Dva tucty glos k dějinám filatelie XX. - Otazníky nad vejprtskými padělky

Mezi filatelisty značnou popularitu získaly tzv. vejprtské padělky z dob začátků Československé republiky. Pokusme se stručně shrnout vše, co je o nich známo.

Zhotovení každého kvalitního falzifikátu je obtížná a technicky náročná záležitost. O padělku zhotoveném ke škodě pošty to platí dvojnásob. Vynaložené prostředky a námaha jsou padělatelům přitom spláceny postupně a v nepatrných částkách, protože poštovní poplatky jsou nízké. To znamená, že falšované známky musí být používány dlouho, čímž se riziko, že pošta padělané celiny objeví nesmírně zvyšuje. Pokud jsou zásilky frankované padělanými známkami odesílány ze stejného podacího místa, riziko jejich objevení ještě více narůstá. Naprostá většina falzifikátorů si je této skutečnosti vědoma a proto jsou padělky ke škodě pošty mezi falešnými známkami v menšině. A tak dávají přednost zhotovování padělků vzácných a drahých známek ke škodě sběratelů. V jejich případě se doba rizika odhalení víceméně zkracuje na samotnou obchodní transakci, nutně probíhající samozřejmě v duchu pořekadla "hop nebo trop". Úspěšné oklamání a podvedení kupujícího znamená téměř automaticky okamžitý a značný finanční zisk, přičemž na pozdější prozrazení není třeba brát příliš zřetel; prodej beztak nezajišťují samotní padělatelé, ale jejich komplicové. I když je to paradoxní a nelogické, falza zhotovená ke škodě pošty a prošlá jejím provozem jsou mezi filatelisty a obchodníky se známkami ceněna mnohem více než samotné originální známky. V protikladu k tomu mají padělky zhotovené ke škodě sběratelů hodnotu podstatně menší.

První tzv. vejprtská falza známek Hradčany v hodnotě 300 h objevil v roce 1920 Ing. Jaroslav Šula. Bylo to v době, kdy termín stažení těchto známek z oběhu (30. 4. 1921) se blížil a Šula na svůj objev veřejně výrazným způsobem neupozornil. Svoji roli možná sehrál i laxní přístup poštovních úředníků a policie, takže rozsáhlé pátrání po falzifikátorech ani nebylo zahájeno.

Když po letech byly filatelistům prodány jako skart ty díly poukázek k balíkům, které se nedostanou ani do rukou odesilatele, ani adresáta, protože se ukládají do poštovního archivu jako doklad o uskutečnění přepravy zásilky, byly objeveny další padělky Hradčan, tentokráte hodnoty 100 h, 200 h a později i 300 h. Jako první na ně narazil brněnský filatelista Luzar při prohlížení skartu z roku 1923. Filatelistický publicista Ervín Hirsch tehdy logicky odvodil a veřejně na to i upozornil, že mezi Luzarovými objevy a Šulovým nálezem z roku 1920 zřejmě existuje přímá souvislost. Začít oficiálně pátrat po pachatelích, kteří před léty okrádali jednu ze státních institucí, poštu již bylo poněkud pozdě. A tak to byla spíše zásluha filatelistů než úředního vyšetřování, že řada věcí souvisejících s padělky byla vypátrána. Jedna záhada ale zůstala - a to bohužel ta hlavní: kdo byl autorem padělků. Odpověď na tuto otázku dodnes neznáme, otazníky zůstávají. Nepodařilo se zjistit ani množství padělků uvedených do oběhu. Zůstala tak jediná jistota, drtivá většina objevených exemplářů byla poštovně použita v letech 1919 - 1921 ve Vejprtech.




