Dva tucty glos k dějinám filatelie XI. - Hradčany - první československé známky

Když v pondělí 28. října 1918 vznikla Československá republika, "mužové 28. října" (Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla, Vavro Šrobár) ve vedení Národního výboru, kteří republiku vyhlašovali, pro nadmíru jiných, důležitějších aktuálních úkolů , řešení problematiky poštovnictví přenesli na bedra vrchního poštovního oficiála a známého filatelistického funkcionáře Jaroslava Lešetického.

Mezi stěžejní úkoly v oblasti poštovnictví, které Lešetický musel zajistit pochopitelně patřilo i vydání prvních známek nového státu, které by nahradily známky rakouské a uherské. Je zajímavé, že touto myšlenkou se od podzimu roku 1918 nezávisle na Lešetickém zaobíral i předseda Klubu českých filatelistů Jaroslav Šula. Vyhledal proto akademického malíře Alfonse Muchu, se kterým se znal již z dřívější doby a bez okolků, aniž by tím byl někým oficiálně pověřen ho vyzval, aby začal pracovat na návrhu poštovních známek pro nový československý stát. 30. října Muchu k práci na návrhu nových známek oficiálně vyzval i Jaroslav Lešetický. Alfons Mucha, význačný představitel evropské secese a pařížský módní malíř, který se nedlouho předtím vrátil do vlasti se s nadšením pustil do práce. Času ostatně nebylo nazbyt.

Lešetický chtěl mít návrhy všech druhů známek hotovy do tří dnů a návrh výplatních, které byly nejdůležitější, do 24 hodin. Z několika Muchových návrhů byly takticky vyřazeny ty, které byly pro část politického spektra nepřijatelné (Jan Hus s kalichem, alegorická postava Sokola) a bez velkého zvažování byl vybrán motiv Hradčan jako odvěký symbol české státnosti. Motiv byl na známce ještě dále rozvinut a doplněn o symbolické slunce národní svobody vycházející za svatovítskými věžemi. Motiv Hradčan v lunetě, který se uplatnil na návrhu poštovních známek v Muchově tvorbě nebyl ani první, ani originální. Mucha ho dvakrát použil již v roce 1911 při výzdobě pražského Obecního domu, s tím rozdílem, že jednou Hrad rámovala trnová koruna (Praha v době poroby) a podruhé hvězdný oblouk (Praha osvobozená).

Skica a návrh první československé poštovní známky s podpisem a rukopisem Alfonse Muchy

První Muchův návrh nebyl detailně provedenou kresbou, ale skicou, kterou grafici tiskárny čtyřikrát volně upravovali a dotvářeli tak, aby předloha byla v maximální možné míře přizpůsobena technickým možnostem tisku. Narychlo navrhované a tištěné známky s motivem Hradčan poštovní správa považovala za provizorní řešení. První známky měly být co nejrychleji nahrazeny kvalitnějšími známkami, vzešlými z vypsané výtvarné soutěže. Zaslané návrhy ale porotu nenadchly a tak se v tisku Hradčan mělo pokračovat. Mucha proto vytvořil druhou kresbu, ale i ta prošla tiskárenskou úpravou, kterou si tisk vyžadoval. Za necelého půldruhého roku byla vydána emise výplatních známek o dvaceti šesti kusech různých nominálních hodnot i barev. Nominální hodnota byla na prvních známkách vyjádřena v haléřích rakouské měny. Po provedení měnové reformy a zavedení koruny československé v březnu 1919 byla nominální hodnota známek účetní operací převedena na československou měnu. Proto také prozíravě na všech známkách s motivem Hradčan byly nominální hodnoty vyjádřeny pouze číslicemi bez měnové jednotky.

Známky nevycházely v pořadí podle hodnot. Naopak, do tisku byly dávány jednotlivé hodnoty podle okamžité potřeby , takže data vydání různých hodnot jsou různá. První dvě známky (5 h světle zelená a 10 h červená) byly vydány 18. prosince 1918, poslední nominální hodnota 30 h fialové barvy 12. dubna 1920. První známky tedy byly na poštovních přepážkách zhruba za jeden a půl měsíce po vyhlášení samostatnosti republiky. Vzhledem k tehdejším technickým možnostem to byl úctyhodný výkon.

