Světová filatelistická výstava Thailand 2018

Ve dnech 28. listopadu až 3. prosince 2018 proběhla v thajském hlavním městě Bangkoku Světová filatelistická výstava Thailand 2018.


Českou republiku reprezentovalo svými exponáty 7 vystavovatelů a osobně přítomni na této výstavě byli:
Bedřich Helm jako náš národní komisař, Vít Vaníček jako juryman, Jaromír Petřík jako vystavovatel a redaktor Merkur Revue a Infofily a Jiří Černý, který prezentoval exponát svého bratra Radka Černého.


Thajsko má 68 milionů obyvatel, přičemž obyvatel Bangkoku se uvádí přes 8 milionů. Thajsko je království, kde v současné době vládne král Mahá Vatčirálongkón (Ráma X). Královská rodina se v Thajsku těší velké úctě a za urážku krále jsou velmi vysoké tresty, o čemž se již přesvědčili i někteří Evropané. HDP na obyvatele je 17.870 USD, což znamená na asijské státy vysokou životní úroveň. Připomeňme si, že toto HDP je daleko vyšší než například HDP Ukrajiny (7.940 USD v roce 2015).
Pro dopravu do Thajska jsme využili služeb ruské letecké společnosti Aeroflot. Odlétali jsme z Prahy Airbusem A 320 do Moskvy na letiště Šeremetěvo, kde jsme přestoupil na Boeing 777 pro 555 cestujících. Zvláště pro mne jako sběratele známek Afghánistánu bylo zajímavé, že jsme letěli přes území Afghánistánu ze západu na východ poblíž měst Mazáre-Sharif, Kholm (dříve Taškurghan, Kábul, míjeli jsme Jalalabad, pokračovali směrem k Pákistánskému Peshawaru (až do roku 1880 pro toto město Afghánci vydávali svoje vlastní známky, třebaže Velká Británie tuto oblast považovala cca od roku 1850 za součást Britské Indie). Míjeli jsme Jhelum, Lahore (města, kudy v 19. století putovala afghánská pošta) a přes Indii pokračovali dále na východ až do Bangkoku. Na letišti už nás očekávali zástupci thajského výstavního výboru, kteří nám pomohli s celním odbavením exponátů. Měli pro nás již připravena auta pro odvoz do hotelu a cesta trvala necelou půlhodinu, takže uběhla velmi rychle. Čím jsem byl překvapený, že i přes poměrně hustý provoz jsme nezažili dopravní zácpy, jako loni v Indonésii ať již v Jakartě, nebo v Bandungu. Druhý den jsme přinesli výstavní exponáty a po prezentaci u výstavního výboru jsme je společně s pracovníky montážní čety instalovali do rámů.
Výstava se konala v obchodním a hospodářském centru Bangkoku nazvaném SIAM PARAGON v pátém patře tohoto rozsáhlého komplexu. Výstavní hala byla tak velká, že pojala nejen všechny třídy výstavních exponátů s 2.647 výstavními rámy, ale i všechny stánky obchodníků.




Na výstavě byly vystaveno 603 exponátů na 2.647 rámech v těchto soutěžních třídách:
1. Tradiční filatelie
2. Poštovní historie
3. Aerofilatelie
4. Astrofilatelie
5. Celiny
6. Tématická filatelie
7. Maximafilatelie
8. Fiskální filatelie
9. Třída mládeže
10. Třída filatelistické literatury
11. Jednorámové exponáty
12. Moderní filatelie
13. Třída otevřené filatelie