Vejprtské padělky F 20, F 22, F 23 ke škodě pošty

Dnešní příhraniční město Vejprty ležící severozápadně od Chomutova se svými 3 300 obyvateli s prvorepublikovými Vejprty nedá srovnávat. Tehdy to bylo bohaté, čtrnáctitisícové město, skutečné výrobní, obchodní, kulturní a vzdělávací centrum s několika školami a třemi poštami. Hlavním zdrojem obživy obyvatelstva byla domácká textilní výroba, která po druhé světové válce zcela zanikla - paličkování, výroba pleteného a tkaného zboží a prýmkařství. Raritou a místní specialitou byla výroba tzv. leontýnského drátu, který se používal na výložky a epolety uniforem. Všechno toto podomácku vyráběné zboží se pravidelně odesílalo do všech koutů republiky i do ciziny. Každodenní odpolední shon u všech balíkových přepážek časem vedl k tomu, že poštovní úředníci v zájmu urychlení provozu tolerovali, když zákazníci přicházeli na poštu s průvodkami již ofrankovanými. Nutno připustit, že to byla ideální situace pro pravidelné používání padělaných známek.

Všechny dosavadní pokusy odhalit autorství a zákulisí výroby vejprtských padělků zatím vždy skončily ve slepé uličce. Na čelném místě mezi podezřelými se samozřejmě ocitla místní Endlerova tiskárna. Její majitel Endler měl pověst opatrného a seriózního člověka a policie ho brzy z okruhu podezřelých vyřadila. Ani dodatečné prohlídky tiskárny v roce 1945 nepřinesly usvědčující materiál a sebemenší stopu po pachatelích.

Nic nového nepřineslo ani svědectví pamětníků, kteří do jednoho dnes už nejsou mezi živými. Z jejich výpovědí lze usuzovat, že padělané Hradčany se dostávaly do Vejprt podobně jako padělané peněžní kolky z Německa. Kolkování starých rakousko-uherských bankovek, které probíhalo od 3. do 9. března 1919 a zavádění československé koruny bylo základem měnové reformy mladé Československé republiky, kterou připravil ministr financí Alois Rašín.

V Německu tehdy sice byla tři velká falzátorská centra - ve Frankfurtu nad Mohanem, Hamburku a Drážďanech, ale stopy tentokráte vedly spíše do Bärensteinu, městečka odděleného od Vejprt jen úzkým potokem. Zde, v místní Langeho tiskárně se údajně tiskly falešné kolky i Hradčany. Podle vyjádření příslušníka německé finanční stráže z Bärensteinu byly padělky dokonce nalezeny u místního řezníka, hlavy pašerácké bandy, která známky dodávala do vejprtského hotelu Modrá hvězda. Jeho šéf, jakýsi Oskar Lumpe, padělky s pomocí svých číšníků a některých místních živnostníků dále rozprodával... Člověku se nutně v duchu latinského "nomen omen" neodbytně vnucuje myšlenka, že Lumpe klidně jedním z anonymních lumpů mohl být, všechno to ale, bohužel, jsou jen svědectví z druhé a někdy i třetí ruky. Nad Langeho tiskárnou ale i tak visí stín podezření, ovšem v zájmu objektivity nutno dodat, že přímé důkazy v ní nikdy nebyly nalezeny. Na druhé straně ale v Německu se nikdy nikomu nechtělo celou záležitost rozviřovat a samotní vejprtští o tom, že mezi Hradčany byly i falzifikáty prý sami neměli celá léta ani ponětí...

O vejprtských falzech a falzech Hradčan vůbec sběratelé postupně zjistili i další podrobnosti. V nedávné době byl publikován objev dalších padělků Hradčan nominální hodnoty 100 h s razítkem Liberec. Dosud je známo pět exemplářů na jediném ústřižku průvodky a jeden samostatný kus, který již v roce 1966 popsal Jan Mrňák a představil ho jako nález Zdeňka Kvasničky. Zřejmě ale nepochází z padělatelské dílny, ve které se zrodila vejprtská falza. Paděláno bylo i stejnosměrné meziarší 10 h, které se od originálu odlišuje větší vzdáleností mezi známkami. Pachatelé již desítky let úspěšně unikají. Není svým způsobem ale dobře, že ve filatelii ještě existují tajemství, která provokují i když jejich rozluštění leží v nedohlednu?

Příště: Loupež století v poštovnímu muzeu.