Jak Ferrari s Taplingem vyměnil známku Modrý Mauritius POST OFFICE 1847 za známku Afghanistánu

Zdá se vám už samotný nadpis absurdní a bláznivý?
Řekl bych, že ano, jenže tuto událost zveřejnila aukční síň David Feldman ze Švýcarska, která bývá zárukou ověřených a seriozních záležitostí.

K této informaci jsem se dostal, když jsem ve svojí práci o barevných vydáních známek Afghanistánu „Tygřích hlav“ dospěl k černé barvě.
Většina černých tisků byla falza (známky Afghanistánu 19. století se falzy různých kvalit jen hemží,ale narazil sem ve svojí sbírce i na několik známek, které i při velmi podrobném zkoumání souhlasily s příslušnými ZP tiskové desky.
Údaje ve světových katalozích se různily (Michel, Gibbons, Scott, Yvert) a taktéž se různily i údaje od špičkových sběratelů i znalců.

Co dále? Údaje v katalozích i od znalců byly skutečně pestré: falza, zkušební tisky, novotisky, regulérní vydání – jen si vybrat… Celou tuto práci jsem konzultoval se sběrateli Afghanistánu ve Velké Británii, USA i Austrálii, ale mojí přátelé na dálku jen krčili rameny…

Až najednou Ing. Jiří Černý objevil aukci Davida Feldmana, kde byla na prodej známka Afghanistánu se zmínkou o výměně této známky za Modrého Mauritia POST OFFICE 1847 mezi Ferrarim a Taplingem.
Jména jako Ferrari a Tapling komentovat nemusím, v článku zveřejněném ve Filatelistické Revui v lednu 1931 od Dr. Georgese Brunela je uvedeno, že r. 1890 Ferrari prodal Taplingovi Modrý Mauritus POST OFFICE 1847 za částku 2.000 franků. Zde je uvedena výměna. Co je pravda, těžko rozhodnout…

Appleton, Boggs i Dietrich byli světově proslulí sběratelé známek Afghanistánu.
Aukce jejich sbírek též byly světovými filatelistickými událostmi, stačí připomenout aukci Dietrichovy sbírky r. 2003, která byla vydražena za více než 15.000.000 našich Kč.



Byla to aukce Feldman konaná 20.4.2007. Podle webových stránek zůstala neprodána. Přesný překlad popisu položky č. 41218 je následující:

Známý Ferrary-Taplingův kus, který byl vyměněn za modrého Mauritia (ano je to ten první Mauritius). Tato známka 1 sanar z 1877 na tlustém papíře je speciální reprint z Peshawaru z 1880, který byl proveden za účelem prodeje britským úředníkům a vojákům účastnících se 2. afghánské války. Byl proveden ve velmi malém nákladu a v dnešní době je známo 2-3 kusy.

Původně byl v Taplingově sbírce, byl vyměněn po velké diskuzi s baronem de la Renotiere Ferrarym. Ferrary mu dal známého modrého Mauritia (1847), který se nyní nachází v britské knihovně a Tapling dal Ferrarymu tuto známku z Afghánistánu. V tehdejší době se ceny těchto známek sobě rovnaly !!!

Ze sbírek: Tapling, Ferrary, Appleton, Boggs a Dietrich O novotiscích se zmiňuje i Gibbons, ovšem v barvě světle hnědé. Známky v černé barvě uvádí jako falza.

Komentář autora:
Že se jedná skutečně o novotisky, tomu nasvědčují všechny skutečnosti. Nezachovala se však žádná oficiální zmínka co se stalo s tiskovými deskami. V dějepisných knihách o Afghanistánu je pouze zmínka, že tiskárna v Kábulu byla Brity r. 1879 zničena jako pomsta za povstání.

Důvod: aby Afghánci neměli kde tisknout časopisy, ceniny ani peníze. K obnovení tiskárny došlo až v roce 1890.
Jak se ocitly tiskové desky v Peshawaru?
Nejjednodušší odpověď je, že je zcizili Britští vojáci při dobytí Kábulu a zničení tiskárny a potom je převezli do Peshawaru, který měli Britové zahrnutý do území tehdejší Britské Indie. Podotýkám, že je to Britská verze dějin a tím pádem i světová verze dějin, protože víme, že dějiny píšou pouze vítězové a nikdy ne poražení.

Jako zajímavost ještě uvedu, že v letech 1876 – 1878 vydávali Afghánci vlastní známky speciálně pro Peshawar, který Britové měli do svého území zahrnutý již od r. 1849, tedy téměř 30 let. A že žádná Afghánská vláda nikdy neuznala Peshawar a okolí jako Britské nebo Pakistánské území. (Pouze panovník Abdurrahmán v r. 1893 podepsal dokument o vymezení Britských a Afghánských hranic). Že to bylo pod nátlakem a hrozbou války z Britské strany netřeba ani mluvit.

Nyní se světové mocnosti diví, jaké zázemí má Afghánská opozice na území Pakistánu, jenže tyto rodinné a kmenové svazky fungovaly stovky let předtím.
Pro zajímavost ještě vkládám známky „Tygřích hlav“ ze svojí vlastní sbírky z roku 1878 v porovnání s příslušnými známkovými poli.



Pokud někoho tento článek blíže zaujme, může přijet na Národní výstavu do Jihlavy ve dnech 13.- 17. října 2009, kde budou v exponátu Afghanistán 1871-1900 ke shlédnutí originální novotisky černých „tygřích hlav.“

Jaromír Petřík