Když porovnáme skrovné podmínky pro světovou výstavu v Praze, kde byly zrušené výstavní třídy jako aerofilatelie, astrofilatelie, tématická, maximafilatelie, celiny, mládežnická (tedy téměř polovina výstavních tříd) a zbylé výstavní třídy byly omezené nedostatkem místa, že velké množství exponátů nemohlo být přijatých a výstava se konala celkem na 4 místech Prahy, tak Thajsko má pro pořádání světových výstav úplně jiné podmínky. Na výstavu se též nevybíralo žádné vstupné.
Výstava byla zahájena presidentem FIP Tay Peng Hianem ze Singapore a předsedou výstavního výboru Prakobem Chirakitim z Thajska. Nad touto výstavou měla patronát členka královské rodiny princezna Maha Chakri Sirindhorn, která tuto výstavu osobně navštívila.
Svoje exponáty vystavili filatelisté ze 72 zemí celého světa. Bylo uděleno 33 velkých zlatých medailí a 110 zlatých medailí. Celkově zvítězilo domácí Thajsko s 5 velkými zlatými a 11 zlatými medailemi. USA získaly 5 velkých zlatých medailí a 6 zlatých medailí, Čína získala 2 velké zlaté a 3 zlaté medaile, Indonésie 1 velká zlatá a 3 zlaté medaile, Čína- Tai-Pei 1 velká zlatá a 5 zlatých medailí, Velká Británie 1 velká zlatá medaile a 4 zlaté medaile, Německo 1 velká zlatá ve třídě literatury od sponzora Christopha Gaertner a a 3 zlaté medaile, Rusko 1 velká zlatá medaile a 2 zlaté medaile, Švýcarsko 1 velká zlatá a 2 zlaté medaile, Francie žádná velká zlatá, 2 zlaté medaile, Španělsko žádná velká zlatá medaile a 4 zlaté medaile, Japonsko žádnou velkou zlatou medaili a 5 zlatých medailí, Austrálie žádná velká zlatá medaile a 3 zlaté medaile.
Mezinárodních velkých cen bylo uděleno celkem 5 následujícím vystavovatelům:
1. Tan Eng Chuan (Singapore) – exponát „Strait Settlements from pre stamps era to 1900 – uděleno 97 bodů
2. Jan Huys Berlingin (Liechtensteinsko) – exponát „The first Three Stamps of Belgium 1849, the Epaulettes and the Medailons 40c – 97 bodů
3. Pablo Reim (Argentina) – exponát „Argentina Classic Issues (Previous title:Sellos Clasicos de Argentina)“ – 97 bodů
4. Eddie Leibu (Izrael) – exponát „Romania: Outbound Mail, from the Crimean War to the UPU“ - 97 bodů
5. Matthew Kewriga (USA) – exponát „Danish West Indies Foreign Mail to UPU“ - 97 bodů

Národní Velkou cenu získal vystavovatel Ayuth Krishnamara z Thajska za exponát „Siam: King Rama IV. And King Rama V (1837- 1904) – 96 bodů. Zajímavý byl exponát Josepha Hackmeyho z Velké Británie „The Triangular Stamps of the Cape of Good Hope“, který na světové výstavě v Praze získal Mezinárodní velkou cenu za exponát klasického Švýcarska. Za svůj vynikající exponát Mysu Dobré naděje tentokrát získal 95 bodů a velkou zlatou medaili. Co mne zaujalo, že na několika známkách na dopisech razítka nepřesahovala známku, nijak nezasahovala do dopisu, což vždy budí podezření, že známka může být dodatečně přilepena. Zmiňuji se o tom schválně kvůli tomu, že na svém exponátu jsem měl podobný dopis, kde škrtnutí známky nezasahovalo do obálky a třebaže tento můj dopis měl 2 certifikáty, z toho jeden od RPSL (Britská královská filatelistická společnost), tak jeho pravost jurymané zpochybnili, že na certifikátech není výslovně uvedeno, že se jedná o pravý dopis a tento dopis musím zaslat k certifikaci ještě dalšímu znalci, jinak na příští výstavě nebude uznána jeho pravost. U žádného z uvedených dopisů vystavovatele Josepha Hackmey nebyl doložený žádný certifikát, přesto pravost žádného z dopisů nebyla zpochybněna. Ale dopisů, kde razítko, nebo škrty nepřesahovaly okraj známky byla v exponátech celá řada a bez certifikátů. Přesto žádný z nich nebyl zpochybněný...