Čtrnáct ze šestadvaceti hodnot Hradčan bylo vydáno v perforované úpravě, tj. jako známky zoubkované. První dodávky známek na poštovní přepážky obsahovaly známky většinou nezoubkované. Bylo to dáno tím, že zpočátku měla tiskárna k dispozici pouze tři řadové perforačky s rozměry 10 3/4, 11 1/2 a 13 3/4. Později se používala kombinace dvou perforaček a tak vzniklo zoubkování smíšené. Když tiskárna byla dodatečně vybavena novými stroji, začalo se používat i hřebenové zoubkování 11 3/4 a 13 3/4 : 13 1/2. To se většina známek již perforovala.

Nejvíce známek se samozřejmě spotřebovalo na vyplácení korespondence. Známky s motivem Hradčan ale nalezly i jiné uplatnění. Známky v hodnotě 200 h , 500 h a 1000h opatřené přetiskem letadla a novými hodnotami 14, 24 a 28 Kč tvořily tzv. I. letecké provizorium a umožnily, aby se Československo jako jeden z prvních států zařadilo do letecké sítě. Všechny tři hodnoty provizória byly vydány nezoubkované i se zoubkováním řádkovým a hřebenovým.

Na dvou hodnotách Hradčan (40+20 h a 60 + 20h ) byly vydány příplatkové známky Červeného kříže, platící od 15. 12. 1920. Červený přetisk s vyobrazením dětské kolébky vyjadřoval výši příplatku i jeho účel.

Pro sporné území Východního Slezska (Těšínska), Spiše a Oravy, kde mělo být plebiscitem rozhodnuto zda území bude připojeno k Polsku nebo ČSR, bylo vydáno 22 nezoubkovaných a 9 zoubkovaných známek Hradčan s přetiskem SO 1920. Známky pro tento přetisk byly na rozdíl od leteckých, které byly dotiskovány, vzaty ze zásob. Po ukončení platnosti známek Hradčan (30. 4. 1921) bylo z úsporných důvodů rozhodnuto opatřit známky, které ještě ve značném množství zůstávaly ve skladech poštovní správy, přetiskem DOPLATIT a používat je jako známky doplatní. Celkem tak bylo přetištěno osm hodnot - 3 h, 15 h, 50 h, 75 h, 80 h, 120 h, 400 h a 1000 h. Světové poštovní organizaci v Bernu , jejímž členem Československo bylo, byl předán předepsaný počet známek s přetiskem VZOREC.

Výrobou hradčanské emise byla pověřena tiskárna České grafické unie v Praze. S tiskem cenin ale neměla nejmenší zkušenosti, protože známky se až dosud tiskly výhradně ve Vídni. Byla to ale jediná tiskárna, v jejíchž možnostech bylo denně vytisknout pět až šest miliónů kusů známek knihtiskem. Knihtisk je za všech tiskových technik nejjednodušší, ale neumožňuje odstupňovat světlo a stín. Je sice rychlý, laciný, ale nepřesný, takže jsou pro něj typické tiskové vady a odchylky. Stroje, které byly v tiskárně k dispozici byly zastaralé a známky se zde tiskly poprvé.Na použití hlubotisku nebo tisku z plochy ale při vysokých nákladech nově tištěných státních cenin a za současného nedostatku finančních prostředků i zkušeností nemohlo být ani pomyšlení.Tyto nepříznivé okolnosti doprovázející výrobu prvních známek učinily z celé emise Hradčany pro specializovaného sběratele skutečnou pokladnici barevných odstínů, typů, retuší, deskových vad, chybotisků, vad zoubkování a dalších vyhledávaných nedostatků.

Jaroslav Lešetický, který dozíral na výrobu známek přímo v tiskárně, odsud osobně vynesl mnoho nepodařených archů a navíc pro Klub českých filatelistů zajistil tři metráky makulatury. Všechny tyto nedotisky, obtisky, zdvojené a ztrojené tisky a další zmetky patřící do odpadu, které vznikaly v důsledku poruch a nesprávného chodu tiskárenských strojů i selhání tiskařů byly rozděleny do balíčků a se souhlasem Lešetického rozprodávány po stokorunách… Šéf dozoru kontrolu neprováděl a místo toho roznášel materiál, který tiskárnu legálně nikdy neměl opustit. Byly to časy filatelistické hojnosti. Dokážete si představit, že některý z dnešních hradčanářů by netoužil u toho osobně být?