělených na čtyři přepážkové archy o sto známkách. Jejich platnost skončila v roce 1864.

Zatímco modrý merkur se stal běžnou známkou (jen první náklad činil 12 miliónů kusů, celkový náklad se odhaduje na 100 miliónů), o žluté a růžové merkury administrace časopisů neměly valný zájem, protože 10 nebo dokonce 50 výtisků novin jednomu odběrateli zasílaly jen málokdy. Proto se stávalo, že i objemnější zásilky se ze setrvačnosti frankovaly příslušným počtem merkurů modrých. Když se ukázalo, že se v praxi uplatňoval pouze modrý merkur, zrušila rakouská poštovní správa již v roce 1852 hodnotu růžového merkura a degradovala ji na úroveň obyčejného merkura modrého, tj. rozhodla používat až do vypotřebování i růžové merkury k vyplácení zásilek s jedním výtiskem časopisu. Stejný osud brzy stihl i žlutého merkura, i když ze zcela jiných důvodů. O jeho degradaci na úroveň modrého merkura rozhodla jeho nevýrazná barva, kvůli které byla známka na novinové zásilce snadno přehlédnutelná. Souběžně s tím poštovní správa ovšem za žlutého merkura vydala náhradu, merkura rumělkově červeného, který byl určen pro výplatné za 10 výtisků novin a prodával se tedy za 6 krejcarů v Rakousku a 30 centesimů v Lombardsko-Benátsku. Rumělkový merkur dnes figuruje mezi prvními desítkami nejdražších známek světa. A proč tomu tak je? Z původního nákladu, který se odhaduje na 120 000 kusů se zachovalo 7 orazítkovaných známek a dalších 30 - 40 neupotřebených. Bylo to dáno tím, že na rozdíl od modrých merkurů, které se zpravidla lepily přímo na noviny (a s nimi se často zachovaly), rumělkové se lepily na pásky obalující 10 výtisků novin, které se po roztržení i se známkami vyhazovaly. Podobně na tom byly i růžové a žluté merkury v prvním období, tj. před svou degradací. Případné objevení zejména růžového Merkura (určeného pro výplatné za 50 výtisků) by bylo hotovou senzací. Nevíte náhodou alespoň o jednom exempláři?



Časopis Slovan vydávaný v Kutné Hoře Karlem Havlíčkem Borovským s částí novinové pásky a modrým merkurem. Vzhledem k tomu, že přesné datum vydání tohoto exempláře časopisu je zřejmé (8. leden 1851) a je známo i oficiální datum vydání modrých merkurů (1. leden 1851) je prokazatelné, že se jedná o nejstarší, I. typ známky, navíc krajový kus.

Příště: Hradčany - první československé známky