Naši vystavovatelé dosáhli těchto výsledků:
1. Bedřich Helm získal 90 bodů ve Třídě jednorámových exponátů za exponát „Air Mail of US Army Post Offices in Czechoslovakia 1945“
2. Jaromír Petřík získal 88 bodů a Velkou pozlacenou medaili za 8 rámový exponát ve Tříde Tradiční filatelie „Afghánistán 1871-1900“
3. Petr Tuček získal 85 bodů a Velkou pozlacenou medaili za 8 rámový exponát ve Třídě Tradiční filatelie „Siam-The Provisional ATT Surcharges 1889- 1899 on Second Issue and its study“
4. Radek Černý získal 82 bodů a Pozlacenou medaili za 5 rámový exponát ve Třídě Tradiční filatelie „North Yemen 1926- 1948“
5. Tomáš Amler získal 80 bodů ve Třídě jednorámových exponátů za exponát „1927 4th Postage Due Provisional Issue (Chainbreaker) 50/150h
6. Jaroslav Punčochář získal 68 bodů a Postříbřenou medaili ve Třídě literatury za „Přehled České letecké pošty 1993- 2017“
7. Václav Svoboda získal 62 bodů a Bronzovou medaili ve Třídě literatury za „ Jaká byla VI. Mezinárodní filatelistická výstava euregia Egrensis 6- 10.5. 2015“

Pozn. Ve třídě jednorámových exponátů se medaile neudělují, proto nejsou u vystavovatelů uvedené.
Velmi zajímavý exponát „Chinese Customs Large Dragon Stamps 1878- 1897“ vystavoval Jingtao Sun z Číny. Jako nejzajímavější položky měl ručně kreslené eseje na první čínské známky. Obraz se slonem se prodal za 463 000 USD, dvojice s drakem a pagodou za 618 000 USD. Tenkrát vytvořily rekord v ceně za eseje. Obě položky pocházejí ze sbírky pana Meisy Mizuhary a prodávaly se u firmy Spink v lednu 2016. Jeho 5 rámový exponát získal 91 bodů a cenu výstavy.


Co říct k vystavovaným exponátům a jejich hodnocení ze strany jurymanů? Určitě zde byl pokrok proti loňskému hodnocení v Bandungu v Indonésii, kde se vyskytly exponáty s velkým počtem primitivních padělků a špatně zařazenými materiály, kdy dokonce takový exponát Afghánistánu získal zlatou medaili. Na výstavě Thailand 2018 jsme na nic takového nenarazili a jurymané byli celkem důkladní, kdy jsme viděli hodně listů vyndaných z rámů k dodatečné kontrole.
Co se týká hodnocení exponátů, tak na vyložené excesy jsme nenarazili, i když hodnocení evropských vystavovatelů bylo podstatně tvrdší než hodnocení asijských vystavovatelů.
Jako příklad uvádím vynikající exponát Edwarda Klempky, který vystavoval Velkou Británii. Ve svém exponátu měl několik dopisů s 8 násobnými frankaturami GB1, vícebloky s GB2 včetně dopisu s 6 páskou a Mulreadyho obálky zaslané od 1. dne vydání den po dni snad prvních 10 dnů. Též unikátní návrh Mulreadyho obálky podepsaný Rowlandem Hillem. Přesto tento exponát obdržel pouhých 85 bodů.


Obdobně se dá hovořit i o vynikajícím exponátu Albánie 1913- 1922 Geljko Gubijana z Chorvatska, který též získal pouhých 85 bodů. I exponát Siamu našeho vystavovatele Petra Tučka si rozhodně zasloužil více než 85 bodů, protože při diskusi s jurymany jeho exponátu v podstatě nedokázali nic konkrétního vytknout. Naproti tomu domácí vystavovatelé Thajska získali 5 velkých zlatých medailí a 11 zlatých medailí, takže si každý čtenář může udělat představu o roli domácího prostředí.
Zajímalo by mne, jak by zde asi dopadli naši vystavovatelé, kteří na světové výstavě v Praze získali 3 velké zlaté a 5 zlatých medailí, zda by toto hodnocení obhájili i v Bangkoku.
Když si připomenu, jak mi při diskusích s jurymany, juryman z UAE zdůrazňoval naprosté marginality ve zpracování mého exponátu, za což mi byly stržené 4 body, abych nemohl získat zlatou medaili a přitom, jak loni v Bandungu zapáleně obhajoval exponát Afghánistánu s padělky, špatně zařazenými materiály, dubletami, materiály, které tam nepatřily a který dostal zlatou medaili, tak nevím...
Medaile byly velmi krásně provedené s vyrytým jménem vystavovatele a udělovaly se tentokrát zlaté, stříbrné i bronzové...


Co se týká konstrukce výstavních rámů, musím říct, že rámy nebyly příliš šťastně řešené. Jednak ochrannými lištami na okrajích rámů, které byly na „pantech“ zajímavé konstrukce, že někdy s nimi montážní četa vyloženě „zápasila“, ale hlavní problém byl v nerovnoměrném rozmístění průhledných lišt, do kterých se jednotlivé listy zasazovaly. Lišty byly nahoře i dole, ale vzhledem k velkým rozdílům ve vzdálenostech se do některých lišt listy výšky A4 nevešly a musely být instalované mimo ně. Někde zase byly lišty v dolní části slepené, takže se do nich listy nedaly zasadit. Proto u řady rámu byly listy všelijak šikmo, i přes sebe, což kazilo celkový dojem.


Jinak, určitě velkým zážitkem byla i návštěva Thajské princezny Maha Chakri Sirindhorn (sestra krále), kdy bezpečnostní opatření vysoce převýšila bezpečnostní opatření při návštěvách našich prezidentů mezi občany. Hodinu a půl před příjezdem princezny pořadatelé vyhnali ze sálu úplně všechny návštěvníky včetně obchodníků. Poté byla část centra SIAM PARAGON uzavřena, všechno obklopeno policisty a vojáky. Do sálu se dostali pouze pozvaní hostě a vystavovatelé a pokud se chtěli setkání s princeznou zúčastnit, tak se museli podepsat v předem vystaveném seznamu vystavovatelů, načež obdrželi speciální nálepku na oděv. Při vstupu do sálu byla všem měřena tělesná teplota, zda nějaký návštěvník nemá horečku. Při procházení bezpečnostním rámem ještě bylo podrobně prohlížené každé příruční zavazadlo, což se při běžné prohlídce neprovádělo.
Jakmile se princezna dostavila, tak všichni přítomní museli vstát, dokud se princezna sama neposadila. Po jejím přivítání si šla prohlíšet exponáty v síni slávy. Po celou dobu prohlídky všichni přítomní stáli čelem k princezně a otáčeli se podle směru její prohlídky. Otočení se zády ke členu panovnické rodiny se v Thajsku bere jako urážka. Princezna byla obklopena osobní ochrankou, výstavou ji provázel předseda výstavního výboru Thajska Prakob Chirakiti. Zajímavé bylo, když se princezna chtěla napít, tak přišel sluha, před princeznou poklekl s hlavou skloněnou k zemi a takto klečel po celou dobu, dokud se princezna nenapila a číši neodložila zpět. Inu, jiný kraj, jiný mrav... Bangkok, rozhodně stojí za prohlídku jako město.
Je pozoruhodné, jak se rozšiřuje výstavba nových výškových budov (sami jsme na cestě z našeho hotelu na výstaviště procházeli staveništěm, kde se stavěly 2 snad 100 metrů vysoké budovy. Zajímavé, jak jsem na oplocení viděl evropské normy ISO 9001 a další. Tato výstavba probíhá v těsné blízkosti chudších obydlí. Vyslovené „slumy“ jsme viděli hlavně podél kanálu, po kterém jsme se plavili za návštěvami historických památek.
Jak jsem již psal, životní úroveň je zde na asijskou zemi poměrně vysoká (nezaměstnanost asi 1,5%). Kanál, kterým jsme cestovali připomínal spíše páchnoucí stoku, do kterého tekly splašky ze všech okolních budov a kde žili vodní ještěři. Viděli jsme ještěra dlouhého hodně přes 1 metr, jak se z vody vyšvihl do kanálové výpusti snad půl metru nad hladinu, ve které poté zmizel. Tento kanál se vléval do velké řeky protékající Bangkokem.
Historické památky byly velice dobře udržované a v historické části města byl pořádek. Rozhodně stojí za návštěvu komplex Velkého císařského paláce, chrámový komplex s velkou sochou zlatého Budhy a Zlatá chrámová hora, ze které je výhled na většinu Bangkoku, což dokumentuji v přiložených fotografiích.